Jak vychovávat prvorozené?

• Neposilujte perfekcionistické sklony prvorozeného. Nesnažte se ještě „vylepšit“, co řekne nebo udělá. Buďte opatrní, když budete dítěti připomínat, jaké by „mělo“ být.
• Uvědomte si, že prvorození mají potřebu znát přesně pravidla. Buďte trpěliví, abyste mu všechno vysvětlili od A do Z.
• Uznejte vedoucí pozici prvorozeného mezi dětmi v rodině. Jako nejstarší by měl mít jistá zvláštní privilegia, aby se mu tím kompenzovaly povinnosti, jichž má přirozeně víc než ostatní děti.
• Vyrazte si někam „dva s jedním“ – rodiče jenom s nejstarším dítětem.
• Nedělejte si ze svého prvorozeného „automatickou hlídačku“ mladších sourozenců.
• Jak váš prvorozený dospívá, přemýšlejte, jestli mu nenakládáte stále více povinností. Některé jeho povinnosti z něj sejměte a přeneste je na mladší děti, hned jak budou schopné je plnit.
• Prvorození jsou velmi citliví na kritiku a na to, když je někdo opravuje. Dejte mu příležitost, aby si poradil sám. Pomozte mu, jen když vás o to požádá.

Jak vychovávat prostřední dítě?

• Mnohé prostřední děti mají sklon vyhýbat se hovoru o svých pocitech. Udělejte si čas, abyste si s ním mohli občas promluvit mezi čtyřma očima. Je důležité, abyste si na každé dítě takto udělali čas, ale prostřední dítě si to na vás pravděpodobně nebude umět vynutit – nezapomínejte na něj.
• Snažte se dělat něco pro to, aby se vaše prostřední dítě občas cítilo výjimečné. Pro prostřední dítě je typické, že se cítí sevřené bratry a sestrami nad ním a pod ním. Potřebuje, abyste se ho zeptali na jeho názor, dali mu něco vybrat atd.
• Stanovte určitá privilegia, která pro ně budou platit pravidelně každý den nebo každý týden. Jde o to, aby vaše prostřední dítě mělo pocit, že to je něco, co se dělá výhradně pro něj.
• Poslouchejte pozorně, co vám prostřední dítě odpovídá nebo jak vám něco vysvětluje, co si myslí o určitých situacích atd. Jeho touha vyhnout se konfliktu a nedělat rozruch může zkreslovat skutečná fakta. Měli byste mu říct: „No tak, pověz mi, jak to doopravdy bylo. Já se nebudu zlobit. Chci jenom vědět, jaký z toho máš pocit.“
• Dbejte na to, aby v rodinném albu byly i fotografie vašeho prostředního dítěte.

Výchova benjamínka aneb jak pomoci rodinnému štěněti, aby dospělo?

• Nenechte sebou manipulovat!
• Zajistěte, aby váš benjamínek vykonával svůj odpovídající díl domácích prací. Poslední narození toho obyčejně dělají velice málo ze dvou důvodů: a) dovedou se mistrně vykroutit z práce, kterou je třeba udělat, b) jsou tak malí a „bezmocní“, že ostatní členové rodiny dospějí k názoru, že bude jednodušší, když si to udělají sami.
• Zajistěte, aby benjamínkovi neprocházelo porušování rodinných pravidel a disciplíny. Statistiky ukazují, že poslední narození mají nejmírnější režim a nemusí dodržovat pravidla, která platila pro sourozence.
• Když nebudete své nejmladší dítě rozmazlovat, dávejte pozor, abyste také na něj nebyli příliš tvrdí a nepřehlíželi ho. Je známo, že poslední narození trpí pocitem „nic z toho, co udělám, není důležité“. Snažte se ocenit úspěchy svého benjamínka.
• Dbejte, aby se vaše nejmladší dítě brzy naučilo číst. Nejmladší si rádi „nechávají číst“ a když jim to projde, přenechají většinu čtení druhým.

