Deník Fíla - Jak se mi daří a co už všechno umím
Jak se mi daří a co už všechno umím

26.10.2007

Opět jsme si udělali výlet za Emčou a "tetou" Věrou na Barrandov. Počasí nám ale tentokrát moc nepřálo a tak jsme byli většinu času doma. To nám ale vůbec nebránilo, abysme se s Emčou pořádně nevyblbli. Asi se přidáme k cirkusu :-) Emču totiž nebaví moc ležet a nejraději by se chtěla neustále přitahovat do sedu a potom i do stoje. Ani se ti Emčo nedivím. Ze stoje je přece jen lepší rozhled a je to větší zábava, než ležet. Počkej, za chvíli už nás neuhlídají a my jim ještě ukážeme, co budeme vyvádět za lumpárny :-)

25.10.2007

Jednou z mých oblíbených činností je určitě jízda výtahem. Ve výtahu mě zajímá všechno, ale nejvíc asi čudlíky, které strašně rád mačkám. Už se mi dokonce několikrát podařilo zastavit nečekaně výtah během jízdy. Taky mě fascinují díry, kterých je v celém výtahu hodně. Rád do nich strkám své zvědavé prstíky :-)

24.10.2007

Tak jsem to dokázal a udělal první samostatné krůčky :-) Řeknu vám, je to paráda. Sice si připadám chvílemi jako opilec, protože moje chůze je značně nejistá, ale to se určitě časem vylepší. U téhle velké události byli táta i máma. Umím přejít od mámy k tátovi a od táty k mámě asi na vzdálenost pěti metrů. Rodiče měli ze mě velkou radost :-)

Taky jsem se dneska viděl po dlouhé době s kamarádkou Michalkou. Michalka už je "velká" holka a je na rozdíl ode mě hodná. Já začínám být pěkný divoch a rodiče mě museli neustále hlídat. Baví mě totiž házet věcmi a vůbec mě netrápí, že bych mohl Michalku uhodit :-( Taky jsme si ale spolu prohlíželi knížku se zvířátky a telefonovali jsme :-) Máma si občas připadá, že nemá doma Filípka ale opičáka :-) Dneska mě načapala, jak se věším na postýlku s nohama ve vzduchu a chtěl bych šplhat nahoru. Asi nebude dlouho trvat a z postýlky vylezu. Ze mě asi skutečně vyroste horolezec.

23.10.2007

Mám novou zábavu. Poslední dobou si hodně vyhraju s korály, které mi dala prababi Jarmila. Korále si nandavám a zase sundavám a nebo si s nimi jen tak lezu a "dělám parádu".

Taky jsem se naučil říkat "ne". Když mi například chce vzít někdo dudlíka, když se probudím a řekne mi "dej mi dudlíka", tak důrazně odpovím "ne" a nenechám si ho vzít :-)

22.10.2007

Tak dneska jsem udělal další ze svých velkých pokroků :-) Řekl jsem si, že už je dost chození za dvě ruce a jednou jsem se pustil. Nutno podotknout, že i za dvě jsem chodil téměř sám. Jen se spíš tak jistím a přidržuju se. V tomhle směru jsem opravdu opatrný. Co kdybych si náhodou natloukl svůj malý kokůsek? :-)

Další změnou v mém životě je, že přes den už chodím spát jen jednou - po obědě. Ráno totiž vyspávám taky déle a dopoledne se mi už spát nechce. Obrovskou výhodou je, že po obědě usnu, jako by mě do vody hodil a nikdo mě nemusí pracně uspávat. To si libuje hlavně máma. Na dnešek jsem spal od večera nepřetržitě až do čtvrt na osm! To je takový můj malý rekord. Včera jsem se sice vzbudil na mlíčko kolem půl šesté, ale potom jsem ještě zabral a probudil jsem se, až ve čtvrt na devět.

