Re: Svatba - ano, nebo ne (a jak přimět chlapa aby kývnul :-))

Nechtěla bych "se vzít o obědové pauze za pár korun" , to bych se asi smířila s tím, že svatba holt nebude. Když svatba, tak ne sice "na efekt", ale i mikrosvatba pěkná, veselá a "neodfláknutá", ať máme na co vzpomínat. Když už.

Jedna moje známá, co taky už měla s "přítelem" (jak může být někdo "přítel", když je to otec vašeho dítěte?) osmiletý dítě, prý jednou přišla domů od kadeřnice (tajně už s papírama z úřadu, předvyplněnýma), dítě nechala u babičky, uvařila muži jeho zamilovanou večeři a po ní, před dobře naladěným mužem , prohlásila (ona teda je taková "od rány"): "Hele, kašlu na všechny ty kecy, že papír je jenom papír, máme 8letý dítě a já CHCI, aby sis mě taky VZAL jako svoji ženu, páč teda jinak sorry, ale odejdu tam, kde se mnou někdo jiný bude chtít nejenom bydlet." Přítel byl prý šokovaný, nezmohl se na slovo , ale - brali se snad ještě ten tejden nebo tejden na to (v květnu, na malým městě, takže volných termínů hafo), jen s děckem a svědkama (byla jsem za svědka), svatba byla milý asi 10minutový obřádeček a po něm pizzerie a cukrárna se zmrzlinovým pohárem a u toho jsme hráli Monopoly , prstýnky stály 16Kč, šaty měla "ze skříně", kytku od známé ze zahrádky...a už je to 8let, a ani jeden nevypadá, že by utržil svatbou nějakou újmu. Naopak. Jako "mladá paní" jen kvete