Neupravene kravske mleko (tedy na pocatecni ani pokracovaci mleko pro deti, ktere nejsou plne kojene a je nutne je dokrmovat) jako samostatny napoje neni pro vysoky obsah bilkovin a nevhodny pomer mineralu nevhodny pro deti mladsi jednoho roku. Od jednoho roku pak muzete zarazovat napr. jednu sklenici mleka denne, procemz vhodnejsi je mleko susene, pripadne pasterovane. UHT (trvanlive mleko) vsak jiz obsahuje diky ohrevu na vysokou teplotu je velmi malo vitaminu. Vhodne tedy neni, stejne jako mleko kondenzovane. Malym detem by se take nemelo podavat mleko se snizenym mnozstvim tuku. Mleko i mlecne vyrobky jsou pro deti cennym zdrojem vapniku, ktery potrebuji pro dobry rust kosti a zubu. Krome vyse uvedena sklenice mleka by mel byt v jidelnicku ditete zarazen jeste dalsi mlecny vyrobek. Zakysane mlecne vyrobky jsou take vhodne pro jejich obsah probiotickych bakterii. Stejne jako mleko, by ani mlecne vyrobky (jogurty, zakysana mleka, syry) nemely byt ve strave deti odtucnene, ale ani smetanove a to z duvodu prevence obezity v pozdejsim veku. Mleko a mlecne vyrobky by se nemely podavat pouze detem s nesnasenlivosti laktozy nebo alergii na mlecnou bilkovinu. Omezeni se pak tyka ale i dospelych. Doufam, ze Vam bude tato informace uzitecna. Budete-li mit dalsi dotazy, muzete se obratit take na bezplatnou Informacni linku Vyzivy deti 800 230 000. Jitka Tomesova nutricni terapeut

Postup jednání: Jak se Vaše dítě může naučit samo usnout a dobře spát

Náš postup spočívá na metodě, kterou vyvinul prof. Richard Ferber ve svém dětském centru spaní v Bostonu (USA). Úplně bez protestu nezmění ani při této metodě děti své zvyklosti. Ale jejich pláč je držen v mezích, neboť od svých rodičů dostanou pravidelnou pozornost. Ale nedostanou přesně to, co si prostřednictvím svého pláče chtějí vymoci. Proto také zapojují svůj křik.

Většina rodičů zvládne postup skutečně důsledně dodržet. Pak – a jedině pak – je pravděpodobné, že za několik dní dítě skutečně bude spát.

Zde je podrobný popis postupu jednání:

·         Předpoklad: Vašemu dítěti je minimálně 6 měsíců a je zdravé.

·         Nejprve zaveďte svému dítěti pevné smysluplné doby na spaní a na jídlo. V těchto pravidelných časech dávejte své dítě pokaždé do postýlky přes den i večer. Pevné časy jsou smysluplnou a účinnou pomocí při usínání. Plán postupu jednání může přinést úspěch jen tehdy, když Vaše dítě bude skutečně unavené v dobu svých „časů do postýlky“.

·         Všechny ostatní „pomůcky“, které jste až dosud svému dítěti bezprostředně přes usnutím poskytovali – jako např. chování, kojení, flaštička – nyní musejí být zřetelně od usínání oddělené a měly by se odehrávat minimálně půl hodiny před vlastním spaním.

·         Poslední minuty před odchodem do postýlky stravte pokud co možná nejintenzivnějším kontaktem s dítětem při harmonickém večerním rituálu. Bezprostředně nato položte své dítě bdělé a samotné do postýlky, rozlučte se (např. pusinkou na dobrou noc) a opusťte pokoj.

·         Ležet samo bdělé v postýlce je zcela neobvyklý pocit. Proto začne Vaše dítě pravděpodobně plakat. Očekává, že zavedete opět rychle ty obvyklé podmínky k usínání. Ale přesně to nesmíte udělat. Namísto toho postupujte přesně podle dopředu stanoveného časového plánu a vyčkejte nejprve několik minut, než opět půjdete ke svému dítěti (viz tabulka). Podle našich zkušeností je pro většinu rodičů únosná doba křiku dítěte asi 3 minuty. Proto začíná tento vyčkávací plán tříminutovou čekací dobou.

·         Podívejte se na hodinky. Podle pocitu Vám mohou i tyto tři minuty připadat velmi dlouhé. Dveře, za nimiž křičí Vaše dítě, pro Vás musí po tuto dobu zůstat zavřené.

