Další díl najdete zde.
Romština má mnoho různých nářečí, Romové z různých zemí si vzájemně rozumí více nebo méně, podobně jako třeba Slované (Češi, Slováci, Poláci, Srbové...).
V Anglii už Romové nemluví romsky, ale anglicky s použitím některých romských slov.
Přísloví: Keci čhib, ajci manuš. - Kolik řečí (znáš), tolikrát (jsi) člověkem.
V ČR žijí převážně tzv. Slovenští Romové, kteří před příchodem do Česka v druhé polovině 20. století žili několik staletí usedle na Slovensku. Kromě nich žijí v ČR také Olaští Romové. Obě skupiny se od sebe liší jak jazykem (tato nářečí jsou poměrně odlišná), tak i tradicemi.
Romové nikdy neměli vlastní stát ani vlastní školy, romština donedávna neměla svou psanou podobu. Závazná pravidla získala až v sedmdesátých letech. Psaná podoba romštiny je jednoduchá, většinou se píše tak, jak se říká, nerozlišuje I/Y. V romštině neexistuje Ř.
Má ale některé hlásky navíc: vedle "obyčejného" č, k, p, t, existuje také přídechové - čh, kh, ph, th dále dvojhlásky dz, dž a měkké ľ (jako ve slovenštině)
Výslovnost je velmi důležitá, protože rozlišuje význam:
O dad the o papus ČHOREN e mol. - Táta s dědou nalévají víno. (te čhorel - lít) O dad the o papus ČOREN e mol. - Táta s dědou kradou víno. (te čorel - krást)
|