|
|
|
18. 11. 2008 |
PES EQUINOVARUS |
|
| Autor: Mia-Li , 18.11.2008 | |
| | Po několika týdnech jsem včera otevřela svůj profil na facebook, prošla aktuality a kontaktovala opět několik známých z Iowy. Bohužel se mi potvrdila skutečnost, na kterou jsem narazila na internetu... pan doktor Ponseti je nemocen a již skončil svou činnost na klinice v Iowě, tento nebo minulý pátek. Své pacienty předal doktoru Morcuende, který byl jeho nejbližším spolupracovníkem a zřejmě "učněm" někdy od počátku 90. let. Jakmile jsem se o odchodu pana Ponsetiho dozvěděla, rázem na mě padl smutek, obavy a taková nějaká panika. Sice jsme s manželem žádnou další cestu do Iowy za panem Ponsetim neplánovali, a se zasíláním fotek kvůli kontrole to na klinice v Iowě také určitě nějak bude zařízeno, přesto pociťuji značný neklid, že právem až uctívaný pan doktor Ponsetiho odchází, že jeho inspirující osobnost se stahuje do ústraní a že autor uznávané metody a motor mnoha aktivit prospěšných dětem postižených s PEC je nyní sám nemocný... Hned jak jsem se toto dozvěděla, okamžitě jsem se pustila do psaní dlouhého mejlu panu Ponsetimu, který si již pár týdnů skládám v hlavě. Kupodivu mi to ani nezabralo mnoho času... dost mě motivovalo pomyšlení, aby si to vůbec pan doktor stihl přečíst. Jako vždy obratem jsem ještě tentýž den obdržela odpověď. Nikoliv od pana Ponsetiho, ale od jeho letité asistentky Joyce Roller (rovněž starší paní). V krátkosti potvrdila odchod pana doktora a přislíbila, že se postará o předání mého mejlu. V ten samý den se mi ozvaly všechny čtyři maminky, se kterými jsme se v Iowě pravidelně scházely a sdílely většinu zkušeností, starostí, a především velké radosti, že jsme se k panu Ponsetimu dostaly. Všechny mají stejné pocity jako já.... obavy, jak všechno bude dál... nejen s našima dětma. Ale koneckonců jsme se shodly, že pan profesor již má opravdu nárok na ten "zasloužený odpočinek", když v 94 letech končí s prací, po tom všem, co dokázal. Teď už bude na jiných, aby dokázali, co se u pana Ponsetiho naučili, a jak s tím vším naloží... To vztahuji i na sebe, byť nejsem žádný doktor. I mne se střet mé životní cesty s životem pana Ponsetiho hluboce dotkl a minimálně mnohokrát dovedl k zamyšlení o mnoha a mnoha věcech... Tyto emaily od kamarádek a paní Roller mě nakonec jakž takž uklidnily, prostě efekt "nejsem se svými pocity sama". Jedna z kamarádek připojila i soukromou poštovní adresu pana doktora... jistě by ho potěšil nějaký milý dopis, foto.... to samozřejmě udělám co nejdřív. Z mých ne moc libých pocitů teď přetrvávají hlavně tyto.... vyčítám si, že jsem nebyla razantnější a aktivnější během těch několika měsících po návratu, a několik svých nápadů a nadějných momentů jsem dosud nedotáhla do konce. Především mě mrzí, že se mi nepodařilo více rozšířit informaci o Ponsetiho nabídce školení zdarma mezi lékaře a třeba tím napomoci, aby se tam některý vydal a Česká Republika by tím získala lékaře přímo školeného u pana doktora Ponsetiho. To už je pasé, už to prostě není možné.... A zadruhé... obavy, jak se všeho zhostí pan doktor Morcuende, jestli dokáže udržet věhlas Ponsetiho metodě, přesnému dodržování metody, i klinice pro léčbu PEC v Iowě.... a především vysokou úspěšnost. Ale budu optimistkou... Jistojistě se mu toto všechno podaří a naopak metoda i jméno Ponseti získá ještě většího uznání a věhlasu a léčba PEC bude dovedena k dokonalosti a nebude považována za nijak závažné vrozené postižení.... :o) Ještě pár řádků k mejlíkům od oněch čtyř maminek, Když jsem se s nimi v létě loučila, všechny naše děti měly nožky zasádrované. Pouze jsme si ukázali fotky z minulosti a po neúspěšné léčbě někdě u místních lékařů. Ale nyní jsem obdržela snímky zhruba po 4 měsících léčby v Iowě.... to jsem fakt zírala... Snad všechny 4 děti měli nožky horší než my... takové zakrnělé, krátká chodidla, tvar nožky se úplně ztrácel... A nyní ten vysledek...!!!! Určitě bych měla tyto fotky zkompletovat a někde tady uveřejnit... utčitě by to zajímalo mnoho rodičů... (no nápadů mívám dost, jen ta realizace je pomalá... Mio, pracuj na sobě a buď rychlejší!!! :o) Maminka Lyne napsala, že byla na klinice poslední den Ponsetiho činnosti, že měla štěstí… Já si říkám, jaké jsme měli ohromné štěstí, že jsme pana doktora stihli v poslední měsíce jeho aktivní práce Závěrem.... přeji mnoho dalších poklidných dní panu Ponsetimu s vědomím skvěle odvedené celživotní práce..a rychlé uzdravení... Spousta rodičů z celého světa na něj v těchto dnech intenzivně myslí.. A my děkujeme znovu a znovu…. |
|
Zobrazeno doposud 568 x.
|
|
