Deník Fíla - Jak se mi daří a co už všechno umím
Jak se mi daří a co už všechno umím

27.7.2008

Dneska jsme s tátou zajeli cestou od babičky poprvé do myčky aut. Byl jsem z toho pěkně vykulený. Pršelo, potom na auto nastříkala pěna a potom jely takové obrovské kartače. Na konci se mě táta ptal, jestli se mi to líbilo, tak teda i když jsem nebrečel, tak "ne", jestli jsem se bál, to "jo" a jestli s ním zase někdy pojedu, tak "ne" :-) Myčku jsem si spojil s bubákem.

19.-26.7.2008

V sobotu 19.7.2008 jsme vyrazili společně s rodinkami Čejků, Jahňátků a Boubínů do Luhačovic. Pronajali jsme si tu kousek od přehrady chatu. Sice jsme měli obavy, jestli chata vydrží nápor našich čtyř "drobečků", ale na štěstí vydržela :-) Počasí nám přálo tak na půl. Do úterka bylo pěkné počasí na výlety. Sobotu jsme využili na to, abychom poznali okolí. Prošli jsme se po Luhačovicích, ochutnali zmrzlinu a lázeňské oplatky a našli prima restauraci s dětským koutkem, kde jsme se my děti skvěle zabavily. Taky jsme objevili kousek odtud kolotoče, a tak jsme se společně s Emčou a Davídkem svezli v autíčku. Moc se nám to líbilo a užili jsme si to :-) Davídek byl spokojený hlavně na pískovišti, Emča drandila s kočárkem a já řádil na skluzavce a na houpačce. Po Luhačovicích jsme se taky pěkně projeli na našich motorkách.

V neděli jsme vyrazili s rodiči na Slovensko. Navštívili jsme moc hezký zámek Bojnice, u kterého je i malá zoologická zahrada. Natáčela se tu kdysi pohádka Šíleně smutná princezna. Já jsem od přírody rozený cestovatel, takže jsem veškeré jízdy autem i ostatní cestování zvládal na jedničku s hvězdičkou. Nedělá mi problém prospat se v autě a nebo na kočárku a nemusím už ani spát tolik, co dříve. Cestou z Bojnice jsme se zastavili ještě na hradě Trenčíně. Po návratu jsme se konečně setkali i s Máťou a s "tetou" Gábinou a "strejdou" Davidem. Dorazili za námi o den později, protože Máťa byla nemocná. Davídek dnes oslavil první narozeniny. Boubínovi to slavili už před odjezdem doma, takže oslava byla pouze symbolická. Za dva dny, co jsme byli na společné dovolené jsem už všechny znal jmény - strejdovi Michalovi jsem říkal "Mikal", strejda Honza byl "Honda". Dětem jsem říkal Emčo, Davídku, Máťo nebo Martinko.

V pondělí jsme vyrazili společně s naší bandou na měnší tůru po okolí Luhačovic. Naším cílem bylo Jezírko lásky. Cesta vedla lesem, takže jsme se my děti spokojeně nesly v krosničkách. Já část cesty běžel i po svých. U jezírka jsme objevili obrovské mraveniště. Strejda Michal (říkal jsem mu "Mikal") mi dal výklad o tom, jak mravenci žijí :-) Po návratu z výletu jsme opět skončili v oblíbené restauraci s koutkem pro děti. Baví mě fotit. Naši mi dokonce pořidili svůj dětský foťák. Dneska mi ale dokonce půjčili ten opravdický a já jim udělal fotky na houpačce. Sice na některých chyběly hlavy, ale některé se i povedly :-) Odpoledne jsme vyrazili společně na lodičky. I na lodičkách se mi moc líbilo. Večer jsme opékali buřtíky.

V úterý jsme podnikli další moc hezký společný výlet. Vyrazili jsme do ZOO Lešná, která se nachází kousek od Zlína. ZOO je sice menší, ale moc hezká. Téměř všichni jsme se shodli, že je snad nejhezčí, jakou jsme u nás zatím viděli. A že jsou ZOO za poslední rok naším častým cílem! Já osobně byl nadšený hlavně z opiček, srnek a ryb. V ZOO je moc hezky udělaná džungle, kde jsem byl od opiček sotva na půl metru. Taky je tu moc hezky udělaná obora s lesními zvířátky, ale i sloni a žirafy si tu žijí pěkně. ZOO nezapomněla ani na nás, na děti. Na dětském hřišti najdete skluzavku ve tvaru slona a prolézačku pro větší děti ve tvaru žirafy. Většinu cesty jsem v ZOO projel na své oblíbené motorce a ani Emča nezůstala po zadu. Jízdu na motorce si tak zamilovala, že ji z ní nemohl nikdo dostat dolů. Hned u ZOO byly zrovna kolotoče, takže nemohla na závěr chybět společná jízda ve vláčku. V ZOO jsem si taky užil veliký zážitek - svezl jsem se tu na velbloudovi a moc se mi to líbilo. Původně mě na něm chtěli naši pouze vyfotit, ale já se chtěl svézt. Byl na rozdíl od těch na dovolené dvouhrbý.

