Dítě s ADHD a léčebna

Tak jsem si přišla k vám zase pro radu. Syn má od 3 let diagnostikované ADHD s mírnou hyperaktivitou. Od malá si neumí hrát, s dětmi už vůbec ne, jen se s nimi honit. Nyní chodí do 2. třídy. Jeho stav je takový:
- nemá kamarády, neumí si s nimi hrát, nechce se podřídit, chce aby si hráli podle jeho představ ... tak je bez kamarádů. Stále se snaží něco do školy nosit, aby si ho děti všimly, ale prý ho odbudou, že je to blbost. Je mi ho moc líto. On vlastně ani nechodí ven, jen s námi, protože tam nemá co dělat a tak tam nechce.
- Z družiny už má asi 10 poznámek, že bije (napadl) děti. Oni už ví jak nan něj, vyprovokují ho, on samozřejmě bouchně a jak má záchvat, bije každého kolem sebe, všem nadává a je mu v tu chvíli jedno, jestli je to ředitel, učitel či dítě...
- ve škole je to lepší, to je zaměstnaný, celkem pracuje (je dost chytrý, psycholožka ho vždy hodnotila tak o 2 roký výš), ale z řečí paní učitelky cítím, že se ho bojí a dělá mu úlevy když se mu nechce, jen aby nedostal záchvat. jinak ho má ráda, říká, že kromě tech pár záchvatu s ním nemá problém
- Od mala bojujeme s jídlem, odmítá teplé jídlo, má asi 3 jídla které jí, nejraději má rohlík se salámem, z ovoce sní jen jablko (s donucením) a banán, zeleninu. On to prostě vůbec neveme do pusy, vůbec neochutná a když už je donucen, stejně už má zafixovano, že je to hnusné a vyplivne to...
- i doma se sním už "pereme" jsou dny, kdy prostě konenčná, vzdor, vztek... však to asi znáte
Docházíme jednou za 1/2 roku ke klinické psycholožce, loni nás škola poslal do PPP, a pak k psychiatrovi. A ten posílá syna do léčebny. Právě k vůli tomu, že nemá ty sociální dovednosti, že vlastně všichni (ze strachu aby nebyl záchvat) skáčou jak on píská, co pak budeme dělat v pubertě.... Že kdyby fungovaly stacionáře, poslal by nás tam, ale ty nejsou tak jedině léčebna.
Byli jsme u něj před týdnem, chtěl ať se rozhodneme (mluvil o 6-8 týdnech).
Na jednu stranu mám strach ať mu to nějak vnitřně neublíží, ať nemá nějaké trauma, ale sama už několikrát jsem si říkala, když už teď s ním "bojujeme" co budeme dělat v pubertě, nemůže se z těch jeho řečí "já tady na ten svět nepatřím, chtěl bych umřít...Chtěl bych být jako ostatní děti" později stát nějaké neštěstí? A co to jídlo - pořád doufám, že jak bude starší, srovná si to v hlavě, pochopí, že musí jíst - ale jde to spíše k horšímu. Co kdysi jedl dnes odmítá... Z tohoto důvodu jsme souhlasili. Měl by nastoupit do 14 dnů. Jsem z toho špatná, ale pořád si říkáme, že mu to snad pomůže...
Jenže když jsem volala do PPP a rušila objednaní, pan psycholog byl dost překvapen že jsme s tím souhlasili.
Dnes přišla sestra, že při sezení u psycholožky přišla řeč i na nás a tak ji to řekla a ta také byla z toho překvapená, a že ho tam nemáme dávat, že bude mít trauma na celý život a stejně mu to nepomůže. Prý pan doktor posílá rád do léčeben (to mi řekl i na PPP).
A tak nevím. Sedím tady a brečím... Co dál????????????????????????????????????
Příští týden nám asi příjdou papíry z léčebny a co.....
Neví, jestli to jde zrušit, ale i kdyby. Co vlastně budeme dělat? Jaké jsou možností, když není nějaký stacionář, kdo by s námi pracoval... Bojím se, jak to zvládneme v pubertě, co z něj vyroste, nebude z něj gauner, který když se vztekně zmlátí manželku nebo něco podobného...v jádru je strašně hodný kluk, jenže to neumí prodat....Stal se z něj samotář.
Bere Ritalin od 6. let, během první třídy mu nasadil na tu agresi Rorendo a nyní ještě přidal Asentru (od vánoc se nám začal bát v noci, večer stavy úzkosti)