·         Pokud Vaše dítě stále pláče, jděte k němu pokaždé po uplynutí čekací doby a zůstaňte u něj maximálně 2 minuty. Můžete s ním klidným, pevným hlasem mluvit, utěšovat ho a hladit ho. Pokud se postavilo, položte ho zase zpátky. Pokud chce zase potom vstát, položte ho a běžte krátce zase pryč. V žádném případě ho nesmíte vzít do náruče, anebo mu podat jiné „pomůcky“ jako je dudlík nebo flaštička. Vaše dítě by také nemělo usínat ve Vaší přítomnosti. Smysl této věci je spíše mu ukázat: „Všechno je v pořádku. Já jsem tady, ale Ty se musíš nyní naučit usnout sám.“ Mnohým rodičům pomůže tyto věty pokaždé vyslovit. Vaše miminko cítí na znění Vašeho hlasu Vaši jistotu a odhodlanost, jakož i Vaše teplo a náklonnost – i když smyslu Vašich slov ještě nerozumí.

·         Některé děti reagují na přítomnost svých rodičů ještě zlostnějším křikem. V takovém případě zůstaňte u svého dítěte jen krátce. Osvědčilo se pravidlo: Čím je dítě zlostnější, tím u něj zůstávejte kratší dobu. Ale přesto k němu stále choďte, aby se necítilo osamocené.

·         Ať už se Vaše dítě uklidnilo či nikoliv – maximálně po dvou minutách – opět místnost opusťte a podívejte se opět na hodinky, tentokrát vyčkejte o něco déle – podle plánu 5 minut – a jděte opět k němu a přesvědčete se, že je všechno v pořádku. Postupujte přesně tak, jak je popsáno nahoře. Zase opusťte po 1 až 2 minutách pokoj a vyčkejte. Dobu čekání prodlužte tentokrát na 7 minut.

·         Pokud Vaše dítě ještě nespí, choďte k němu nyní každých 7 minut, abyste ho utěšili a ukázali mu, že jste tady – dokud skutečně ve své postýlce neusne.

·         Při denních spáncích, večer a při každém probuzení v noci začněte první den pokaždé třemi minutami čekací doby a postupně zvyšujte na sedm minut.

·         Příští den začněte pokaždé s pěti minutami čekací doby a postupně zvyšujte až na deset minut. Delší čekací doby byste si u svého dítěte neměli dovolit.

poprve podruhe potreti poctvrte a dale

1. den 3 min 5 min 7 min 7 min

2. den 5 min 7 min 9 min 9 min

3. den 7 min 9 min 10 min 10 min

4. den 10 min 10 min 10 min 10 min

Při tomto postupu se Vaše dítě odnaučí tzv. plakat

Neboť namísto vytoužené pomůcky na usínání dosáhne svým křikem jen toho, že otec nebo matka k němu krátce přijdou a utěší ho. Současně je unavené, když je v pravidelných a smysluplně stanovených časech ukládáno do postýlky. Proto vyvodí rychlý závěr: Já se tady namáhám a křičím, a co se stane? Pro tu trochu náklonnosti se vůbec nevyplácí namáhat se! To budu raději spát.“ Potřeba spánku je trvale silnější než návyk, o který dítě nejprve bojuje. Pozvolné zvyšování čekací doby vede k důsledku, že se dítě naučí: „Déle křičet nepřinese také NIC VÍC. Moji rodiče se mnou navíc také neudělají přesně to, co chci.“

Současně s tím probíhá další učební proces: Pokaždé, když Vaše dítě samo usne, přiblíží se o kousek blíže důležitému cíli: Zvykne si na pocit, usínat samo v postýlce. Postupem času se tento pocit stane dokonce „usínacím návykem“. Již po několika dnech nahradí (vytlačí) dřívější nevhodné usínací pomůcky.

Vaše dítě bude sice stejně jako před tím v noci vzhůru.

Ale může zase už bez Vaší pomoci samo usnout.

Neboť stav „sám ve své postýlce“ se stane normálním a běžným a nevyvolá už žádný „alarm“.

