13. - 15. MĚSÍC BATOLETE
Tak jsem se stal z kojence batoletem. Do dvou let budu menší batole, od dvou let strarší. Porostu teď už pomaleji - za rok asi o 11cm a budu přibývat na váze asi 50g týdně, což je 2-3kg za rok. Jsem teď velmi neposedný. Všude lezu, všechno chvi vzít do ruky, se vším se chci seznámit. Ale nezlobte se proto na mě - objevuji svět.
Chodím už sám, ale často ještě spadnu - přímo na zadeček. Do schodů lezu po čtyřech a umím už dávat kuličky i do malého otvoru. Tatínek mi dal do ruky takovou malou tyčinku - tužka tomu říkal. On s ní maloval mého oblíbeného pejska, ale mě to vůbec nešlo. Zatím po papíře jenom čárám.
Umím už asi 5 slov, nejraději předvádím, jak dělá pejsek. HA, HA - to F na konci mi ještě nejde.
Dostávám teď asi 500ml mléčných výrobků denně. Mléko, nízkotučné jogurty, tvarohy, sýry a puding. Potřebuji hodně vápníku, ale i ostatních minerálů, bílkovin a látek pro správný vývoj. A mléko piji už z hrnešku skoro sám.
Maminka vaří alespoň 1 týdně mořské ryby, abych měl dostatek jódu. Potřebuji ho 50 - 100ug denně a je vlastně pouze v soli a mořských produktech. A protože my, batolata, solíme jenom minimálně, maminky, které mořské ryby nevaří, by měly svým dětem dávat jód v tabletkách. Paní doktorka jim určitě poradí. V poradně jsem dostal první očkování proti zarděnkám, spalničkám a příušnicím.
16. - 18. MĚSÍC BATOLETE
Maminka zapomněla na varování paní doktorky, že musí všechny drobné předměty, léky a chemikálie dávat z mého dosahu, a už jsem byl v nemocnici. Vdechnul jsem burský oříšek, který někdo nechal na stole. Nakonec ale všechno dobře dopadlo.
Jsem teď nešťastný když u mě není maminka. Není to tou nemocnicí. Je to prý normální do dvou až tří let. A i když mám tatínka a všechny kolem sebe ráfo, stejně brečím, když není na blízku maminka. Ale už jsem zase o něco šikovnější. Umím už trochu utíkat a když mě někdo vede za ruku, jdu už do schodů. S tátou stavíme komín už ze 3 - 4 kostek, a když si teme knížku, obracím stránky. Sice několik najednou, ale tatínek to napraví. Pojmenovává mi jednotlivé obrázky a já už na některé potom umím ukázat. Když se mi chce a mám náladu, dovedu už podat nebo hodit balon. A umím už vylézt na moc velkou židli, na které sedává babička.
Byla moc překvapená, když mě tam našla a začala naříkat, že můžu spadnout. Všichni mě teď musí hlídat! Ale já je stejně překvapím zase něčím novým. |
