Deník Fíla - Jak se mi daří a co už všechno umím
Jak se mi daří a co už všechno umím

19.11.2008

Už zase vegetíme v Chodouni. Přestěhovali jsme se sem na pár dnů, protože mě opět trápil ošklivý suchý a dráždivý kašel. Teď už je opět mnohem lepší. Alespoň si pořádně užijeme babi a dědu a taky Beníka, se kterým chodíme každý den na procházky. Je to pěkný divoch a občas mám co dělat, abych jeho dovádění ustál :-) S babičkou si čteme pohádky a s dědou zase kreslíme a zkouším vybarvovat, někdy s většími, někdy s menšími úspěchy, obrázky v omalovánkách :-) Nejspíš tu budu "na prázdninách" až do konce týdne.

15.11.2008

Tak už jsem prakticky úplně bez plenek. Na noc mi je sice máma pro jistotu dává, ale už několikrát po sobě jsem se ráno probudil suchý a dokonce jsem si i v noci řekl, že se mi chce čůrat. Třikrát hurá, hurá, hurá. Dokázal jsem to :-) Dokonce i na procházky ven už chodím bez plenek a žádná nehoda mě od té doby, co je nenosím, na štěstí nepotkala :-)

13.11.2008

Už jsem tak veliký, že dosáhnu na vypínač a umím si sám rozsvítit a zase zhasnout světlo. Rozsvítit i zhasnout umím i malou lampičku a taky s oblibou pouštím a vypínám rádio :-) Asi budu technický typ po tátovi, protože jsem na to, kde se rádio zapíná a pouští přišel rychleji, než máma :-)

11.11.2008

Dneska byl vyjímečný den. Mě a Emču totiž poprvé hlídala máma. Společně jsme to zvládli na jedničku s hvězdičkou :-) Všichni jsme si to užili a dobře jsme se bavili. Díky Emče jsem se seznámil s novými kamarády - Tele Tubies. Emča je totiž miluje. Já ji na oplátku seznámil s mým kamarádem Shrekem. Společně jsme si i hráli s různými skládačkami a ostatními hračkami a taky jsme společně zbaštili svačinku.

10.11.2008

Kdybych si mohl vybrat, co bych rád dělal celé dny, určitě by to byly kotrmelce. Zpočátku byly mé kotrmelce kostrbaté, ale v peřinách jsem je pěkně natrénoval a teď už jsou přímo parádní. Asi se brzy přidám k cirkusu, kde budu konkurovat artistům :-)

9.11.2008

Umím si přivolat výtah u nás v domě. Vylezu si na schody u výtahu a odtud už je malý kousek, abych dosáhl na čudlík, kterým se výtah přivolává. Moc mě to baví, takže je to poslední dobou na mě :-)

7.11.2008

Každý den, když táta přijde z práce, si společně povídáme :-) Povím mu všechno, co je nového a co jsem celý den dělal. Jsem malá drbna a povím všechno, co vím :-) Taky jsem se poslední dobou ujal čtení pohádek já. Vezmu si knížku, lehneme si s mámou večer do postele a já dělám, že čtu jí a vyprávím, co mě zrovna napadne :-)

A ještě jedna dobrá zpráva. Spánek se mi opět srovnal a už tolik nezlobím. Jen přes den občas nechci spát. Jinak zase vstávám asi kolem půl sedmé a chodím spát kolem osmé.

5.11.2008

Stále jsem ještě doma s neštovicemi. Už ale nastal zlom - pupínky nepřibývají a už ani moc nesvědí. Všechno špatné je pro něco dobré, a tak máme alespoň víc času vyzkoušet pro mě skoro nové věci, jako je například vykrajování hvězdiček z modelíny a nebo čmárání štětcem a barvičkami. Oboje mě moc baví a zabavím se na pěkně dlouho. Mezi barvičkami vede momentálně černá barva :-) Obzvlášť oblíbenou mám taky fialovou :-) Když si můžu vybrat, tak kreslím samé černé obrázky :-) Když chci, tak umím poznat taky žlutou, červenou, zelenou a fialovou barvu :-) Taky se pokouším vymalovávat své první omalovánky :-)

Další obrovskou novinkou je, že už téměř nepotřebuju plenky. Možná se jich už brzy zbavím na dobro :-) Hurá! Začal jsem si totiž říkat, když se mi chce na záchod a každý úspěch oslavujeme bouřlivým potleskem. Suchý už zůstávám i po poledním spánku a někdy i celou noc.

Aby mě máma ale pořád jen nechválila, tak musí i trošku žalovat. Pobyt doma a možná i změna času mi totiž totálně rozhodil můj spací režim. Takže není vyjímkou, že chodím spát i ve 22 hodin a straším už v 5 ráno a přes den s mámou hodně bojuju, abych si alespoň na chvilku zchrupnul :-( Období vzdoru se projevuje i v jídle. Vždycky jsem krásně baštil, za to teď to prý se mnou stojí za starou bačkoru. V jídle se nimrám a po chvilce hlásím, že "končím" a že ze židličky "vystupuju".

Pomalu se začínám těšit na Mikuldu a čerty. Prý mi přinesou "bonbónky" a "čokoládu" a já jim povím "básničku". A taky že Vánoce znamenají "Ježíška" a když budu "hodný", tak mi přinese "dárky", které dá "pod stromeček" :-)

31.10.2008

Včera se mi udělal malý pupínek za uchem, který jsem si stačil rozškrábat ještě, než ho máma stačila vůbec zaregistrovat. Vůbec by ji nenapadlo, že to jsou neštovice. Dneska ráno jsme vstávali a já měl pár dalších pupínků na bradě, a tak mě máma vzala raději k paní doktorce, která nám potvrdila, že mám neštovice. Čím menší děti, tím prý hladší průběh. Já jsem zatím kromě pár pupínků úplně v pohodě. Nemám ani zvýšenou teplotu. Dobrá nálada mě neopouští, spíš naopak. Jsem naprosto nadšený z bílého pudru a kdyby bylo na mě, tak si ho natřu asi úplně všude, abych vypadal jako africký domorodce :-) Týden budu muset být zase doma. Neštovice jsem nejspíš chytil od kamarádky Michalky, která je měla asi před čtrnácti dny. Když jsem ji ale viděl naposledy, tak jsme ještě vůbec netušili, že je bude mít. Objevily se u ní až čtrnáct dní na to.

30.10.2008

Tak dneska se konal další lampionový průvod. Tentokrát od Sokola, kam chodíme cvičit. Vyrazili jsme společně s klukama Hánovic a ostatními kamarády ze cvičení. Šli jsme na králodvorské fotbalové hřiště, kde nás čekalo deset osvětlených stanovišť, na kterých jsme plnili jednoduché úkoly (například jsme měli vyjmenovat všechny pohádky, které známe). Na konci na nás měla čekat sladká odměna. Já nakonec došel jen k sedmému, protože jsem po obědě vůbec nechtěl spát a byl jsem unavený. I tak se mi ale průvod moc líbil a o sladkou odměnu jsem nepřišel. V pytlíčku jsem našel lentilky, lízátko a gumové medvídky. Zpočátku jsem si lampion nesl sám, ke konci mi už pomáhala máma.