Fosfáty se do pracích prostředků přidávají z několika důvodů. Nejvýznamnějším z nich je změkčování vody, jiným je např. zabraňování usazování nečistot na povrchu textilií.
(Ale dle jiného zdroje - fosfor z pracích prášků představuje z bídou 10 % celkového fosforu, který se dostává do řek, tak že dohodou o omezení fosfátů v pracích prášcích se zelené vody nezbavíme. Navíc ještě významnější roli zde hraje dusík. Na západ od nás už to začínají chápat, proto není problém vidět fosfátové prášky z označením Ekologický výrobek.)
V bezfosfátových prášcích jsou nahrazovány různými látkami, které se však výrazně liší svou škodlivostí. Jako náhrada je nejčastěji používaná látka nazvaná Zeolit A. Jedná se o hlinitokřemičitan sodný. Je méně ekologicky závadný a na rozdíl od fosfátů jej můžeme zachytit v mechanickém stupni čištění v čistírnách odpadních vod. K zeolitům se přidávají další látky, které podporují jejich činnost. Nejčastěji se jedná o polykarboxyláty, fosfonáty nebo citráty. Účinky polykarbonátů a fosfonátů jsou z ekologického hlediska negativní. Polykarbonáty jsou špatně biologicky odbouratelné a fosfonáty ztěžují chemickou orientaci vodních živočichů. Citráty jsou nejlépe biologicky odbouratelné, jsou však účinné pouze při pracích teplotách do 60 stupňů Celsia, proto se nehodí do univerzálních pracích prášků.
Zeolit A pocházející z detergenčních prostředků se po jejich použití dostává do odpadních, přesněji splaškových, vod. Zde je schopen působit jako iontoměnič a odstraňovat z kapalného prostředí kationty mnohých prvků výměnou za Ca2+ ionty ze své struktury. Takto vlastně čistí vodu během jejího transportu do vlastní ČOV, což je vítaný jev. Ty samé procesy však mohou působit negativně, pokud jsou při nich rizikové prvky naopak opět uvolňovány (např. Pb, Cd). V laboratorních podmínkách bylo zjištěno, že na zeolitu A v určité míře probíhají i tyto zpětné reakce. Rozsah ochranného působení čistírenského kalu, jehož součástí se zeolit v reálných podmínkách stává, je předmětem dalšího zkoumání.
Používání pracích prostředků obsahující fosfáty je z ekologického hlediska naprosto nevhodné. Látky nahrazující fosfáty je třeba posuzovat rozdílně, co se týče jejich účinnosti a vlivu na životní prostředí. V současné době se používá převážně zeolit A, který byl po rozsáhlém testování prohlášen z enviromentálního hlediska za nezávadný. O dalších pomocných látkách (tzv. co-builders, např.polykarboxyláty nebo citráty) probíhají diskuse.
Zeolit, který se používá v prac. prášcích, je v podstatě pražený vápenec, který se usazuje v prádle, na topné spirále, zanáší půdu a snižuje její propustnost (POVODNĚ), pohlcuje chemické látky (těžké kovy), které se působením soli mohou uvolnit a způsobit ekologickou katastrofu. Používá se ke zvýšení objemu prac. prášků a při praní jako kámen odírá tkaniny a snižuje tak jejich životost. Je i hůře vymáchatelný a při sušení, příp. nošení prádla se uvolňuje do ovzduší (respirační a kožní problémy) |
