Deník Fíla - Jak se mi daří a co už všechno umím
Jak se mi daří a co už všechno umím

22.9.2007

Dneska jsme si udělali s rodiči a s babičkou Álou výlet do Čelákovic, kde bydlí malý Tadeášek s tetou Petrou a s tetou Janou. Bydlí tu vlastně i strejda David, ale ten nebyl doma. Tadeášek už taky není zase tak malý. Je skoro stejně velký jako já. Je moc hodný, protože mi půjčil svá autíčka a vzal mě na procházku po Čelákovicích. Společně jsme se taky povozili na motorkách, tatrách a jiných vozítkách. Tadeášek má rád kukuřičné křupky stejně jako já. Společně jsme si na nich v kočárcích pochutnávali. Těším se, že příště přijede Tadeášek na návštěvu k nám a já ho zase provedu u nás.

21.9.2007

Dneska jsme si s mámou opět udělali výlet na Barrandov za malou Emčou a "tetou" Věrou. Vyrazili jsme hned ráno, po svačince jsem se prospal ve "strejdově" posteli. A hned potom jsme vyrazili na procházku do Prokopského údolí. Těšil jsem se, až zase uvidíme kozy a koníky. Koníci bohužel dneska doma nebyli, ale kozy jsme viděli a byli tam dokonce i berani :-) Zvířátka mám moc rád. Vlastně jsem viděl jednoho koníka, ale ten byl dřevěný. Tak jsem se na něm alespoň pohoupal :-) Emča roste jako z vody a nebude trvat dlouho a budeme se houpat spolu.

20.9.2007

Tak jsem se naučil říkat ještě. Sice to neříkám takhle hezky, ale určitě se to brzy naučím :-) V mém podání to zní jako "eje". Říkám to na všechno, co chci nebo co se mi líbí. Například, když blbneme se strejdou Ondrou u táty v práci, tak se mi to tak líbí, že chci, aby pokračoval. "Eje" taky říkám mámě, když od ní chci další oblíbené křupky :-)

19.9.2007

Tak moje zkoubky mají dalšího brášku. Už jich mám celkem osm a ten poslední se vyklubal dole. Je to pravý postranní řezák. Musím udělat "ťuky, ťuk", že mě ty moje zoubky vůbec netrápí :-)

18.9.2007

Dneska navečer se v hořovické porodnici narodila "tetě a strejdovi" Šlosarovým malá Natálka. Natálko, už se těším, až povyrosteš a naučím tě všechno možné blbovinky, které mě baví dělat. Mám nějak moc kamarádek a málo kamarádů. Doufám, že mi máma s tátou pořídí brzy nějakého bráchu, abych na ty holky nebyl sám :-)

15.-17.9.2007

Uplynulý víkend jsem si zase pořádně užil babičky a dědy. V sobotu jsem byl v Modřanech a včera a dneska v Chodouni. V Modřanech jsem se potkal i s tetou Káčou, která mě hezky provezla v kočárku a k tomu jsem baštil oblíbené křupky. V Chodouni je posvícení a tak jsem si poprvé ve svém životě užil kolotoče. Minulý rok jsem byl ještě mrně a prospal jsem většinu času v kočárku. Nejvíc ze všech kolotočů se mi líbil vláček. Svezl jsem se v něm s dědou Fandou, s babi Lenkou a se vzdálenými sestřenicemi Mončou a Haničkou. Líbilo se mi troubit na klakson a do toho jsem si stačil ještě hrát s větrníkem. Taky jsem byl na kolotoči v autíčku. To mě ale bavilo jen chvilku a potom bych nejraději vylezl. Musel jsem ale počkat, až se kolotoč dotočí. Od kolotočů jsem si taky odvezl nového kamaráda. Je to takový červený chlupatý Muf a když se do něj praští, tak se pěkně řechtá :-) Víkend jsem si užil i co se týká papání. Hezky jsem baštil knedlíčky v sobotu s houbovou omáčkou a včera se svíčkovou. Dneska jsem byl opět u houpaček, ale ještě před tím jsem řádil s dědou Fandou po dvoře. Vozil mě v tatře a lítal jsem do slova jako střela. Moc se mi to líbilo :-)