21.10.2007

Už mě nebaví jen tak sedět a nechat se krmit. Pořád sahám mámě po lžičce a chci to zkoušet sám. Sice je kolem mě pěkná paseka, ale důležité je, že jsem spokojený. Pokud se mi nevyhoví, tak stávkuju, nechci papat a plácám mámě do misky, že je jídlo stejně všude. Zatím toho sice do pusy dostanu opravdu málo, ale snaha se taky cení :-)

Začínám být pěkně vybíravý. Vůbec mi nechutná ovoce a je velkým úspěchem, když sním alespoň kousek hrušky. Banány a jablka mi nechutnají vůbec a když mi máma například jablíčko přimíchá do jogurtu, tak já si dám práci, jogurt sním a jablko zase plivu ven :-( Mám rád pouze borůvky a jahody. Je zvláštní, že dřív jsem baštil všechny ovocné přesnídávky bez rozdílu. Stejně tak mi nejede chleba se šunkou. Šunku pěkně zpapkám a chleba zase hezky vyplivnu :-( Jediné, co baštím opravdu pěkně jsou obídky. Kolínka přímo miluju, bramborovou kaši a knedlíky mám taky rád. Večerní kašičku zpapám taky hezky. Jo, chce to se mnou velkou trpělivost, máma by mohla vyprávět.

20.10.2007

Rozhodl jsem se, že si doma udělám posilovnu :-) Nejvíc posiluju v koupelně, kde se přitahuju za ruce k umývadlu. Nohy mi při tom visí ve vzduchu, ale to mě vůbec netrápí. Mámu sice z toho omývají, ale ona to rozdýchá :-) A když už mám ručičky posílené dost, tak lezu na proutěný koš na prádlo. V kuchyni se přitahuju k pultíku a v obýváku zase stále šplhám po gauči. Umím na něj vylézt, než byste řekli švec. Jsem opravdu neuvěřitelně rychlý a kdyby mě rodiče nebrzdili, tak už jsem ten náš gauč dávno přelezl. Hezky se přitáhnu za opěradlo a v tom mě někdo chytí a hru mi překazí :-( Takhle mi ty moje bicepsy asi nenarostou :-( Taky umím vylézt na židli u počítače.

19.10.2007

Mé horolezecké umění se neustále zdokonaluje. Máma se diví, že ze mě ještě není šedivá, protože jsem čím dál tím větší divoch. Dneska jsem dokonce vylezl na stůl v obýváku. Na štěstí taky vím, jak se leze zase dolů. Nejvíc ze všeho mě ale teď baví lézt na taburetek, stoupnout si na něj a dívat se, co máma kuchtí v kuchyni. Může mě sundavat stále do kolečka. Já zase stále do kolečka lezu nahoru a dolů. Dokonce bych se chtěl dostat i na pultík v kuchyni. Mám z toho ohromnou legraci, úsměv od ucha k uchu mě neopouští. Běda mi ale, jestli spadnu a natluču si kokos.

Na štěstí už nejsem tak nastydlý a rýma s kašlem mě začínají konečně opouštět. Několik předešlých nocí bylo ale krušných a kašel mě budil, takže jsem z toho byl mrzutý :-(

Taky se mi prý klubou další zuby - stoličky. Zatím nejsou vidět, ale dásničky mám pěkně naběhnuté. Ta rýma a kašel prý mohou souviset taky trošku s nimi.

18.10.2007

Stále se dívám na Večerníčka. Je to můj každodenní rituál, po kterém chodím do hajan. Teď právě běží Štaflík a Špagetka. Mým oblíbeným aktérem ale zůstává Večerníček, kterého předčil pouze Bobík :-) Vše uvedu na pravou míru. Hned po Večerníčku totiž běží pravidelně každý den reklama na Bobíka, kde chlapeček skáče panáka a zpívá se v ní "mňam, mňam Bobík". To mě vždycky rozesměje a roztančí :-)

17.10.2007

Tak jednou ze mě bude asi horolezec :-) Sice jsem se stále neodhodlal, abych se pustil nábytku. To jsem opatrný až až. Jakmile jde ale o výšky, tak jsem ve svém živlu. Poslední dobou skáču po gauči jako opička a máma mě musí neustále hlídat, abych se nerozhodl přeskočit opěradlo gauče. Taky jsem přišel na to, že ta naše knihovna v obýváku bude na lezení ideální. Už se o to začínám pokoušet. Energie mám skutečně na rozdávání a to mě přitom stále trápí ošklivá rýma a kašel a měl bych být spíš přešlý.