Deníky Fotoalba Vzkazy
   Hlavní stránka deníků 

Deník Články odjinud
Odkazy nebo okopírované články z jiných zdrojů


 Články 12 z 2 
 Zkušenost s domácím vzděláváním Články odjinud
Dana z Moravy:

K myšlence vzdělávat své děti doma, jsem se rozhodovala poměrně dlouho, protože máme tu přednost, že v našem městě máme základní církevní školu, se kterou mám dobré dlouholeté zkušenosti. Nejstarší syn je jejím absolventem a učitelé i spolužáci si s ním věru užili, protože trpí poruchou chování ADHD a navíc je i osobnostně problémový. Přesto jsem věděla, že pro moje mladší děti bude vzdělávání v domácím prostředí nejlepší, k čemuž jsem se definitivně rozhodla k 1.11.2012. Zpočátku jsme byli s manželem nadšeni, protože bydlíme ve vesnici, která je při sněhové nadílce těžko přístupná. V březnu ovšem přišla jarní únava umocněná nemocí našeho prostředního syna, který je velmi těžce postižený. Téměř dva měsíce jsme byli střídavě doma a v nemocnici. V období velikonoc k nám v průběhu osmi dnů 3x přijela rychlá záchranná služba. Nakonec jsme byli z nemocnice propuštěni s výživovou sondou přímo přes břišní stěnu do žaludku. Se středoškolákem jsme si taky docela užívali, jak je už na jaře obvyklé. To vše se podepsalo na mém zdraví a odnášel to zejména chlapec, který je ve druhé třídě. V učení je pomalejší a zvlášť matematika je pro něj náročná. Takže jsem na něj začala vybuchovat, což situaci ještě zhoršovalo. Byla to tak velká krize, že jsem došla k závěru, že domácí vzdělávání není pro mne. Byla jsem vnitřně přesvědčená, že je to pro moji prvňačku a mého druháčka to nejlepší, ale s nějakou jinou učitelkou. Hodně mne to trápilo a nakonec jsem se rozhodla to vložit do rukou Božích. Prosila jsem Ho, ať mi dá nějaké znamení, jak dál. A On ve své velké milosti mi dal znamení hned tři. Nejdříve mi přišla myšlenka, že výuku matematiky mého Františka musím předat někomu, kdo to bude emočně zvládat. Což je naštěstí můj manžel. Dalším pro mne velice významným znamením byla reakce paní učitelky mojí prvňačky na dotaz, kdy mám přijít na přezkoušení na závěrečnou klasifikaci. Když jsem totiž Anetku brala v listopadu domů, tak byla její učitelka tak nepříjemná, že jsem zvažovala, že děti přehlásím na školu, která má s domácím vzděláváním větší zkušenosti. Nevím, co se stalo, ale tato původně nepříjemná učitelka pochopila, že testy ve škole jsou pro děti vzdělávané doma nesmysl a že nejlepší je si nimi v klidu popovídat nad tím, co se doma naučily. Prostě mne příjemně šokovala. Největší znamení, že to nemám vzdávat přišlo v pátek 7.6. , kdy jsem byla s dětmi objednaná na vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně kvůli doporučení na domácí vzdělávání na příští školní rok. Šla jsem tam se skepsí, protože v osm ráno my ještě ani nesnídáme, natož abychom se učili. Očekávala jsem velice špatné výsledky, protože byl navíc pátek. Opak byl ale pravdou. Pedagožka, která děti vyšetřovala, konstatovala, že něco takového za svoji mnohaletou praxi ještě nezažila. Prvňačka četla na úrovni žáka čtvrté až páté třídy! Závěr psychologického i pedagogického vyšetření byl takový, že oběma dětem za sedm měsíců a sedm dní domácího vzdělávání stouplo IQ z podprůměru (u syna dokonce ze spodního pásma) na střední průměr. Předchozí vyšetření měli v polovině října, kdy ještě chodili do školy. Domácí vzdělávání bylo maximálně doporučeno! Zalapala jsem po dechu a rozhodla se v něčem tak prospěšném pro moje děti pokračovat.

Více ...
Vložil: Radou (06,09,14) dne 11.6.2013| Bez komentářů | Přidej komentář | Poslat mailem
 Jak učit děti plavatČlánky odjinud
zkopírováno z: http://poradna.topgal.cz/o-detech/ucime-deti-plavat/

Učíme děti plavat

Bojíte se, že se vaše děti budou těžko učit plavat, když jste s nimi vynechali kurzy plavání pro kojence? Neděje se nic hrozného. Studie sice prokázaly, že ty nejmenší děti mají díky kurzům plavání rozvinutější motoriku a nebojí se vody, není to ale nic, co by nemohly v pozdějším věku dohnat. Mnoho rodičů s kojenci na kurzy plavání nechodí, malé děti jsou totiž náchylnějšík ekzémům nebo třeba zánětu zvukovodů. Jak tedy postupovat, aby se děti vody nebály a plavat se naučily co nejsnáz a nejrychleji?

