Re: Z jakého důvodu by měla být povinnost půjčit?

Jako bys psala o mojí tchýni, ale ta má jen jednoho syna :)
U nás jsem to byla já, kdo ho přemlouval, že jí půjčíme, neznala jsem manipulaci tohoto typu, naši jsou maximálně zodpovědní a poctiví. o tchýni jsem si to dlouho myslela také a signály jsem omlouvala "blbou situací", případně okolnostmi. Tchýni nebylo blbý půjčit si námi těžce vydřené peníze v zahraničí a pak se tvářit, že jsme špatní, když se po svých penězích ptáme dávno po té, co slíbila, že je vrátí. že přece máme vědět, že ona nemá....no manžela to dopálilo, vymáhal to po ní tvrdě, splatila to po troškách, ale jo. Vymýšlela strašné kombinace, jak na oko prodat chalupu, aby ona dostala peníze a dlužil někdo jiný. Nakonec k tomu přemluvila synovce, manžel to odmítnul a dobře udělal (já bych jí na to asi kývla). Pak jsme zjišťovali, že má napůjčováno od různých lidí a všichni by měli chápat, že ona nemá na to to splatit (investice do podnikání). Tchýně byla jak smyslů zbavená, pokaždé, když zjistila, že někdo má nějaké peníze (z restituce, z dědictví), hned ho šla žádat o půjčku. Když se nás někdo zeptal, na rovinu jsme mu řekli, ať tchýni nepujčuje, že ty peníze už nikdy neuvidí.
Ona je zdatná manipulativní povaha a některé dlužníky se jí povedlo přesvědčit, že jsou smíření s tím, že ona peníze nikdy nevrátí.
Děti tuto babičku mají, ale není to lehké. Měli jsme štěstí, že si otočila kolem prstu chlapa, co za ní většinu dluhů zaplatil a nyní ji živí. Proč to píšu .....doufám, že takových lidí je málo, ale slušný člověk bez zkušenosti, nemá moc šanci se nenachytat