Vztek a strach z vody u 11měsíčního dítěte

Ahoj, prosím o rady a zkušenosti. Máme 11 měsíční dceru, kterou se snažím nerozmazlovat, už jako miminko byla velmi neklidná, stále se budila, celé noci jsem ji nosila na rukou, usínala mi u prsu, přes den nespávala v postýlce, ale usnula jen při jízdě v kočárku. Ano, vím, rady typu nech ji vyřvat, ona usne sama jsem několikrát i aplikovala, jenže malá vydržela takto řvát až 25minut (na víc jsem bohužel už psychicky neměla). No a k věci, v poslední době si s ní nevím rady, když není po jejím, tak jí chytne amok-s manželem tomu říkáme "skládačka". Sesune se k zemi, položí hlavu na podlahu a brečí. Kdyby to dělala jen doma, tak to nějak vydržím, ale už se mi to několikrát stalo v obchodě. Moje řešení(když jsme doma): přenesu ji na koberec a odcházím pryč. Spoza rohu ji kontroluju, aby si neublížila. Ona chvíli brečí, pak mě ale začne hledat a chová se jakoby nic... Nevím, jestli tento můj postoj z psychologického hlediska je správný, jestli bych ji raději neměla obětím uklidnit....nechci z ní vychovat nerváka. Pak mě také zlobí tím, že například při jídle před ní postavím hrníček s čajem, talíř s obědem, ona se nejí a cokoliv se jí na talíři již nehodí, shazuje na zem. Nakonec shodí i hrnek. To je denodenní scénář a denodenní domluvání-to nesmíš, lehký náznak plácnutí po ručičce (ona okamžitě spustí pláč-takový vynucený), ale stejně ještě na truc shodí další věc. To samé dělá v kočárku. Nedokážu jí vysvětlit a přimět k tomu, že nesmí věci házet po zemi. A pak poslední problém, z kterého se obviňuji sama a strašně mě to mrzí. Jedná se o fóbii z koupání. V poslední době nejsem schopna malou vykoupat, sotva jdeme do koupelny, tak začne plakat, nechce se svlíknout, položit do vany... Totiž asi před týdnem jsem malé ošetřovala opruzeniny Genciánou, malou jsem si položila na zem na deku a Genciánu "chytře" postavila na vanu. Sotva jsem se otočila, malá byla na nohách a Genciánu shodila do vany. Já jsem na ni zakřičela-né, to né, co to děláš, atd. Ona se strašně polekala a druhý den už se už ani do koupelny nechtěla podívat. Nejraději bych si naliskala, strašně mě to mrzí a stydím se za to, že jsem nedokázala držet nervy na uzdě, ale v poslední době je toho na mě moc. Manžel mi s malou nepomůže, podniká a od rána do večera je v práci. Malá je strašně náročná, vyžaduje 100% pozornost, já si nemůžu ani odskočit na wc. Vaření absolvuji s Vendulkou jako koulí u nohy a to doslova. Přitom se jí maximálně věnuji-prohlížíme knížky, tancujeme, hrajeme si s hračkami, chodíme na procházky, posloucháme písničky,... Prosím, poraďte mi, jak vychováváte vy takové náročné děti. Ještě malá poznámka-malá asi už z bříška vytušila, že je vymodlené dítě, tak nám dává patřičně najevo, že ji máme .