·         Pokud Vaše dítě přes den po jedné hodině stále ještě neusnulo, vezměte je z postýlky a pokuste se je udržet bdělé až do dalšího času na spánek. Doba „udržení v bdělosti“ může být velmi namáhavá. Vaše dítě bude asi ukňourané a možná usne dokonce při hraní. V tom případě je klidně přikryjte dekou a nechte je čtvrt hodiny spát. Přece jen zvládlo usnout samo bez pomoci.

·         Důležité je, abyste své dítě ráno a přes den budili v jeho obvyklých časech, i když bylo třeba vzhůru delší dobu. Když by mělo dohnat promeškaný čas na spánek, zaběhne se někdy velmi nevhodný rytmus spaní.

První dva dny, příp. noci mohou být pro rodiče a dítě obtížné. Některé děti ještě nikdy ve svém životě neusínaly samy ve své postýlce. S jakou energií se budou bránit, záleží na jejich temperamentu a na jejich dosavadních „učebních“ zkušenostech. Tomu odpovídajícím způsobem reagují velmi odlišně na tento plán jednání.

Některé děti nepláčou nikdy déle než 15 minut a zvyknou si již během dvou tří dnů. Jiným dětem to trvá poprvé i jednu až dvě hodiny, v některých případech ještě déle, než usnou. Za tuto dobu k nim maminka a tatínek chodili desetkrát nebo ještě častěji, aby je utěšili a ukázali: Jsme tady, všechno je v pořádku.

Když se rodiče důsledně drží plánu, nastane po třetím dnu výrazné zlepšení, ne-li dokonce vyřešení, problému.

Naštěstí se děti učí nové zvyklosti mnohem snadněji a rychleji než dospělí. Jen velmi zřídka to trvá déle než jeden týden, a zcela ve výjimečných případech déle než dva týdny. To nejpozději si děti zvyknou sami usínat a prospat celou noc.

Změny oproti plánu jednání

Čekací doby uvedené v tabulce se nám podle našich zkušeností osvědčily nejvíce. Většina rodičů se podle nich řídí. Samozřejmě je možné si ještě před vlastním jednáním stanovit jiný časový plán.

·         Možná se vám čekací doby zdají být příliš dlouhé. Potom můžete každou udanou dobu zkrátit o dvě minuty. A při dosažení čekací doby 5 minut ji už nemusíte dále zvyšovat. I když své dítě nenecháte nikdy o samotě déle než pět šest minut, bude i tak jednání do budoucna úspěšné.

·         Jiní rodiče naproti tomu zase čekací dobu o něco protáhli, protože jejich přítomnost dítě neuklidní, nýbrž ještě více rozzuří. Také prof. Ferber, který tuto metodu vymyslel, doporučuje podstatně delší čekací doby.

·         Rozhodující pro úspěch není, kterou čekací dobu si vyberete. Mnohem důležitější je: Vyberte si čekací doby, které se vám zdají být smysluplné a které můžete dodržet. Během jednání se pak nesmějí tyto doby měnit! I když se vám dopředu stanovený plán zdá být okrajovou záležitostí – pro mnohé rodiče je velkou pomocí, když od začátku přesně vědí: Co budu dělat jako další krok? Dá Vám jistotu, abyste jednali „kontrolovaně“ a cíleně. Vaše dítě bude tuto jistotu cítit. Potom vzdá podstatně rychleji boj o staré zvyklosti (jedná se přece částečně o boj o moc), než když cítí Vaši bezradnost a nejistotu.

·         Zpravidla doporučujeme, aby se na začátku přes den a v noci postupovalo podle plánu: při každém denním spánku, večer a při každém nočním probuzení. Učební efekt je velmi dobrý, protože děti nakonec pokaždé usnou samy a obzvlášť si velmi rychle zvyknou na novou situaci „samo v postýlce“. 

Jindy si rodiče nemohou a nechtějí vůči svým dětem najednou dovolit změny několikrát za den. V tom případě je pak smysluplná změna plánu – a to jednat ve dvou krocích:

·         V prvním kroku se dítě učí nejprve s pomocí plánu jednání usnout samo přes den a večer. Pokud se vzbudí v noci, dostane ještě své obvyklé pomůcky ihned, bez jakékoliv čekací doby. Často se pak noci zlepší samy od sebe.

