V aute byly kontrakce co 3-4minuty a musela jsem je dost prodychavat... ale furt v pohode - bolest se dala zvladnout, menstrucani bolesti mam normalne horsi.
Asi o pul pate rano jsme dorazili do nemocnice. Museli jsme obchazet pul budovy, aby jsme se z parkoviste dostali k pohotovostnimu vchodu a ja si po ceste rikala, ze urcite nerodime, protoze behem kontrakci jsem se mohla pomalu sourat (pravda v hlubokem predklonu a se stazenym ksichtem, ale hybala jsem se :-)) )
Sestricka me vysetrila a prohlasila, ze jsem otevrena na 5cm. Naivne jsem se jeste zeptala: "ale to nerodime, ne?" Sestricka se zasmala a rekla, ze do 6hodin maximalne je miminko na svete. Cimz nas oba, me i Corneela uvedla do soku, protoze do te doby jsme byli presvedceni, ze nerodime...
Kontrakce nabyvaly na intenzite, uz jsem musela zacit pouzivat ritualy - nejdriv na suchu v posteli (nataceli monitor), kdy jsem se snazila zhluboka dychat, s nadechem jsem na sebe rukama"nahanela vzduch" a s vydechem podel tela dolu...
Pak mi napustili vanu a ja se v ni s chuti uvelebila. Kontrakce nabyvaly na intenzite, ale porad jsem mela pocit, ze se to da, pomahalo mi dychani do vody... no jako pri plavani. Akorat jsem zacinala byt unavena (nemeli jsme cas dotahnout s Corneelem pripravu na porod, takze jsme nezvladli pravidelne piti a prisun energie v podobe hroznoveho cukru atp). Zvladat jsem prestala na posledni centimetr. Bolest byla obrovska a ja silene vycerpana. Rozhodne nepomahalo si rikat, ze prave prozita kontrakce znamena o 1 min, spis jsem se trepala hruzou, ze za chvili prijde dalsi...presto se mi darilo nervat :-)) a snazila jsem se co nejdyl vydechovat s halekanim "au au au" ci se zpivanim ruznych tonu (sestricka se me pak ptala, jestli je zpev me povolani :-))) a ze to slysela poprve, normalne pry rodivky jen rvou...).
Manzel se zacal ptat po necem na utiseni bolesti (asi se na me uz nemohl koukat), ale sestricka rekla, ze ted uz je pozde na cokoliv...
Na sal dorazila gynekolozka a ja najednou citila, jak ze me neco vytrysklo a vydesene jsem zvolala, ze mi asi praskla voda. Pak nastalo tlaceni. Ja myslela, ze samotne tlaceni uz tak neboli, ale me bolelo pekelne. Tedy jinak nez otevirani, ale porad dost. Hlavne uz jsem ale trpela totalnim vycerpanim a bala se, ze Tima nevytlacim. Ale tusim, ze na takovych 3-5 kontrakci byl Tim venku - bylo 7:41.
Dostala jsem ho hned na hrud, jak jsem si prala a myslim, ze i gynekolozka cekala s prestrizenim pupecni snury co nejdele...
Tim byl dost klidny, koukal se kolem sebe a byl cely obaleny mazkem.
Po chvili mi Tima odebrali k prohlidce, pomohli mi z vany a ja dosla na luzko, kde jsem porodila placentu (asi behem 5minut). Pak nastalo siti - asi jedna z nejneprijemnejsich fazi porodu. Clovek uz si mysli, jak ma vse za sebou... a nee..to jsem prosila Corneela, at me drzi za ruku a je se mnou.
Pak mi dali kapacku, umyli me a prevlikli do me nocni kosilky.
Tolik k popisu porodu. Jeste snad, ze jsem neabsolvovala zadny klystyr a zadne holeni. Tady se to nedela... Vysetrovali me behem porodu celkem dost, ale vzdy ve vode, mezi kontrakcema a rikali mi cm jen kdyz jsem se ptala... moc si to uz nepamatuju, ale myslim, ze to nejak moc nebolelo... jen jsem u toho obcas krvacela...
Ma prvni reakce po porodu byla: proc to musi tak bolet... ze uz zadne deti nechci...a jestli jo, tak jedine s epiduralem...
Kazdy mi sice rikal, jak jsem porod dobre zvladla, jak jsem byla statecna... ale ja se tak necitila... jen to obrovske vycerpani a touha, abych mela klid a uz me nic nebolelo..
Priznam se, ze z narozeni miminka jsem zadnou radost necitila... jaksi jsem si Tima a porod nespojovala...a doted si obcas rikam, jestli se to fakt stalo a jestli je Tim fakt nas :-)))
Vim, ze jsem rodila v momente, kdy jsem byla psychicky na dne z me prace... chybely mi ty 2-3 tydny materske pred porodem, kdy jsem planovala pripravy a teseni se na miminko... no Tim rozhodl jinak a ted zpetne si rikam, ze to tak asi bylo dobre... jen priste se nechci nechat osidit o tu pripravu a naladeni se... |