4.-8.9.2007

Tak dneska jsem zažil spoustu nových věcí. S našima jsme totiž odletěli do Řecka, na ostrov Lefkáda, na naši první společnou dovolenou ve třech. Naši měli trochu obavy, jak zvládnu cestu letadlem. Já je ale překvapil, protože jsem se vůbec nebál, ba naopak se mi v letadle moc líbilo. Zabavil jsem se časopisem a taky mi dělalo společnost moje plyšové prasátko. Zpočátku jsem se taky zabavil oblíbenými kukuřičnými krupky. Dokonce jsem chvílemi pištěl radostí a culil se na cestující kolem sebe. Na letišti na nás už čekal delegát, který hlavně tátu mile překvapil, když mu předal klíčky od auta, že nás má do hotelu odvézt sám. Původně jsme totiž počítali s tím, že pojedeme hromadně autobusem. Poprvé ve svém životě jsem taky viděl moře. Bylo to ale už navečer. Těším se, že si ho v příštích dnech užiju víc. Řekové jsou moc přátelští a to zvlášť k malým dětem jako jsem já, takže se mi líbí. Naše paní recepční si mě hned po příjezdu chtěla chovat a smála se na mě.

Naše dovolená se celkově nesla v duchu neustálého zapomínání a ztrácení věcí. Ještě, že naši někde neztratili mě :-) Hned v letadle se nám podařilo ztratit dudlík. Největší ztrátou byl ale foťák. Naši to zjistili hned druhý den ráno. Ztratil se při přenášení věcí z auta do hotelu. Druhý den ráno jsme hned po probuzení zjistili, že prší :-( Na Lefkádě prý před naším příletem nepršelo tři měsíce :-( Naštěstí pršelo jen dopoledne, a tak jsme mohli s rodiči odpoledne vyrazit na procházku po okolí. Byli jsme se podívat na pláži Kathisma, která je od Agios Nikitas, kde bydlíme, vzdálená asi 3 kilometry. I když nepršelo, tak foukal nepříjemný vítr a chvílemi se mi klepaly zuby. Navečer jsme si zašli do jedné příjemné taverničky. I tady jsem se panu majiteli moc líbil. Dostal jsem od něho hroznové víno. Na Lefkádě je všude spousta koček. Motají se hlavně kolem taveren, takže mi dělají společnost při večeřích.

Třetí den, ve čtvrtek, jsem se konečně seznámil s mořem. V Agios Nikitas to ale není žádný poklidný rybníček. Teda alespoň pro tento den nebylo. Viděl jsem na vlastní oči pořádné vlny. Nakonec jsme s rodiči dali přednost poklidnému bazénu, ve kterém jsem se neuvěřitelně vyblbnul. Odpoledne jsme se byli opět projít po okolí. Tentokrát jsme se vydali druhým směrem než minule, k pláži Pefkoulia, která je od Agios Nikitas vzdálená také 3 kilometry. Počasí se konečně umoudřilo a je zase krásně, příjemných 28 stupňů. Opět pokračuje naše zapomínání. Po procházce jsme se totiž byli vykoupat v moři, kde jsme zapomněli slunečník. Zjistili jsme to až těsně u hotelu.

Čtrtý den, pátek, opět prší. Prý tu běžně zase tak moc neprší. Nevím, jestli se dá domorodcům věřit :-) Není to rozhodně žadný májový deštík, ale pořádná průtrž mračen. A my jsme si na dnešek zrovna půjčili auto (půjčení auta stojí v Agios Nikitas kolem 40 EUR + pokud máte prcka jako jsem já, tak počítejte 4 EUR za dětskou autosedačku - na výletě ve Vassiliki jsme zjistili, že tam se dá auto půjčit na den za poloviční cenu!). Naštěstí kolem oběda déšť ustává a objevuje se na obloze sluníčko. Nakonec se z ošklivého dne vyloupl hezký a my můžeme vyrazit poznávat krásy ostrova. Náš výlet začal v klášteře Faneromeni, kde máma dostala takovou legrační zástěru, aby si zahalila kolena a ramena :-) Mniši tady mají takovou malou ZOO se pštrosy, papoušky a srnkami. Zvířátka se mi moc líbila. Taky je odtud pěkný výhled na hlavní město Lefkas, kam pokračovala naše cesta. Zašli jsme se projít po pěšší zóně, kde je spousta taverniček a obchůdků se suvenýry a potom jsme se podívali i do příštavu. Tam vám bylo lodí. Na lodičky jsme se zajeli podívat i do městečka Nidri. Do Nidri se jede přes hory, až jsme se chvilkami báli, že ty velké kopce naše malé autíčko nevyjede. Naštěstí se to povedlo :-) Projížděli jsme mimo jiné i horskou vesničkou Karya, která je vyhlášená ručně tkanými koberci. V Nidri to opravdu žije. Rodiče si tu pochutnali na gyrosu a já poprvé v životě ochutnal hranolky :-) Kousek od Nidry měl svůj ostrov Scorpios Onasis. Na jeho památku je v příštavu v Nidri jeho socha. Bohužel se na tento ostrov dá dostat pouze organizovanou plavbou spojenou spolu s dalšími místy. Je to celodenní výlet který se mnou naši ještě nechtěli riskovat. Dále jsme pokračovali k vodopádům Rachi (jsou asi 3 kilometry od Nidri, dobře značené). Kdysi sem prý chodila i Jackie Kennedyová. Jenže ta se vezla na oslíku. Já měl místo oslíka mámu a tátu, takže jsem na tom zase tak špatně taky nebyl :-) Škoda, že jsme tu nebyli na jaře. To teče hodně vody. V tuto dobu jsou vodopády téměř vyschlé (to se divím po tom lijáku ráno). Přesto je to hezká procházka a určitě tohle místo stojí za vidění. Od vodopádu jsme se vrátili "domů". Musím se ještě zmínit, že jsme opět v našem půjčeném vozítku málem zapomněli mého dudlíka a kachničku. Naštěstí na to naši včas přišli a dudlík i kachnička byli zachráněni :-)

