v 11:00 na 6-7, vlezla jsem si do vany a byla akorát zklamaná, protože bolesti to neztišilo, akorát byly horší o to, že jsem se nemohla hnout, nevím, jestli to tak má být, ale v té vaně jsem měla břicho nad vodou, takže mi to vlastně ani nemohla voda ztišit, pomáhalo, když jsem si sprchovala břicho horkou vodou
Petr celou dobu okolo mě skákal, masíroval mě, dával mi napít, zapisoval intervaly apod.
11:30 už jsem začala mít pocit na tlačení, takže kontrola (ta probíhala vždycky v leže a ještě se čekalo na kontrakci, takže docela kruťárna), zatím jsem rozdýchávala, ale stejně mi natekla branka, chjo, otevřeno na 8 cm
pak mi začaly slábnout kontrakce a ztrácely se ozvy, takže pro popohnání mi sestra píchla vodu a dilatovala hrdlo (pekelná bolest) samozřejmě v leže, pak na monitor, ležení jsem odmítla, tak to šlo kupodivu i ve stoje, intenzita stahů 80-90, furt nic moc a to už jsem začínala lézt po zdi
kvůli ztrácejícím se ozvám jsme museli na sál (asi někdy po 12 h), ale v tu chvíli už mi to bylo jedno a chtěla jsem to mít za sebou, byla jsem docela vyčerpaná z nevyspání a to jsme ještě nezačali rodit,
na sále bylo lůžko, tak to jsem zdvořile odmítla, že ležet nebudu ani náhodou, tak přiskotačily sestřičky a přestavěly ho na porodní křeslo, zatím jsem odmítla i sezení a že budu rodit ve stoje, tak pokrčily rameny a nechaly mě
takže jsem se držela madel křesla a stála, ještě jsem nesměla tlačit a ten pocit na tlačení už byl dost silný, takže jsem prostě všechny neudejchala, nechtěla jsem tomu věřit, že ještě nesmím, ten tlak byl tak velkej, že se to tlačilo samo, stále 8 cm, taky jsem si pěkně zakřičela, až mě to samotnou udivilo, já takovej od přírody klidnej, tichej člověk, ale pomáhalo mi to, pak mi sestra dovolila tlačit, nevím přesně, kolik bylo, okolí už jsem dávno nevnímala, asi okolo 13:00 h, taky si myslím, že jsem byla stále na 8, nebyl tam ten 1 cm navíc, kterej chtěli, byla to docela úleva, když jsem mohla při stahu zatlačit, střídala jsem polohy na bobku, ve stoje a skončila jsem v křesle dobrovolně (tyhle kombinace se mi nakonec líbily nejvíc), protože už jsem se neudržela na nohách, klepala jsem se a byla unavená, když jsem měla chvilku, kdy jsem vnímala, co se děje, tak koukám, že je tam asi 8 lidí – sestry, doktoři, Petr a v pozadí uklizečka, to jsem si teda fakt nepředstavovala, ale ani mi to v tu chvíli nevadilo a přitom jsem docela stydlivka
pak se dr. něco nezdálo, tak mi píchli glukózu a něco na podporu slábnoucích kontrakcí
po pár zatlačeních jsem cítila hlavičku, trochu mě nastřihli (měla jsem 2 stehy zvenku a 1 zevnitř) a za chvíli ve 14:00 byl Daniel venku, na což jsem zírala s otevřenou pusou, to je fakt úžasný a silný zážitek, na který se nezapomíná
D. měl chudinka otočenou pupeční šňůru okolo krčku, proto se ztrácely ty ozvy, ale byl v pořádku i v bříšku, což následně taky zjišťovali, že prej průtoky byly v pořádku, takže mu nic nechybělo a po porodu byl taky v pořádku, agpar score měl 10-10-10
Hned mi ho dali a sestra zkoušela, jestli bude dlabat, ale byl zblblej, tak nechtěl, dr. ho odnesl zvážit, změřit, Petr šel s ním a já rodila placentu, to bylo bez problémů, akorát mě bolelo břicho, když mi ho sestra mačkala, ale oproti předchozím zážitkům pohodička, pak mě šili, což bylo dost nepříjemné a bolestivé, cítila jsem to, i když mi píchli nějaké znecitlivění
Potom D. přinesli a na chvilku se přisál, pak ho Petr držel v peřince, protože já na to neměla sílu, bála jsem se, aby mi nespadl a bolelo mě břicho, abych si ho mohla položit na sebe, tak jsem odpočívala na křesle, nechali nás tam samotné 1,5 h a potom jsem šla do sprchy, ale musela jsem hned vylézt, protože jsem málem omdlela, pak se mi ale podařilo vysprchovat a šli jsme na pokoj, postel jsem odmítla, odkráčela jsem si po svých, ale cestou jsem trochu posedávala, když se mi zatočila hlava, ale jinak mi bylo dobře a klidně bych hned jela domů. |
