V 8 a půl měsících říkám:
První slovo, které jsem začal říkat bylo "máma" (15.5.2007). Zpočátku jsem si ho prodlužoval, takže to bylo takové "mamamama". Za několik dní později (20.5.2007) jsem si k tomu ještě přidal "bába" (babababa). Občas jsem to taky kombinoval a vznikalo "bama", "maba" a podobně.
V 10 měsících říkám:
Poprvé jsem k velké radosti táty řekl "táta". Opět jsem si to zpočátku protahoval do "tatatata".
Ve 12 měsících říkám:
máma, bába, táta (jen ojediněle), "ha" (znamená haló), "eje" (znamená ještě), "hijé" (povzbuzuju rodiče, když mě nesou na koníku), "ňam, ňam" (při jídle), "ba" (bafám)
Co říkám ve 14 měsících:
"bác" (když bourám komín z kostiček), "pa, pa" (občas, když mávám na rozloučenou), "ky" (znamená kytička), mi (znamená míč), "hopa" (když házím míčem), "bum", "ke" (říkám autíčku), papů (když jdeme papat), "ham" (u jídla), "ne", "jéje"
Co říkám v 15 měsících:
"pe" (znamená pes), "ha" (haf, když slyším štěkat pejska), "ga, ga" (znamená husa), "ty, ty, ty" (hrozím prstíkem a napodobuju tím mámu :-), "bo" (znamená boty), "pa" (znamená pasta). Slova si zkracuju a vyberu si z každého dvě písmenka. Rozlišuju ano a ne, když se mě maminka ptá.
Co říkám v 16 měsících:
"kuk", "hop", "koko" (znamená slepička), "kolo, kolo" (při říkance Kolo, kolo, mlýnský), "bú" (kravička), "bé" (ovečka), "mé" (koza), "bum, bum" (dělá mědvěd :-), "kyky" (kohout), "gó" (gól), "ha" (když si lehám, že budu dělat hají), "auto" (zatím jen ojediněle), "na" (když někomu něco podávám) a "di" (když mi maminka říká, abych šel, tak to po ní papouškuju :-). Začínám opakovat po druhých. Stále něco papouškuju, ale používám většinou z každého slova pár písmenek.
V 16 a půl měsících říkám:
"dědě" (znamená děda), "dudu" (můj věrný kamarád na spaní společně s prasátkem :-), "čiči" (říkám ojediněle kočce), "koka" (znamená kočka), "kuku", "mimi" (říkám panence-miminku), "bus" (znamená autobus), "kak" (znamená tak), "kytí", "kuk" (znamená kluk-maňásek)
V 17 měsících říkám:
Autu jsem začal říkat "au-ko", při házení čímkoliv už říkám "hopla" (doposud to bylo "hopa"), "ták" (je pták :-), "mňau" a "moje". Pejskovi jsem ještě nedávno říkal "pe". Nyní jsem si přidal písmenko a už je to "pej" :-) Taky říkám poslední dobou často "haj" (znamená to hais, jako horký :-). Kamarádka Emča je pro mě "Em". Všemu rozumím a když se mi chce, tak umím vykonat všechno, co po mně rodiče chtějí. Musí se mi ale chtít, protože mám svou hlavičku a když nechci, tak se mnou nic nehne :-)
V 17 a půl měsících říkám:
Nejvíc používaná slova v tomto období jsou "auko", "koka" (kočka), "pej" (pejsek), "eje" (ještě) a "haj" (horký) :-) Nově taky říkám "holka", "pan", "pani", "hopy", "jojo", "kú" (znamená kůň) a "kovej, kovej" (u říkanky Kovej, kovej, kováříčku). Občas se snažím spojit dvě slova - "au ba" (znamená to auto báby :-) a "kde je" (zpravidla, když něco hledám - dělám při tom oblíbené gesto rukama :-)
V 18 měsících říkám:
"bumbat", "bubá" (znamená bubák), "hají", "neni", "děti" (ukazuju je na obrázku :-), "eště" (do té doby jsem říkal jen "eje"), "pipi" (ptáček), "boby" (boty), "holkyka" (holčička), kytika (kytička), "kavika" (kravička), "koník", "opi" (opička), "papi" (papír), "bobik" (Bobík - pacholík), "babán" (banán), "bunka" (bunda), "teta", "malá", "koky" (kostky), "kuky" (kuličky Nesqvick). Doplňuju správně několik říkanek - Skákal pes přes oves doplňuju občas "hop", u Ten náš Pavel, to je kos, ztratil boty, chodí - doplním "bos" a u "Paci, paci" doplním občas správně bábu :-) Rozpovídávám se čím dál více. Svou hatmatilkou vydržím mluvit pěkně dlouho. Občas se rozčiluju, když něco chci a naši nechápou co :-) Hodně opakuju a přidávám si do slov více písmenek. Pomalu se rozpovídávám i před cizími lidmi. Do té doby jsem mluvil hlavně doma, ale v cizím prostředí jsem se moc neprojevoval.
V 19 měsících říkám:
Stále používám takový svůj Filípovský slovníček :-) Začal jsem říkat pejskovi "pejek" (nejprve to bylo "pe", potom "pej" a teď "pejek :-), "opika" (je opička, které jsem taky nejprve říkal "o", potom "opi" a teď "opika :-), "pako" (moje plyšové prasátko :-), "bim bam", í-há (dělá přece koník :-), "bejje" (jsou brýle), "kinka" (knížka), "minko" (mlíčko), "mekev" (mrkev), "banky" (balónky), "bunky" (bublinky - bublifuk :-), "honka" (šunka), "noka" (motorka), "bebí", "houká" (když si hraju s autíčkem, které houká), "mika" (mikina), "plínka", "kytka", "éro", "moké" (mokré :-), "jak", "jaký", "menko" (mýdlo), a "maky" (mraky). Každý den přijdu s nějakým novým slovíčkem, kterému dám svůj "kabát" :-) Taky jsem začal používat jména lidí. Jako první jsem začal říkat "Emka", "Emča" (kamarádka Emča), Jitka, Lenka, Dáda (kamarád Davídek), Pepa (můj oblíbený plyšový opičák), Manka (no přece ta od Rumcajse :-) |
