Bazíruju na autosedačce

Bazíruju na autosedačce a určitě nejsem jediná, ale ne všichni to tak mají. Máme dvě děti, při nákupu autosedaček jsem se snažila vybrat ty nejbezpečnější. Bez autosedačky bych dítě do auta neposadila. Ale co jsem tak koukala, tak zbytek rodiny to až tak moc nehrotí. Babi s dědou přemýšlí ještě ze starých dob, kdy měli Škodu 120, vzdadu vezli 5 dětí až kdovíkam a nikdy se nic nestalo. Nemá smysl tady rozebírat pokrok doby, rychlost aut apod. Prostě mě štve to jejich uvažování. Dnes jeli s vnoučaty na výlet. Jednu autosedačku mají, druhou jsem jim chtěla dát. A řešilo se, že tam ale bude mít málo místa třetí osoba vzadu. A že teda náš syn pojede bez autosedačky. To navrhnul děda. Paradoxně ne že by mu babička řekla, že to není bezpečné, když jedou tak daleko, ale její argument byl, co kdyby je zastavila policie. Takhle ale oni uvažují i o poutání se dospělých, co kdyby je zastavila policie. Ta bezpečnost tam snad ani nehraje roli. Nechápu to. Nic nejsem jim neřekla /tohle mi ani neříkali, ale já to zaslechla, jak se spolu baví/, jsou to tchánovci, děda cholerik a babička se mu bojí cokoli říct. Sedačku jsem jim namontovala a je mi líto, tak ať do příště třetí osoba vzadu třeba zhubne :o) Chápete ten přístup? Ať jsou moji rodiče v x věcech horší než tchánovci, tak bez autosedaček by děti nevezly. A babi s dědou, kteří se o naše děti až nezdravě strachují /skoro nic jim děda nedovolí, aby se jim něco nestalo/, tak v otázce autosedačky jsou jak neandrtálci. Nechápu to, štve mě to a s babičkou o tom ještě promluvím. Máte někdo v rodině něco podobného?