Ahojky,
tak jsem po dlouhých měsících čekání konečně tady a jak už určitě všichni víte, jmenuju se Terezka Kovářová.
Byla neděle večer (1.8.2004) a já se rozhodla, že už je nejvyšší čas podívat se na svět. Tak jsem maminku začala upozorňovat, že už se budu klubat a ať si sebere těch svých pět švestek a uhání do porodnice. Nejdříve jsem se hlásila po třinácti minutách (zhruba od půl desáté večer), pak po dvanácti, po deseti a tak se šla maminka vysprchovat a připravit se. Pořád ale nevěřila, že už se opravdu klubu ven. Když už jsem mamince na bříško ťukala každých 7-8 minut, sedl táta do auta a jel pro babičku, aby mezi tím, co se budu klubat, pohlídala sestřičku Lucinku. To byla asi jedna hodina po půlnoci. Pak jsme všichni tři sedli do auta a jeli. To už jsem ťukala každých pět minut. Když jsme dojeli před porodnici, tak se maminka chtěla ještě trochu projít. Trochu praštěný nápad, když vezmete v úvahu, že bylo něco málo po třetí hodině ráno. . Po kraťoučké procházce jsme přece jen zazvonili na dveře od vrátnice a hodná paní nás pustila dovnitř. Mamča s taťkou si sedli před dveře, mámě se totiž nechtělo dovnitř, protože jsem se sice hlásila každých 5 minut, ale ne moc silně. Jenže zrovna v tu chvíli vykoukl pan doktor (i když vypadal jako pomocník) a když nás uviděl, zavolal sestřičku a tak máma šla dovnitř, to bylo v půl čtvrté. Když udělali všechna potřebná vyšetření, zjistili, že kontrakce nejsou moc silné a že je máma otevřená jen na dva centimetry (no vemte to rozumně, tím se přece protáhnout nemůžu, ani kdybych se sebevíc snažila, tak jsem si řekla, že tedy jěště chcíli počkám). Tátu jsme poslali domů a mamču (a mne) si nechali na pokoji na pozorování. V půl dvanácté, to už bylo druhý den 2.srpna, maminku vyšetřili a paní doktorka rozhodla, že mi vypustí bazének (píchnou plodovou vodu). Tak tomu tedy říkám zrada - zrovna jsem se chtěla pořádně vycachtat… Hned potom zavolala máma tátovi, že už polezu ven.V půl jedný byl u nás, držel mámu za ruku a ta se sprchovala. V půl druhé se šlo na porodní boxík. Ta půlhodinka byla pro nás všechny dost krušná.
Mamča dokonce jednou pronesla, že už nechce a když se jí sestřička zeptala jestli nechce miminko, tak jí klidně mamina řekla, že ne, ale já se nedala a prodrala jsem se ven přesně ve 14:00 hod.
|
