|
|
|
2. 10. 2008 |
PES EQUINOVARUS
Od návratu z Iowy už uplynulo celkem hodně vody. Tak by bylo asi dobré, napsat pár aktualit... |
|
| Autor: Mia-Li , 2.10.2008 | |
| | Davidovi bude 9 měsíců. Od návratu z Iowy už má za sebou 2,5 měsíce nošení dlahy na 22 hodin denně a v současnosti nosíme 20 hodin, přesně dle postupu určeného Dr. Ponsetim. Jednou už proběhla kontrola pomocí fotografií, odpověď pana profesora byla velmi pozitivní. Po pravdě jsme takovou odpověď asi očekávali, protože nožky se prostě od návratu "ani nehly" a jsou stále v bezvadném postavení, což je patrné i pro oko neznalé:o). Aktuální fotografie na naše stránky vložím zítra nebo pozítří..... (Dnes jsem Davídka honila po bytě s foťákem, abych měla úplně čerstvé fotky :o)) Davídek už snad od 7 měsíců leze dlaha nedlaha, a teď si dlaha nedlaha i stoupá. Musím zaťukat, s dlahou a jejím nošením nejsou problémy. Z torticullis jsem měla trochu obavy, zpočátku lezl s hlavinou mírně do strany, ale kupodivu se to samo srovnalo (ale v postýlce polohujem a motivujem přirozené otáčení do strany dosud). Po návratu jsme také byli u neuroložky, která zastávala názor, abychom ještě pokračovali ve vojtění. Rehábka však řekla, že s dlahou se to cvičit nedá. My jsme nebyli ochotni ty jeho dvě volné hodiny vyčerpat 4x denně na jeho trápení s rehabilitací, kterou navíc pan Ponseti nepovažoval za nutnou. Navíc v té době při začátku příkrmů nechtěl David jíst s dlahou na nohách, což byla další časová ztráta, takže jsme nakonec prostě nevojtili. V úterý jdem po 3měs. opět k neuroložce na kontrolu, tak jsem zvědavá, co nám poví. Dále jedna zajímavost... našla nás na netu jedna slovenská rodina, začali jsme si psát. V Iowě si nechali napravit chlapce o rok dřív než my. Jejich neuvěřitelný příběh, který i vyšel v časopise (myslím Dieťa) si přečtěte zde: http://ponseti.nozky.googlepages.com/ponseti-nozky.html. Doufám, že to klapne, a v blízké době se s nimi setkáme a budeme moci posdílet podobné dojmy a zážitky. Sice zůstávám v kontaktu s několika anglicky komunikujícíma maminkama, ale spřízněnou duši, se kterou bych mohla bez problémů poklábosit o zkušenosti s Ponsetim , v ČR postrádám. Zatím stále převažují dost odporující, nespokojené reakce, ze kterých mám pocit velkého nepochopení :o(. Tak třeba s touto rodinkou to vyjde. Další pozoruhodná událost, která se udála kolem našeho návratu z Iowy... Jedna česká rodina nás požádala, zda bychom mohli předat fotografie jejich kloučka panu Ponsetimu k posouzení. To jsme udělali. Pan Ponseti poslal zpět pozitivní odpověď, že postižená nožka je napravena správně a zároveň projevil zájem o kontakt s lékařem tohoto chlapce. Připojil seznamovací a kontakt navazující email pro tohoto českého ortopeda, spolu s několika dotazy a s pozváním ke školení do Iowy! Dotyčný český lékař, prý velmi (samosebou pozitivně:o) překvapen, Ponsetimu odpověděl. Toto víme, protože k velkému údivu mému a mého manžela nás o této skutečnosti totiž pan Ponseti hned následující den (!) informoval. Pochvaloval si angličtinu a pozitivní odpověď dotyčného lékaře a dokonce nám děkoval za pomoc, zprostředkování a překlad prvotního emailu. (Také nás jeho nečekaný informativní mejl velmi poctil, protože on nám po návratu napsal dříve, než my jemu, a především jsme to my, kdo by měl panu Ponsetimu tisíckrát děkovat za vše, co nám bylo poskytnuto, ne on nám za pár řádků překladu. ) Takovýto přístup lékaře nám připadá až neuvěřitelný... pan Ponseti a to, co dělá, je opravdu mimořádné. Podle tamního přístupu a několika emailů, které jsme si stihli vyměnit, už nepovažuju jejich vyjádření, že všechny své malé pacienty s PEC považují za svou jednu velkou rodinu, za přehnané. Tím osloveným lékařem je Dr. Šponer z Hradce. Bohužel ještě nemám info, jestli se jeho komunikace s Ponsetim dále rozvinula, ale už na tom pracuju, přecijen jsem ženská zvědavá a toto mě velmi zajímá :o) S tou rodinkou toho klučíka jsme se setkali, bylo to moc příjemné setkání, taky se jim po zprávě od Ponsetiho hodně ulevilo. Mě jen mrzí, že i ten Šponar provádí sádrování sám (dataz na tuto problematiku jsem právě dnes položila na Pandoru Dr. Frydrychové a napjatě čekám reakci - viz. "Odkazy").... a i tam došlo v dlouhé prodlevě mezi ukončením sádrování a nasazením dlah, jako u nás, což silně odporuje Ponsetiho metodě. To bude asi to nejdůležitější, co se nám zatím událo. Teď jsem si sama sobě dala kolem PEC pár úkolů, ale to raděj rozepisovat nebudu, abych si na sebe neupletla bič, jako že něco slibuju a pak kde nic tu nic :o). Jen ten úkol, že budu klást hodně dotazů "kde se dá" už není tajný, protože už ho celkem plním.. :o) |
|
Zobrazeno doposud 651 x.
|
|
