 27.10.2007
Tak a jsem zase o měsíc starší. Zase to hrozně rychle uteklo. Minulý měsíc jsem konečně našel odvahu a udělal jsem své první samostatné krůčky :-) Zatím jsou sice značně nejisté a připomínám opilce, ale to určitě brzy vypiluju a zdokonalím. Vydržím poměrně dlouho stát bez držení. Vedle chození většinu času stále lezu a taky se šplhám po výškách. Máma mě musí mít neustále na očích, abych se někde neskutálel. Je čím dál těžší mě uhlídat. Jsem ďáblík s čertíkem v těle :-)
Začal jsem zlobit s jídlem. Vůbec nechci papat ovoce (kromě borůvek a jahod), a tak jsme se více méně vrátili opět k ovocným přesnídávkám. Ty baštím. Občas trošku ovoce sním, ale to je spíš zázrak. Taky se chci stále krmit sám. Do pusy se lžičkou strefím, jen cestou něco odpadne a nebo ji převrátím úplně :-) Po jídle je to jako po výbuchu. Nejvíc ze všeho miluju rohlík, kukuřičné křupky, omáčky s knedlíky, jogurty, kolínka a dětskou šunku. Jakmile vidím, že rodiče něco baští, chci to hned ochutnat taky. Občas to zase hned vyplivnu.
Ve čtrnáctém měsíci mi nenarostl žádný nový zub. Mám jich stále osm, ale dásničky mám pěkně naběhnuté, takže co nevidět vykouknou zuby další. Taky mám za sebou návštěvu u pana zubaře. Moc mi do oka nepadl a upřímně jsem rád, že to je za mnou. Pan zubař rozhodně nebude patřit mezi mé kamarády. Taky jsem mu to dal hlasitě najevo. Na štěstí zoubky jsou zdravé a rostou tak, jak mají.
A teď vás seznámím se svým slovníčkem. Říkám máma, táta, bába, baf, bác, ňam, ham, ještě /eje/, hele, hijé, pápá, keke (znamená autíčko :-), ky (znamená kytí), mi (znamená míč), ha (znamená haló a říkám to, když jako telefonuju) hopa (znamená hopla a říkám to, když míčem házím), grrrr, ne a papů :-) Člověk musí mít občas fantazii, aby mi porozuměl :-) Při hře s autíčky moc rád napodobuju jejich zvuk :-)
Za poslední měsíc jsem zase poznal spoustu nových věcí. Umím si ukázat na nos a ouška. Vím, co jsou a kde mám botičky, ponožky, tepláky, vlasy, kde má máma nos, oči, pusu, uši, řetízek a náušnice. Když se mě máma zeptá, kde mám ..., tak najdu své autíčko, kostky, míč, oslíka, motorku, korále (ty se staly mými oblíbenými; dělám v nich rád parádu; umím si je nandat a hraju si v nich), mobil, mašinku, kytku, opičku a spoustu dalších věcí :-) Umím postavit komín ze tří kostiček a strašně rád ho zase bourám. Stále si moc rád hraju s autíčky a s míči, ale taky s kostičkami, které nejraději nakládám na auto a nebo kostičky různých tvarů strkám do krabice s otvory. Rád třískám věcmi o zem. Máma mi může stále do kola říkat, že to nemám dělat a já stejně jdu a udělám to znovu. A při tom mámě tak dobře rozumím a vím, že bych to dělat neměl :-( U knížky dlouho nevydržím. Rezolutně ji zaklapnu a máma má smůlu :-) Za to mám rád všechna možná říkadla, která rád poslouchám a zapojuju se do nich například tleskáním, smíchem a prstíky :-) Taky pořád rád kramařím a svůj zvědavý nos strkám do skříněk v kuchyni, v obýváku i do šuplíků v pokojíku :-) Miluju Večerníčka a hlavně Bobíka, na kterého běží reklama hned po Večerníčku. To se vždycky úplně rozzářím a jsem ve svém živlu :-) Rád rodičům vypínám televizi :-) Jsem neskutečný mazlík, z čehož má radost hlavně máma :-) Další novinkou je, že jsem už začal spát pouze jednou denně a je úplně jedno, kdy ráno vstávám. I když se probudím v šest, tak vydržím až do oběda a chodím spát hned po jídle. Poslední dobou začínám trošku žárlit. Když si u nás například jiné děti hrajou s mými hračkami. Budu si ale muset zvyknout. Na druhou stranu nejsem lakomý a umím se rozdělit o rohlík nebo i o křupky. Taky mě trošku pozlobil kašel (hlavně v noci) a rýma, ale snad už to začíná být lepší a budu zase chlapík jako rys :-) Nemám rád jakékoli omezování. Při oblékání a při přebalování je čím dál tím těžší mě udržet v klidu.
|