Ve středu se počasí bohužel zkazilo, a tak se naši rozhodli, že plánovaný výlet do Kroměříže odloží na neurčito. Místo toho jsme vyrazili na nákupy a odpoledne společně s Emčou, Davídkem a tetami a strejdy do aqua parku v Uherském Brodu. Bohužel špatné počasí sem přilákalo víc lidí, takže tu bylo pěkně natřískáno. I tak jsme si to ale moc užili. Řádili jsme tu hlavně na skluzavce, ale rodiče nás vzali i do velkého bazénu, do divoké vody. Moc se nám líbilo jezdit rychle dokolečka :-) U bazénu bylo taky prima velké akvárko s rybičkami, které se nám moc líbilo.

Špatné počasí pokračovalo i ve čtvrtek. Přesto jsme vyrazili na plánovaný výlet do skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm. Původně jsme si chtěli udělat ještě výlet k Radegastovi a na Pustevny, ale počasí tomu skutečně nepřálo. Skanzen v Rožnově se nám moc líbil. Měli jsme možnost vidět, jak dříve lidé žili a taky jsme ochutnal zdejší specialitu - frgály - moc dobré koláče. Z Rožnova jsme pokračovali do Technického muzea v Tatře Kopřivnici. Z aut byl nadšený hlavně táta. Já bych nejraději vlezl do všech autíček, ale bohužel bylo přístupné jen jedno. Po návratu na chatu se počasí trošku umoudřilo, a tak jsme se byli s rodiči projít u přehrady. Já samozřejmě opět svištěl na své motorce. Odpoledne jsem slavil obrovský úspěch. Povedl se mi udělat historicky první bobek do záchodu :-) Měl jsem z toho velikou radost, líbilo se mi, jak udělal žbluňk :-)

V pátek, den před naším odjezdem, se počasí konečně umoudřilo. My jsme si ale poslední den chtěli ještě užít hlavně Luhačovice. Byli jsme se opět projít na kolonádě, pochutnávali si na lázeňských oplatkách a zmrzlinách a užívali si pohodu.

18.7.2008

Začal jsem rozlišovat korálky podle barev. Ne, že bych si uvědomoval, jakou barvy konkrétně korálky mají, ale dávám k sobě například všechny modré a říkám "bílá" :-)

17.7.2008

Když se mě někdo zeptá, kolik mi bude roků, tak odpovídám "dva roky" :-) Taky se to pomalu učím ukazovat na prstech. Další malou dovedností, kterou se pomalu učím, jsou barvičky. Zatím je ještě nepoznávám, ale už vím, že existuje bílá, modrá, červená a zelená. Při nandavání korálků vždycky nějakou barvičku řeknu. Zatím to ale spíš střílím od boku a málo kdy se trefím :-)

16.7.2008

Právě mám období, kdy si moc rád hraju s korálky. Vymotali jsme tátovi tkaničku z bot a já na ni zkouším korále navlíkat. Jde to líp, než na obyčejné provázky :-) Dokážu se s korálky zabavit na pěkně dlouho.

Taky se rád zkouším sám oblékat. Obouvám si boty, někdy správně a někdy si je dávám naopak. Svlékání ponožek mi jde taky líp, než navlékání. Občas si je dávám na ruce místo rukavic. Do bundy lezu přesně opačně a trika zatím s velkým úsilím navléknu přes hlavu :-) Hlavní ale je, že mě to hrozně baví a že se s oblékáním a svlékáním dokážu zabavit pěkně dlouho :-)