·         Někdy nebývají děti ale pravidelně v noci vzhůru, ačkoliv již přes den a večer usínají samy bez problémů. Ve druhém kroku obraťte plán na noc. Samozřejmě, že při tomto postupu to trvá o něco déle, než vaše dítě prospí celou noc.

Snehurko, moc zajimave! Ja pridavam jeste odkaz na clanecek na strankach cervnovek - jako dalsi zdroj.

(tak bohuzel odkaz nejde vlozit, nevim proc - takze rodina.cz/cervnove04 a najit to v denikach - Denik Info - Jak na detskou nespavost)

Je tam odkaz na knihu od Estivilla, kterou je mozno v Cechach koupit.
(Dr. Eduard Estivill: Dětská nespavost, Práh 2004. Cena 119 Kč.)

Jinak kazdy si asi muji najit ten svuj styl, u nas se treba vyplatilo k Timovi moc casto nechodit - jen jsme ho rusili :-) Rekl si o to sam.

Dulezite je podle me byt pevny a vydrzet aspon tyden. Nejde samozrejme o to nechat dite vyrvat, ale naucit ho usinat samo. Prijit, rict klidne naucenou formulku a klidne odejit - dat jasny signal o tom, ze ho mate radi, ale ze ted je cas k spanku... dite nesmi vycitit nejistotu atp. Taky musite byt presvedceni, ze ta metoda je spravna... a vytrvat! Jinak je to pak jeste horsi. Takze pokud vam ta metoda nesedne a nechcete do ni jit.. tak do ni nechodte :-)

Dost mych pratel teda metodu zkusilo, i nekteri, kteri ji zprvu odmitali, ale pak uz dospeli na pokraj sil z nevyspani :-) ... a vsichni meli vysledky skutecne do 3-4dnu, jak pise Snehurka.

No pisu mozna zmatene, ale snad to pochopite. Je pozde a jdu spat. Dnes mi bylo konecne trochu lip!

Přirozené odstavování je jedinečný proces, při kterém nelze nic garantovat - jen to, že kojení jednou určitě skončí

Jak odstavovat

Pozvolna a s láskou. Ale někdy je to obtížné.

Pokud je to náhlé, vyvolá to prudkou změnu u matky i dítěte-fyzické a citové trauma. Chce to čas a trpělivost Odstavování se liší od dítěte k dítěti.

1. zeleninový předkrm - brambor s mrkví - lžičkou na kořen jazyka

za 2-3 dny polévka - + nová zelenina. Pak přidat 1 - 1 1/2 lžíce bílého masa a obden 1 žloutek / cholesterol je prekurzorem vitamínů a hormonů /- tuk je zde vhodný, do 3 roku jej neomezujeme - 1-2 kávové lž. Rostlinného oleje do polévky.

Za 3 týdny po polévce ovocnou dužinu - jablko, banán + jogurt.Jogurt neslazený je vlastně v podstatě lehce stravitelné mléko. Naopak tvaroh není v prvním roce života doporučován vůbec- vysoký obsah bílkovin. Cukr nepřidávat Ne pribináček z Posázaví. Každý nový druh ovoce by měl být podáván s odstupem 3-4 dnů k snažšímu rozpoznání případné nesnášenlivosti.

Přelom 8/9 měsíce kaše - kukuřičná, rýžová

8/9 měsíc - bylinkové čaje, šťávy, dobrá voda / ne džusy/

Druhy příkrmu:

-bílé maso

- zelenina - vařená

ovoce- jablka, banány, hrušky, meruňky, broskve. Pozor na citrusové plody- až po roce věku z důvodu vzniku alergie

-         ovocné kompoty NE.

-         nápoje mezi 9.měsícem - kojenecká voda, přírodní ovocné šťávy ředěné kojeneckou vodou,přírodnídžusy

-         mléčné výrobky- bílý jogurt, od 9. měsíce sýry, žervé

-         vejce- bílek až od 1. roku

-         vyhnout se koření, kečupu, hořčici, umělým sladidlům, sladkostem a přislazovaným potravinám

-         obilné kaše- až od 12 měsíce- nejlepší rýžové, kukuřičné