Deník Fíla - Jak se mi daří a co už všechno umím
Jak se mi daří a co už všechno umím

19.4.2009

Tak mám zase o kámoše víc. Včera odpoledne se "tetě a strejdovi" Vidlákovým narodil malý Honzík :-) Honzíku, ať se Ti na světě líbí a ať děláš rodičům jen samou radost :-)

18.4.2009

Chápu, co se myslí tím, když se řekne dneska nebo zítra a umím toto časové rozlišení taky používat. Když se mi do něčeho moc nechce, tak běžně říkám, že to udělám až zítra :-)

Taky vím, co mám ve výtahu zmáčknout za tlačítko, abych dojel dolů do přízemí :-)

Další novinkou je, že už umím chodit do schodů bez přidržení a hezky střídám nohy :-)

Opět tu máme několik aktuálních perliček, které ze mě padají do slova po hromadách :-)

xxx Mámě jsem před spaním jednou večer řekl: "Mami, ty seš tak krásná" :-) :-) :-)

xxx Máma s tátou se trošku pohádali a já jim na to řekl: "Nezlobte mě, nebo vám dám na zadek" :-)

xxx Občas si vezmu plyšového krokodýla a jdu s ním na mámu nebo tátu a říkám při tom: "Jsem krokodýl a kousnu Tě" :-)

xxx Když se mě někdo zeptá, kolik mi je, tak momentálně říkám: "Půl a dva roky" :-)

xxx V televizi hrajou tenis a ze mě vypadne: "Tati, oni umí pálkovat" :-)

xxx Máma se mě ptá: "A Fílo, jak se jmenuje tohle zvířátko?" a já na to: "Medvídek Fanda" (a měl to být panda) :-))))

16.4.2009

S rodiči jsme vyrazili k zápisu do mateřské školky u nás v Králováku. Ke školce už trefím sám, protože sem chodíme často s mámou i s tátou na procházky. Dneska tu byla spousta dětí s maminkami i tatínky, které stejně jako já, by sem rády začaly od září chodit. Já se zatím do školky skutečně moc těším a rodiče doufají, že mi mé nadšení vydrží. Těším se na dětičky i na hračky :-) Dneska se mi tu moc líbila jedna tříkolka. Moc dlouho jsme se tu ale nezdrželi. Rodiče vyplnili jen jeden formulář a prý nám přijde do měsíce poštou oznámení, jestli mě vezmou nebo ne.

13.4.2009

Dneska jsem byl skutečně poprvé koledovat. Chodili jsme po Chodouni s dědou. Z koledování jsem byl opravdu nadšený a taky jsem si vykoledoval spoustu dárečků a dobrůtek :-) Po koledě jsme si s rodiči udělali výlet do Srbska. Jsem tu poslední dobou jako doma, protože sem chodíme moc rádi :-) Počasí vyšlo opět na jedničku s hvězdičkou. Já jsem část cesty ujel na motorce a část jsem se nesl u táty na koníkovi. Za odměnu na nás čekal v Srbsku dobrý obídek, pískoviště s hračkami a cestu zpátky jsme se svezli vláčkem, který mám taky moc rád :-)

12.4.2009

Slavíme Velikonoce a naši pro mě připravili hru :-) Zajíček prý u dědy a babi na zahradě v Chodouni schoval čokoládová vajíčka, která jsem měl najít. Pomáhal mi táta. Dostal jsem na to hezky stylový košíček :-) Moc mě to bavilo a opravdu se mi podařilo najít všechna vajíčka :-) Nejraději bych hledal ještě dál, ale už nebylo co :-) Zítra půjdu poprvé koledovat, tak uvidíme, co si vykoleduju :-)

10.4.2009

Když mám dostatek času a nikdo na mě moc nepospíchá, tak se umím svléknout. Sice po mě zůstane pořádná hromada, ale to snad časem taky dopiluju :-) Kalhoty, trenýrky a ponožky mi šly už dříve, ale trička a mikiny přes hlavu, mi dávaly pořádně zabrat. Byl to pro mě tvrdý oříšek, který se mi konečně podařil překonat :-)

7.4.2009

Celkově mám moc rád všechna zvířátka. Jednoznačně ale asi vedou pejskové a kočičky. Třeba mi jednou pořídí naši domů taky nějaké zvířátko. Teď o víkendu se na mě přijela podívat čtyřnohá kámoška Amálka s tetou Martinou a strejdou Markem. Řádili jsme spolu o sto šest. Pořád jsme se navzájem pronásledovali a doplňovali v lumpárnách :-) Včera jsem si pro změnu užil Beníka v Chodouni. Je to sice taky divoch, ale já jsem z něho nadšený a nedám mu chvilku pokoj. Pořád se taky honíme a dorážíme na sebe :-) V Králováku jsem rád, když venku náhodou potkáme Scottyho a nebo Betynku. To jsou pejskové od nás z baráku a taky mí velcí čtyřnozí kamarádi :-)

6.4.2009

Mám za sebou další očkování. Tentokrát se jednalo o přeočkování žloutenky vakcínou Havrix. Opět jsem ho zvládl v pohodě i bez vedlejších negativních reakcí. Píchali mě do ruky. Sice jsem tentokrát moc nadšený z injekce nebyl, ale nebrečel jsem. Za hrdinství jsem si od paní doktorky odnesl obrázek :-) Teď se s paní doktorkou prý uvidíme až po mých tříletých narozeninách.

4.4.2009

Poprvé jsem se svezl sám na opravdickém živém koníkovi a moc se mi to líbilo. Zajeli jsme se s rodiči a babi a dědou z Chodouně podívat do Málkova, kde je stylový ranč, kde mají koníků spoustu. Ten můj se jmenoval Lucky a byl moc hodný :-) Konečně jsem poznal to, čemu se říká pohled z ptačí perspektivy :-) Vůbec jsem se nebál a moc jsem si to užil.