Re: Samostatnost v oblékání

Tak tuhle radu slýchám/čítám docela často...popravdě, nápad to není špatný, taky bych to klidně vyzkoušela (tedy ne v zimě)...ale nějak si nedokážu představit sílu, která by mého syna přinutila v pyžamu překročit i jen práh venkovních dveří, o tom, že bych ho takhle dovedla na zastávku busu ani nemluvě, to by si sednul nebo lehnul na zem, řval a nehnuli bychom se nikam...
Je mu tedy už 4,5 roku, ale teď co začal chodit do školky, tak máme taky každé ráno neskutečné scény s oblékáním - on se tedy umí obléct kompletně sám, jen někdy mu nejde zip u bundy...ale nechce! Sedí na schodech,v ruce ponožku a brečí, že chce pomoct. Jakékoli pobídnutí, motivování i hromování vyvolává jen další vlnu řevu, už mne to docela nebaví, tak taky přemýšlím, co s tím... Zatím celkem funguje jen jediné - říct mu, že mu tedy pomůžu a podávat mu jednotlivé kusy oblečení...většinou ho to nějak uspokojí a nakonec se vlastně oblékne sám, jen mu třeba první kousek nebo dva podám... Přitom dřív to bylo v pohodě, oblíkal se sám, tyhle scény začaly až teď v září, co začal chodit do školky. Tak přemýšlím, jestli je to třeba tím, že si nějak potřebuje kompenzovat to, že ve školce musí být víc samostatný a tak doma chce být ještě naše děťátko...těžko říct