Obě děti byly počaty plánovaně a troufám si říct,že Klárka ještě navíc i vědomně.
Na těhotenství jsem se připravovala delší dobu.Po roce nezdaru jsem začala s bylinkama,očistnou kůrou pro ledviny,příjmem většího množství ovoce a zeleniny ,pohybem a pobytem na čerstvém vzduchu(hory+moře).
Po roce a 10 měsících jsem konečně otěhotněla a to asi dva dny před koncem cyklu.
Dlouhou dobu jsem neměla pozitivní těhotenské testy a i ultrazvuk nevypadal příznivě.Všichni totiž vycházeli z tabulek pro početí,kde optimální datum je stanoveno o 10 dní dříve.
Ve 13 týdnu těhotenství,při potvrzení srdeční aktivity a vhodném umístění miminka jsme oba s lékařem viděli,že miminko nemá mezi nožkama nic a tváří se tedy jako holčička.O týden později jsem začala cítit pohyby,které mi i sestřičky potvrdila,že to je ono.
V 16 týdnu jsem absolvovala standartní odběry krve,včetně genetických testů.Vnitřně jsem ale tyto testy nechtěla.Testy dopadly špatně a začalo kolečko vyšetřování a sledování genetiky.
Od začátku těhotenství jsem nemohla skoro nic jíst .Jen zelí,mandarinky a hořtici.Po sdělení špatných výsledků testů,kdy miminko mělo pravděpodobnost 1:80(bezpečná hranice je 1:400),že může mít poškození neurální trubice,jsem přestala téměř jíst.Celkem jsem hodně hubla a jediné,co mě asi drželo,bylo pití coca-coly a bylinné směsi pro těhotné s velkou dávkou medu.
Po měsíci ,kdy byly uzavřeny genetické ultrazvuky celkem 3,bylo mimčo prohlášeno za mladší( právě oněch 10 dní!),anebo za maličké.
Vnitřně jsem byla přesvědčená,že miminko je opravdu mladší a z hlediska genetiky i po mě menší.Kolem 25-30 tt se maličká rozhoupala k činům a dorostla do vhodné velikosti pro lékaře a tím i uklidnila mě.
Mezi 5 –7 měsícem jsem měla krásné klidné období,kdy jsem konečně mohla jíst a celkově s příchodem jara se nám všem dařilo lépe.Na drobné obtíže jsem užívala míchané oleje podle návodu z knihy Zdravé těhotenství a přirozený porod od I.Stadelmann.Občas jsem si dopomohla homeopatií,anebo bylinnými čaji.
Kolem 7 měsíce těhotenství jsem dostala od svého nového gynekologa kontakt na Dulu Janu Vaškovou.Byly jsme spolu v telefonním spojení a probíraly jsme přípravu na porod.V té době jsem našla na webových stránkách Aperia informace o naší nové Přerovské porodnici,že lze porodit do vany.Do té doby nikde tato informace nebyla uvedena a ani jinak prezentovaná.
Na uvedený mail jsem napsala primáři,že se tedy chystám takto porodit,pokud bude probíhat vše za fyziologických okolností mne i dítěte.
Doktor mi odpověděl,že to sice lze,ALE…
Žádná ale jsem ale neakceptovala,protože jsem znala chod nemocnice,coby bývalá zaměstnankyně.
Při prohlídce porodnice jsem měla možnost mluvit se sestřičkou,které jsem sdělila svá přání.Nadšeně odběhla pro staniční sestru a začaly jsme pak plánovat,jak to všechno vymyslet a zrealizovat.Byla jsem naprosto unešena zájmem těchto dvou žen ,které ovlivnily mou budoucnost.
Prošly se mnou celou porodnici,ukázaly i zákoutí,seznámily mě s ošetřující lékařkou pediatričkou a mluvily jsme,jak oni vnímají porod do vody.Pediatrička odvětila,že způsob porodu je nějak neovlivnˇuje,ale pro ně je rozhodující stav dítěte po porodu.Do té doby je to záležitost gynekologů. | 