Nezapomeňte, že děti se nejlépe učí nápodobou rodičů. Takže pokud se vám moc nechce namočit si obličej, plavete s hlavou vysoko vystrčenou a nadáváte na výrostky, když vás trochu pocákají, pravděpodobně budete těžko přesvědčovat děti, že mít hlavu pod vodou je báječné.

5 věcí, které nedělat

  • Děti do ničeho nenuťte.
  • Nestrkejte dětem násilím hlavu do vody.
  • Nepoužívejte kruh.
  • Neučte hned děti plavecké styly.
  • Neučte dítě zacpávat si nos.

Místo toho přistupujte k celé misi jak naučit děti plavat jako k zábavné hře. Když z vás děti nebudou cítit napětí, pobyt ve vodě si užijí a všechno půjde mnohem rychleji.

Pobyt na břehu

Základem je vybudovat v dětech důvěru k vodě. Toho dosáhnete postupným „otužováním“ – a to i v případě, že je voda dostatečně teplá. Děti klidně stráví celý den pobíháním ve vodě, co jim sahá sotva po kotníky, jen občas vlezou do hloubky po kolena. Možná s nimi prosedíte nějaký čas na schůdcích do bazénu. I toto postupné oťukávání je ale velmi důležité – děti totiž pochopí, že s vodou může být docela zábava. Buďte blízko – abyste mohli okamžitě zasáhnout. Hovoří se o vzdálenosti na dosah ruky. A vezměte dítěti do brouzdaliště nějaké hračky, ať ho to baví ještě víc.

Potápění

Vedle klasické a povinné hry „spadla lžička do kafíčka“, která se vám po čase může docela omrzet, je právě lovení nejrůznějších předmětů ze dna bazénu jednou z nejoblíbenějších aktivit. Když kolem sebe máte víc dětí, můžete je nechat závodit v lovení věcí ze dna bazénu, když je dítě samo, můžete mu dělat parťáka i vy.
Malé děti se především zbaví strachu z vody. Naučí se pohybovat ve vodě, nebude jim vadit mít mokrý obličej (což oceníte, až jim budete umývat vlasy), pravděpodobně ale jejich plavání nebude rozhodně vypadat jako kraul nebo prsa. Budou se ale ve vodě sebevědomě pohybovat a nebudou se bát – a to je začátek „kariéry“ plavce.

Hry pro skoro plavce

Můžete použít obruče, dát je pod vodu a nechat děti proplout skrz – jako potápěči, kteří objevují tajné podvodní tunely. Můžete dětem vyprávět příběhy o delfínech, kteří umí skákat nad vodou. O lachtanech, kteří si ve vodě hrají s míčem, o velrybách, které umí vystříknout nad vodu vysoký sloupec vody. Pokud dítě pobyt ve vodě baví, počítá se každá minuta, i kdyby si mělo jen házet s míčem ve vodě po prsa. Dítě nejen zdravě sportuje a užívá si zábavu s přáteli. Získává sebedůvěru a potřebné návyky, které později rozhodně zúročí.
Nácvik opravdového plavání
Až dojdete k závěru, že vaše dítě se je ve vodě opravdu jako ryba, můžete se pustit do nácviku opravdového plavání. Podle expertů je nejjednodušší začínat s výukou plavání stylem znak. Děti se položí na vodu a nejdřív se pohybují jen pomocí kopání nohama, později přidají ruce. Obdobně je můžete naučit další styl, kraul. Zde může neocenitelnou pomoc představovat pěnová destička, které se děti drží a kopou nohama.
Až jako poslední přichází na řadu prsa – právě tento styl je totiž poměrně dost náročný na koordinaci. Vyžaduje totiž provádět odlišný a poměrně složitý pohyb rukama a nohama, zároveň je nezbytné udržovat rytmus nádechu a výdechu.
A dobrá zpráva na závěr, pod odborným vedením se děti, které se nebojí vody, naučí správně technicky plavat několika styly klidně za týden.

Více ...
Vložil: Žluťásek. dne 8.10.2010| Bez komentářů | Přidej komentář | Poslat mailem
 Články 12 z 2 
Technická podpora: na této adrese. (C) 1999-2011 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.