13.7.2008

Tak dneska jsem si pořádně užil čtyřnohé kamarády. Na oběd jsme totiž jeli do Modřan, kde bydlí můj jmenovec, jezevčík Filip :-) Odtud jsme pokračovali s mámou a s tátou a taky s babičkou Álou za tetou Martinou a strejdou Markem. Ti mají doma Amálku. Je na mě trošku divoká a já před ní občas utíkal. Na druhou stranu mě ale hrozně zajímala a tak jsem jí byl neustále v patách. Odpoledne jsme se ještě zastavili u "tety" Dráži a "strejdy" Ondry. Tady jsem se seznámil s tříměsíčním štěňátkem dogy Bustym. Nenechte se ale zmást. Busty rozhodně není žádný drobeček. Je to takový malý koník, i když je ještě štěňátko :-) Krmil jsem ho tu piškoty a kostičkami. Doufám, že si babi a děda v Chodouni už brzy pořídí taky nějakého pejska. Zvířátka mám totiž rád a nějakého čtyřnohého kamaráda bych si taky moc přál :-)

11.7.2008

Tak už taky vím, že babička Lenka a děda Fanda bydlí v "Chodouni". V Chodouni bydlí taky bubáci - "v kumbálu" a "v prádelně :-). Spát chodím stále s prasátkem, který je "růžový" :-) Další vtipné hlášky: "ježiky" (znamená ježiši) a "baka" (znamená bacha :-). Stále dělám nejraději všechno "sama" - tlačím svůj kočárek, i když jede bůh ví kam :-), chodím po schodech, zkouším se oblékat a jíst,... Taky se pokouším vylézt do jídelní židličky, která je postavená na vysoko :-( A ještě jeden veliký zlozvyk jsem začal mít - rád koušu :-( a umím se zahryznout opravdu pořádně. Moc na mě neplatí ani plácnutí, ani že se naši zlobí. Rád hraju hru "na schovávanou" - schovám si nějaký předmět za záda a říkám "neni". Potom ho vítězoslavně ukážu a s úsměvem křičím "tady je" :-) Opět jsem začal hlásit, když mám v kalhotách "bobek". Dělal jsem to už kolem roku a půl (to jsem hlásil "e,e"). Potom jsem to přestal hlásit a teď jsem se k tomu opět vrátil. Po každé, když mě máma na nočník posadí, tak se vyčůrám. Když je teplo a můžu běhat nahatý, tak zkouším čůrat ve stoje. Občas mi přijde divné, že máma s tátou plenky nenosí :-) Naši doufají, že už brzo bych se mohl s plenkami na dobro rozloučit. Tak ještě hlásit bobky před kaděním :-)

9.7.2008

Už dokážu ujít opravdu pěkně daleko. Dneska mě vzal děda Fanda na vláčky na berounské nádraží. Moc se mi to líbilo. Ušel jsem sám od dědy z práce, až na nádraží. Děda se mě cestou několikrát ptal, jestli mě nebolí nožičky, ale já jsem šikulka :-)

6.7.2008

Dneska jsme s rodiči a s dědou Fandou vyrazili na výlet na Kokořínsko. Nejdřív jsem se mrkli k rybníku Harasov. Potom jsme pokračovali na hrad Kokořín a vyšplhali nahoru na věž. Vylezl bych téměř až nahoru sám, kdyby těsně před koncem nebyly ošklivé schody. Táta mě přece jen jistil. Opět jsme měli možnost provětrat mou novou krosničku, ve které se nosím rád. Cestou zpět se mi líbila ozvěna v tunelu, kterým jsme procházeli :-) Potom jsem si dali dobrý obídek a pokračovali na zámek Houska, kde se konal i dobový jarmark a nechyběli tu ani čerti. S dědou jsem našel odvahu a společně jsme se vyfotili. Čerti měli opravdu stylová kopyta :-) Za to, že jsem byl statečný kluk, mi naši koupili dřevěný větrník. Z Housky jsme pokračovali do Želíz. Kousek odtud se v lesích nacházejí Čertovy hlavy. Tady se mi moc líbilo. Sbíral jsem si tu šišky.

5.7.2008

Vyrazili jsme společně s rodinkou Čejkovic, Jahnátkovic a "tetou" Eliškou, "strejdou" Michalem a Davídkem na výlet do Skryj. Alespoň jsme měli příležitost vyzkoušet mou novou krosničku. Těšil jsem se na ni už včera a doma jsem do ní neustále lezl :-) Jsem v ní moc spokojený a krásně si to užívám. Za to táta si to asi užívá o poznání méně. Přece jen se mých čtrnáct kilo už pronese. I když to zpočátku nevypadalo, tak se nám počasí celkem vydařilo. Mě nejvíc bavilo u jezírek házet kamínky do vody, Emču a Máťu zase chodit po kládě a Davídek se zatím pěkně napapal. Máťa ode mě odkoukala házení kamínků. Výlet jsme zakončili dobrým obídkem ve Skryjích.