Pátý den, v sobotu jsme si konečně užili pořádně moře. Byli jsme na pláži celé dopoledne. S tátou jsme hloubili rybníček, dával jsem si do kýlíku kamínky a máma mi dělala bábovky, které jsem s oblibou zase boural :-) Občas jsem chtěl písek a kamínky taky ochutnávat. Zpočátku jsem měl z moře trošku strach, ale velmi rychle jsem se otrkal a vlny se mi zalíbily. Naši měli co dělat, aby mě uhlídali, abych tam pořád nelezl. Taky jsem se hezky projel po moři ve svém nafukovacím autě s volantem. Na pláži jsem se seznámil s řeckou holčičkou Marií. Byla trošku starší, než já, ale moc se jí líbil náš rybníček a chtěla nám taky pomáhat. Jmenovala se shodou okolností stejně jako naše hotelová uklízečka, se kterou jsem taky velký kamarád. Smějeme se na sebe jako sluníčka a musím se vám svěřit, že se mi hodně líbí :-)

9.-14.9.2007

Šestý den, v neděli, jsme se s našimi vydali na jednu z nejkrásnějších řeckých pláží, pláž Milos. Máme ji hned za kopcem, ale řeknu vám, jsem rád, že ten kopec jsem nemusel šlapat. Hezky jsem se nechal nést od táty a nebo od mámy, kteří se o mě střídali. Výšlap na ten kopec se zdá nekonečný a připomíná chvílemi výšlap na Mount Everest :-) Pláž Milos ale rozhodně za tohle veškeré trmácení stojí. Díky tomu, že se sem dá dostat pouze pěšky, cestičkou, kudy jsme šli my, je zaručeno, že tu nebude hlava na hlavě. Pláž je písečná s krásnými oblázky, které si máma nasbírala domů. Pěkně jsme se tu vyčvachtali. Moc se mi líbilo, jak naši se mnou běhali v náruči po pláži a já do toho dělal "hijé, hijé" :-)

Sedmý den, pondělí. Opět máme půjčené auto, abysme tentokrát poznali jih ostrova. Dojeli jsme skutečně až na nejjižnější místo na ostrově - Mys Dukato. Je to zvláštní místo se zvláštní atmosférou. Tady prý údajně skočila do vln básnířka Sapfó kvůli neopětované lásce. Je tu maják a než se sem dostanete, tak je to jedno obrovské dobrodružství, protože příjezdová cesta je značně krkolomná. Náš výlet dále pokračoval na nejkrásnější pláž na ostrově Porto Katsiki. Pláž je sice úplně jiná než Milos, ale taky nádherná. Voda je tu až neskutečně zbarvená. Tady měla máma menší úraz. Před sluníčkem jsme se schovávali ve stínu u skály, do které máma narazila hlavou. Naštěstí to nebylo nic vážného, ale boule z toho byla pěkná. Z Porto Katsiki jsme dojeli do městečka Vassiliki, které je považováno za ráj surfařů. Bylo jich tu opravdu hodně a taky tu pěkně foukalo. Z Vassiliki jsme se poté vraceli zpět do Agios Nikitas. Cestou jsme koupili v jedné horské vesničce místní med. S tím se váže ještě historka z cesty domů. Samozřejmě jsme měli "štěstí" a jedna sklenice se nám v kufru při zpáteční cestě rozbila a med pěkně olepil část kufru. Místní med jsme dostávali každé ráno k snídani s místním jogurtem. A to vám byl jogurt. Skutečně v něm stála lžička. Musím všem doporučit tuhle místní pochoutku. Moc mi to chutnalo. Občas jsem se dorazil ještě sýrem a šunkou.

