Diskuze : Hlavní : Jak přežít dospívání

No, dcera (14 let) se zatím svěřuje s kdečím, mluví v jednom kuse, včetně všilijakých "drbů" ale myslím, že žádná "opravdová intimní tajemství" zatím ani nemá.
Syn (17) naopak strašně nerad mluví o jakýchkoliv vztazích, nemá rád jakékoliv moje vyptávání, byť na kamarády, spolužáky, spoluhráče (nedejbože, že by se mělo jednat o intimní vztah s dívkou). Že by se mnou mluvil o sexu, to nepředpokládám, jedině asi v případě průšvihu, tj. hrozícího těhotenství nebo tak něco, protože i v jiných věcech se někdy chová s takovou tou vírou, že "maminka to určitě nějak vyřeší" a problémy hlásí.
Obě děti mají odpor ke kouření, kterému věřím, že jim vydrží (v rodině nikdo nekouří, stojí to fůru peněz, bojí s závislosti ...). Mají i odpor k alkoholu (dcera víc), tam si tou výdrží tak jistá nejsem
Přespávací akce jsou i u syna zatím spíš "unisex" a/nebo někde s dozorem. Teď nedávno tedy chtěli jet se spolužáky jako smíšená parta někam spát pod širák do Českého ráje, zrovna jak se vrátily ty mrazy - synovi jsem to nakonec vymluvila (věčně napůl nemocný, nezvyklý spát venku byť v létě), ostatní se prý vrátili 2. den (planované byly 2 noci)

O prvním sexu a sexu celkově fakt vědět nic nechci. To by mi přišlo hodně divné.
Jsem jedna z těch, co si myslí, že moji rodiče měli sex jenom když dělali děti a možná jeden na zkoušku. Natož abych to věděla u dětí, to fakt ne.


Já mám téměř dospělého syna a svěřuje se, vymluvil by mi díru do hlavy, ale popravdě si myslím, že takové informace přijdou spíše kamarádům než rodičům. kolikrát se až cítím divně a fakt to netoužím vědět.
Alkohol pije, od asi jeho 15 let jsem dělala, že nevidím, když mu někdo na akci podstrčil sklenku piva. Drogy a to ostatní ne, to nesnáší i u cizích.
Rozlučka samozřejmě proběhla, to se mi moc nelíbilo, ale patří to k ukončení základky.
Ale on je jedním z těch, co téměř nikam po večerech nechodí, místo aby někam šel, baví se po internetu a to i s místníma klukama. To nechápu, já se od 15 let doma večer nezdržovala, omezovala mě jenom tátova peněženka. Je to fakt divná doba, ale když si vzpomenu, co jsme vyváděli, tak je snad i lepší, že nikam nechodí.

A pozor, ze zkušenosti vím, že když nějaký rodič pronese "moje dítě se mi svěřuje se vším, nebojí se mi svěřit atd" tak se fakt se vším nesvěřuje a realita je fakt hustá.

Jsem zvědavá na příspěvky
Já mám dva kluky. Bylo by divné kdyby se mi svěřovali s prvním sexem, chtěli rady a pod.
K těm ostatním věcem - jsme nekuřácká rodina abstinentů a děti jsou tak naučené. Starší nemá problém jít s partou slavit a nepít, nekouřit. Prý to nikdo neřeší a není sám kdo v partě nepije. Dnešní mladí k tomu přistupují jinak. Na různé přespávačky, i několikadenní, jsem ho pouštěla, takže jsme o tom mluvili.
Mladší se také svěřuje, jestli se to tak dá nazvat. Hodně povídá o škole, o cvičení, o práci, prostě o všem. Hlídá si jídlo a zdravý životní styl. Kouření ani alkohol u něj nehrozí. To je prý jen pro "debila"

Nevím, vůbec nic si nepamatuju.

Svému dítěti (ještě to není "šílená" puberta) říkám: "Už zas ta puberta?" Tak to si asi pamatovat bude.

Už dávno jsem mu vysvětlila, že v pubertě za dítě mluví puberta a že to ta puberta nutí ty děti dělat (třeba) nebezpečné věci a že puberta nutí děti si myslet, že jejich rodiče jsou pitomci...

Takže mu neříkám - až budeš mít potřebu se předvádět před holkama a skákat z mostu, tak to nedělej.... ale říkám mu, až tě ta puberta bude nutit skákat z mostu, tak si uvědom prosím, že to je puberta

Takže když mi řekne - matko! odejdi a zavři za sebou dveře!, tak mu řeknu - no jo, už jdu, puberto....

Puberta potvora mu udělala ten pupínek na nose a vůbec.

Zatím je to ještě těžce v klidu a je to teda spíš sranda. Snad to tak vydrží i do budoucna.

My jsme si s maminkou vždy potrpěly na pěkné oblečení. V mém raném dětství na nás šila babička, která byla švadlena, potom jsme si našly šikovnou švadlenu, která byla schopná ušít nám cokoliv jsme si vymyslely, byla rychlá a poměrně levná. V pubertě jsem díky tomu měla krásné oblečení, i když jsme neměli známé, kteří by nám schovávali podpultovky v obchodě s oděvy. Občas mi někdo z maminčiných nebo tátových kolegů přivezl nějakou módní novinku z Polska nebo Maďarska, do NDR jsme to měli daleko, tam jsme nejezdili. A v Tuzexu jsem si koupila akorát džíny. Ale je pravda, že já jsem chodila oblečená vždy slušně, nikdy jako vandrák. Na svoje outfity ze 70. let moc ráda vzpomínám.