Celodenní rodinné setkání v Praze
V sobotu dne 15.11. 2008 se sjelo 20 rodin se svými 55 dětmi do Prahy na celodenní setkání pořádané střediskem náhradní rodinné péče s romským názvem Romano Drom neboli česky Romská cesta. Už na prahu nás zvučně vítaly romské písničky v doprovodu kytary a posléze i harmoniky. Zlato v hrdle Petry Margity Gelbart nás provázelo celým dnem. Učila nás nejen zpívat a tančit, ale povídala nám o cestě Romů, o jejich odchodu z Indie, o jejich kultuře, o holocaustu Židů a Romů ve 2.světové válce, o jejich příchodu k nám do Čech. Zábavnou formou nám, spolu se svou kamarádkou a spolupracovnicí na tomto projektu, paní Martinou Vančákovou, přiblížily Romské rody a jejich řemesla. Musím říci, že se všechny rodiny tohoto úkolu zhostily velmi dobře a mnozí do toho dali úplně vše. Potkali jsme medvědáře, který předváděl umění medvěda Vaška, poznali jsme rod Mirgových, obchodníků a šperkařů, jejichž otec patriarcha rodu Aleš přijel do Prahy až z daleké Vysočiny a na žebřiňák se mu nevešla ani celá jeho rodina. Přijeli i dva rody Kováčových, kteří předváděli své umění kovářů a nechyběli ani muzikanti a obchodníci s koňmi - handlíři, kteří tak urputně chtěli prodat svého koně až málem ten jim utekl. Všichni se patřičně na svou cestu z Indie do Čech oblékli a ozdobili, museli svou rodinu představit, vysvětlit čím se živí, co vyrábí a jak a mnozí pak i své výrobky okolosedivším nabízeli ke koupi. Hodně jsme se nasmáli a dopoledne uteklo velmi rychle. Už nám docela kručelo v břiše hlady, o to více, když se z kuchyňky linula ukrutná vůně halušek se zelím a sádlem, které nám vlastnoručně připravovala skupinka mladých usměvavých lidí ze skupinky Lačhe Čhave. Jaké však bylo naše překvapení, když Martina s Margitou řekly: "A to tedy ne, zadarmo to nebude, každý rod si totiž musí své jídlo pěkně odpracovat. Kdo nepracuje, ať nejí!“ Uf, a nastala honička hlady šilhajících dětí a dospělých. Honba za lístečky, plnění úkolů. Došlo i na výměnný obchod, kdy jeden rod měl přebytek brambor, ale chyběla mu mouka a druzí měli zase hodně sádla a málo zelí. Nakonec se ukázalo, že brambor bylo dost, ale chyběla sůl. No a bez soli, to ví snad každé malé dítě, ani halušky nechutnají tak dobře, jako ze solí. Patriarcha Aleš se něco nahonil, než svou rodinu dokázal nakrmit, ale ani jiné matky nebo otcové to neměli vždy snadné. Pozorovala jsem rodinu Kováčových, kterak jejich malý tmavý mor (kluk) spustil na svou matku: "A to mne necháš jako o hladu?" "Jdi a sežeň brambory, jinak budeme mít hlad všichni ty, já, táta, tvůj bratr i tvé sestry." Ale nebojte, nakonec jim spřízněný rod Mirgových pomohl a všichni se mohli dosyta najíst. Po obědě opět přišla ke slovu harmonika a kytara a děti i my dospělí se dozvěděli něco z té nejhorší části romských dějin a to o koncentračních táborech, o bídě, hladu a umírání mnoha tisíc Romů. Děti pak dostaly za úkol nakreslit své rody a co vyrábějí a zkusit přemluvit pana starostu (Martinu), aby ušetřil jejich rodiče a pustil je na svobodu. Spolu s Margitou všechny děti zazpívaly romskou písničku, kterou se spolu v herně naučily. Co k celému dni dodat? Bylo nás tam hodně, někteří přijeli z blízka, jiní z daleka, někteří přivezli své bílé děti, jiní zas své tmavé děti, všichni přijeli, aby se dozvěděli o Romech něco víc než jen to, co nám ukazují v televizi. Mě osobně zůstalo ještě mnoho nezodpovězených otázek, a tak jsem je Martině napsala do dotazníku, který jí má napovědět, co bychom příště chtěli slyšet. Vás nezajímá, jak se máte chovat v romské rodině kam přijdete na návštěvu? Víte například, že můžete velmi snadno matku romské rodiny urazit jen tím, že když k nim přijdete na návštěvu a oni vám nabídnou místo u stolu, že se napřed podíváte na židli než si na ni sednete, a zdá-li se vám nějaká špinavá, tak si ji rukou očistíte? Já to nevím, jen jsem to slyšela, že to tak je, a proto mě hodně zajímá, jak žijí, jaké mají zvyky a co si o nás bílých "gádžech" myslí a jak nás vnímají. Co když si moje snědá holčička vybere za životního partnera Roma? Přijmou ji mezi sebe? A co my, její bílí rodiče, zůstaneme stát stranou nebo nás mezi sebe přijmou? Chci to vůbec, záleží na tom, koho si má dcera vybere za manžela? Je mnoho otázek, které mi vrtají hlavou, budu se snažit na ně získat odpověď. Středisko náhradní rodinné péče, Martina Vančáková a další kteří se podílí na přípravě těchto setkání s romskou tématikou, mi mohou pomoct získat odpovědi na mé otázky. Petra Margita Gelbart, moravská Romka, žijící v USA, která vystudovala Harvard a dělá si v Americe doktorát, adoptivní maminka dvou romských dětí, štíhlá krásná temperamentní Romka s nádherným hlasem a perfektně zvládnutou hrou na kytaru a tahací harmoniku mne i moje děti přesvědčila o tom, že kdo chce, ten mnohé dokáže. Nebo si myslíte, že záleží jen na barvě kůže?
Diettrichovi |