Osmý den, úterý, jsme prožili v poklidu na pláži koupáním a dováděním na nafukovacím autě. Vlastně úplně v poklidu to nebylo. Pro dnešní den si bolístku vybral táta, kterého píchla vosa tak šikovně, že měl štípance na obou stehnech. Večer jsme s rodiči skončili v jedné z místních taveren. Ještě něčím byl tento den významný. Rodiče mě naučili dělat indiána. Moc se mi to líbí, a tak se snažím dělat ho v jednom kuse. Na blbovinky mě užije :-)

Devátý den, středa, opět prší :-( Naštěstí jen dopoledne, a tak můžeme kolem oběda vyrazit do městečka a potom na koupání. Nebyla by to máma, kdyby se jí opět něco nestalo :-) Natáhla se na mokrých schodech a narazila si kostrč. Jsem zvědavý, jestli tuhle dovolenou rodiče přežijí. Zatím ji nejlíp zvládám já, ale musím to rychle někam zaťukat, abych to nezakřikl. Taky tu moc hezky spím. Líp než doma. Budím se okolo půl sedmé místního času (je tu o hodinu víc, než u nás) a přes den mi někdy stačí spát jen jednou, po obědě. Večer chodím spát kolem osmé až deváté hodiny. Naši mastí po večerech většinou karty a nebo hrají kostky. Většinou to natře táta mámě :-)

Desátý den, čtvrtek. je neskutečné, jak rychle to uteklo. Zítra už jedeme domů, a tak si to tu musíme ještě pořádně užít. Dopoledne jsme se byli vyčvachtat u bazénu, kde jsem se seznámil s italským chlapečkem Qantianem, který byl o deset měsíců starší, než já. Byl moc hodný a vůbec nebyl lakomý. Půjčil mi svůj kýblíček. Odpoledne, když jsem se vyspal, tak jsme vyrazili ještě k moři. Nebyli bysme to my, kdyby se nám opět něco nepřihodilo. Alespoň jednou se nám muselo podařit, zabouchnout si klíče v pokoji :-) Ještě, že na recepci jsou připraveni i na takové smolaře, jako jsme my :-)

Jedenáctý den, pátek, den odjezdu. A dneska pofrčíme domů. Čeká nás opět cesta letadlem, ale až večer. Přes den máme opět půjčené auto od cestovky, abysme se na závěr dopravili na letiště. Dopoledne se jdeme rozloučit s mořem. Dělám naposledy "pá, pá". Po obídku jdu spát a naši balí. Tátovi připadá, že máme víc věcí, než když jsme přijeli :-) Je čas, rozloučit se s hodnou paní recepční, která mi tu nahrazovala mé babičky. Pořád si mě chovala a dělala se mnou psí kusy, což se mi moc líbilo. Bude se mi snad po ní dokonce i stýskat. Na letiště máme jet až kolem čtvrté hodiny, a tak se stihneme ještě projít po pěší zóně v Lefkasu. Chceme se taky podívat do benátské pevnosti Santa Maura, ale bohužel nám zavřeli před nosem. Santa maura byla postavena okolo roku 1300 na ochranu proti nájezdu pirátů. Zbylo z ní bohužel málo, jen obvodové zdi a stříly s děly, ale i tak jsme ji chtěli vidět. Tak alespoň z venku :-( Zpáteční let jsem zvládl stejně skvěle jako ten první. Naštěstí nemáme žádné zpoždění. Zpočátku jsem se zabavil opět prohlížením časopisu a asi v polovině cesty jsem tvrdě usnul. Probudil jsem se až na letišti v Praze, kde naši čekali na kufry. I na závěr jsme museli něco ztratit a to můj oblíbený klobouček. S oblibou ho vyhazuju z kočárku a jednou si prostě naši nevšimli, že jsem ho vyhodil.

Lefkáda je skutečně nádherná a přes veškeré útrapy :-) jsme si dovolenou s rodiči moc užili. Je hlavně o krásné přírodě, nádherných plážích a neskutečně průzračné vodě (památek tu zase tolik nenajdete).

14.9.2007

Tak dneska odpoledne se v hořovické porodnici narodila "tetě a strejdovi" Dovalovským malá Amálka. Kamarád Déňa má novou sestřičku a já vlastně novou kamarádku. Amálko, hezky papej, ať rychle vyrosteš a můžeš s námi dělat lumpárny :-)

3.9.2007

A je to tu. Po kratší přestávce mám zase o zoubek víc. Je to levý dolní postranní řezák a opět jsem o něm téměř nevěděl. Asi brzy bude mít ještě brášku z druhé strany :-)