http://www.zena-in.cz/rubrika.asp?idc=19792&id=7
http://www.medical-tribune.cz/archiv/gpp/8/168
http://hanakova-gynekologie.wz.cz/9_09.html
něco z www.porodnice.cz
Před nástřihem hráze mají některé rodičky, zřejmě pod vlivem různých zkazek, strach. Tradují se vyprávění o porodních babičkách, které nikdy nástřihy neprováděly a zachovaly hráz bez trhlin. Neříká se přitom, že i přes neporušenou kůži hráze byly porušeny hlubší tkáně a za nějakou dobu se objevovaly sestupy poševních stěn, sestupy dělohy, poruchy udržení moče a stolice. Příkazem moderního porodnictví je chránit hráz jako celek, nejen kůži, a proto je nástřih hráze prováděn často. Navíc je to i v zájmu novorozence, jehož hlavička nemusí dlouho překonávat odpor hráze při prořezávání.
Ať byl nástřih proveden nebo ne, v obou případech chrání porodník hráz vlhkou rouškou v pravé ruce přiloženou dlaní na hráz, s palcem na jednu a prsty na druhou stranu podél vulvárního kruhu. Mírným tlakem brání rychlému postupu hlavičky, kterou udržuje v záklonu. Když hlavička provedla zevní rotaci, uchopí ji porodník mezi dlaně a sklání ji dozadu, aby pomohl přednímu raménku sklouznout pod stydkou sponu. Když je raménko pod sponou, zvedne hlavičku vzhůru k břichu rodičky, což usnadní porod zadního raménka a paže. Potom hlavičku opět mírně skloní a ostatní části plodu vyklouznou z pochvy – zároveň odteče zbytek plodové vody, tzv. “zadní plodové vody”. Novorozenec zůstává spojen pupečníkem s placentou, která je dosud v děložní dutině.
Zatímco porodník chrání hráz a vybavuje hlavičku plodu, jsou do loketní žíly vstříknuty 2 jednotky oxytocinu nebo 1 ampule metylergometrinu ke zkrácení třetí porodní doby a ke snížení krevní ztráty, což je označováno jako aktivní vedení třetí porodní doby
K tomu bych jen podotkla, jak může lékař provést nástřih hráze bez toho, aby nenarušil hlubší tkáně? Při nástřihu přece dojde k protětí všech tkání (kůže, podkoží, sval…)
Většina lékařů zastává názor, že epiziotomie je nutná při porodu větších dětí nebo při porodu před termínem (ochrana otoku mozku u dítěte, kdy mu údajně hráz brání během porodu a dochází k tlaku na hlavičku). Také jsou přesvědčeni, že tím chrání matku před rozsáhlým poraněním, které by mohlo vést až k inkontinenci stolice (při narušení sfinkteru). Dalším argumentem je, že se nástřih šije a hojí lépe než natržení, které nelze kontrolovat.
Moje osobní zkušenost s nástřihem je jiná. Nástřih jsem měla proveden u prvního porodu (dítě 3550g/51 cm), kdy z důvodu hypoxie (o které není v porodopisu ani zmínka) dítěte zeslábly kontrakce, měla jsem infekci a lékař spěchal na vybavení dítěte (byl nezkušený, tímto stylem rodil ještě několik let a i vícerodičky malých dětí měly rozsáhlá poranění). Po porodu se po čase občas objevil menší únik moči při zátěži (tzv. stresová inkontinence). Během porodu druhého dítěte (4450g/54cm) nástřih nebyl proveden, došlo jen k malé ruptuře. Přesto jsem časem měla opět problémy s únikem, který se stupňoval a navíc silné bolesti kostrče způsobené deviací během porodu. U třetího porodu (4440g/55cm) mi nebyl proveden nástřih, hráz chránila v kritické chvíli PA a mohla jsem si zvolit přirozenou polohu během 1. i 2. doby porodní. Nejenže nemám vůbec žádný problém s únikem moči, ale navíc zmizely i potíže s bolestmi kostrče, které mě trápily od druhého porodu.
Proto si myslím, že důležitější, než nástřih, je v prevenci inkontinence třeba zabránit přílišnému tlaku na pánevní dno během porodu, čehož lze docílit svobodnou volbou polohy během porodu, která bude přirozená a bude využívat gravitace. Také hojení ruptury, která většinou není takového rozsahu jako epiziotomie, je mnohem rychlejší, mnohem méně bolestivá a jizvy nejsou citlivé léta, jako u špatně šitých a rozsáhlých epiziotomiích.
Jako velkou škodu považuji to, že porodníci v nemocnicích nemají zpětnou vazbu na důsledky vedení porodu a vlivu zákroků během porodu.
|
