Občas potřebuji něco koupit v obchodě s oblečením a tak se nevyhnu tomu, abych nebyla "pronásledována" naší Lucinkou.
Samozřejmě takové nakupování nás obě stojí spoustu úsilí a nervíků, ale jak říkám - občas se mu nevyhneme. Lucka si najde zábavu všude a ve zmíněných obchodech se nejraději probírá masou oblečení, visících na stojanech a určitě si připadá jako v džungli. Taky miluje obíhat v co nejkratších intervalech již zmíněné stojany. Ale co dělá ze všeho nejraději, je houpání na tyčích, kde je pověšeno oblečení - tuto zábavu miluje... a já z toho šílím.
Vždy, když dojde na houpání, vyrazím dopředu a říkám Lucce velice důrazně, že se na tom nehoupá. To opakuji nejméně desetkrát a po té následuje, pro nás obě, již dobře známá věta: " Lucko, ty jsi se zbláznila, to přece není houpačka, na tom se nehoupe!" A naoko napřahuji svou ruku k plácnutí přes zadeček. To naši Lucinku na chvilku zastaví od dalšího hloupnutí a já mám pár minutek na docela klidné prohlížení oblečení.....
Nedávno jsme koukali na krtečka s autíčkem. Krteček se tam houpe na oji od kol a já slyším naší Lucinku: "Ty jsi se zbláznil? To není houpačka, na tom se nehoupá." |
