Deník BÁSNIČKY, PÍSNIČKY A ŘÍKADLA

Další říkadla a krátké básničky můžete najít i tady:

http://www.rodina.cz/rubrika/rikanky 

PACI, PACI, PACIČKY

Paci, paci, pacičky,
táta koupil botičky
a maminka pásek
za myší ocásek.

A babička čepičku

za tu malou slepičku

a dědeček kožíšek

za lískový oříšek.

VRÁNA

Vrána letí,                       Překřižte dlaněmi vzhůru a zaklesněte je do sebe za palce.        

nemá dětí.                                 Pohybujte prsty kromě palců.
My jich máme
jako smetí.
My je máme,                    Odmítavě zakroutíme hlavou.
neprodáme,
protože je rádi máme.       Pohoupání, pusinka, pevné objetí v náručí apod.

RODINKA

To je táta,                             (Zmáčkneme nebo natáhneme palec)
to je máma,                                     (ukazováček)
to je dědek,                           (prostředníček)
to je bába,                             (prsteníček)
to je vnouček, malý klouček.   (malíček)

BĚŽELA MYŠKA

ŠNEČKU, ŠNEČKU

Šnečku, šnečku, vystrč růžky,                                

dám ti krejcar na tvarůžky                                        

a krejcárek na tabáček,                                        

bude z tebe hajdaláček!            

Dešťové kapičky

Dešťové kapičky,
dostaly nožičky.
Běhají po plechu,
dělají neplechu.

Tenhle tatíček nese koš vajíček.Tahle maminka štípá polínka. Tahle babička motá klubíčka.
Tenhle děda brýle hledá. Tohle malé miminko pohoupáme malinko

Dobrý den

Dobrý den, dobrý den,
dneska máme krásný den !

Dobrý den, dobrý den,
dneska zlobit nebudem.

Máme ručky ke tleskání
a nožičky na dupání.

Dobrý den, dobrý den,
dneska zlobit nebudem!

V jednom malém domečku, vprostřed modrých zvonečků žila byla jedna koza, ta se jmenovala Józa. Měla sedm děťátek, skotačivých kůzlátek. Jednou zrána koza vstala, svým kůzlátkům povídala: „Dneska máme pondělí, musím na trh pro zelí. Navařím vám zelnou kaši, abychom se poměli.“ Kůzlátka se radovala. „Ne abyste otvírala!“ Pak si nový klobouk vzala, zástěru si uvázala, vrátka pěkně na zámek: „Buďte hodná-mek mek mek!“ A kůzlátka slíbila. Koza Józa šla a šla a takhle si zpívala: „La la la-mek mek mek, mám já sedm kůzlátek. První bílé, druhé černé, třetí pěkně dvoubarevné, čtvrté celé střapaté, páté strakamakaté, šesté-to je kozlíček, sedmé mámin mazlíček.“ Jen co Józa zašla za les, chlupatý vlk z lesa vylez, spustil hlasem, vlčím basem: „Kůzlátka, má děťátka, otevřete maličko, vrrvrr, vrátka nevrátka, nesu dobré zelíčko.“ Ale kdepak kůzlátka! Jenom mrknou přes vrátka, uvidí tam vlka stát, začnou se mu takhle smát: „Ty jsi divná maminka! Ta naše má bílé vousy, na bradičce si je nosí...!“ Jak tohle vlk uslyšel, svěsil uši, zpátky šel- však se zeptá v lese lišek. „Vem si chmýří z pampelišek,“ radily mu tetky lišky. Tak má z pampelišek vousy. Chvíli si je pyšně nosí, pane-tomu říkám brada! Tak a honem zpátky-tradá! Honem zpátky za kůzlátky: „Otevřte, kůzlátka milá, to jsem já, bradička bílá. Nesu sladké zelíčko, tak otevřte maličko!“ Ale kdepak kůzlátka! Jenom kouknou přes vrátka- vlk má bradu jako mrak. Na mou duši-je to tak. „Ty jsi divná maminka! Bradu máš, a kde máš rohy?“ Vlk hned natahuje nohy. Honem zpátky do lesa. „Co radíte, tetky lišky?“ „Dej si za uši dvě šišky.“ To je nápad. A hned zpátky, rohatý zas za kůzlátky. Spustí hlasem, vlčím basem: „Otevřte, kůzlátka milá, to jsem já, bradička bílá, pěkné růžky mám, zelíčko vám dám!“ Ale kdepak kůzlátka! Jen se smějí přes vrátka: „Naše maminka má hlásek, jak když zpívá konipásek, a v tobě to všechno skřípe, jak když kamení se sype! Bradu máš-rohy máš, no ty ale vypadáš!“ Tu nejmenší kůzlátko nastavilo zrcátko. Vlk se zahlíd, strachy mek, honem se dal na útěk. Ten vám ale utíkal! Jak když za ním z flinty pálí. Polem, loukou, po silnici, podle plotů přes vesnici, všichni se mu posmívali. A jak běžel, zakop, spad, plác! a rovnou do rybníka. Smála se mu i ta štika. To vám bylo divadlo! Utopil v něm obě šišky i ty vousy z pampelišky. A jak to dál dopadlo s veselými kůzlátky? Když se Józa vrátila, kůzlátka už dávno spala. A co ráno? Ráno vstala, zelnou kaši spořádala... Tak. A konec pohádky.

Šel Janeček na kopeček,

hnal před sebou pět oveček

a šestého berana

se zlatýma rohama

Skákal pes přes oves,

přes zelenou louku,

šel za ním myslivec,

péro na klobouku.

Vašek Pašek to je pán,

na trumpetu troubí sám,

hraje na ni na návsi,

sbíhají se všichni psi.

Antonín

veze kmín,

veze Káču na tragaču,

posadí ji za komín.

Kalamajka mik mik mik,

oženil se kominík,

vzal si ženu Elišku

v roztrhaným kožíšku.

Šel zajíček brázdou,

měl kapsičku prázdnou,

potkala ho Káča,

dala mu koláča.

Ten náš Pavel,

to je kos,

ztratil boty,

chodí bos.

Jarka nese mouku

v zeleném klobouku,

Mařka nese krupici

v červené čepici.

Karlíku, Karlíku,

dobrá kaše na mlíku,

ještě lepší na smetaně,

ale tu Karlík nedostane.

Krtek leze podle meze,

vyměřuje louku,

sysel za ním pytel veze,

že bude mlít mouku.

Pepíku, Pepíku,

copak dělá babka?

Sedí doma na peci

a strouhá si jabka.