2.8.2008
Dneska jsme si udělali s rodiči a s dědou výlet na Domažlicko. Přestěhoval se sem totiž strejda Rudla. Návštěvu u něj jsme spojili společně s výletem do Horšovského Týna, Domažlic, k památníku spisovatele Jindřicha Šimona Báara a kláštera v Kladrubech. Horšovský Týn se nám opravdu moc líbil. Je tu hrad a zámek, pěkné náměstí a taky věž u kostela svatého Petra a Pavla. Na tu jsme samozřejmě museli všichni vylézt. Zdolali jsme 98 schodů. Je odtud pěkný výhled do širokého okolí. U zámku jsem zase viděl kozu. Na náměstí je taky prima cukrárna. Naši mi tu koupili lízátko. Odtud jsme pokračovali na obídek ke strejdovi. Připravil pro nás moc dobré vdolečky. Já tu byl zase ve svém živlu. Bavilo mě dělat za asistence rodičů kotrmelce a trakař a když jsem se trošku zklidnil, tak mě bavilo s ostatními kreslit. Odpoledne náš výlet pokračoval do Domažlic. I tady mají hezké náměstí a ještě větší věž, než v Horšovském Týně. Na tu nakonec nahoru šlapala jen máma s dědou. Já s tátou jsme čekali pod věží u kašny a máma s dědou nám z věže zamávali. Na domažlickou věž vede 194 schodů a tyčí se do výšky 56 metrů. Odtud jsme pokračovali k pomníku spisovatele Jindřicha Šimona Báara, který se nachází na místě zvaném Výhledy. Od pomníku jsou skutečně pěkné výhledy do široka daleka. Já pomník neviděl, protože jsem si zrovna dával šlofíka v autě. Původně jsme se chtěli zastavit ještě na zámku Trhanov, který se nachází kousek od Výhledů, ale tento zámek nás zklamal. Je zavřený a nedělají se tu prohlídky. Je známý tím, že jeho majitelem byl i Volf Maxmilián Lamingen z Albenreuthu (alias Lomikar). Poslední zastávkou na našem výletu byl klášter v Kladrubech. Moc se nám líbil. Je obrovský a právě se rekonstruje. |
