Všechny naše deníky

Dostala jsem umělé zvířátko – kozu. Je to koza se vším všudy a já, jelikož jsem zvídavá holčička, hned jsem se ptala, co to má koza mezi zadníma nožičkama. Dozvěděla jsem se, že je to vemínko a že z toho teče mlíčko. To je teda paráda . . . .

V sobotu dopoledne jsme se byli s tátou a mámou podívat na zvířátka, byla tam i koza a vážně měla vemínko, pěkně velký skoro až na zem.

Odpoledne jsme byli na zahrádce a přiběhl tam za námi Filípek. Filípek je pejsek. Já ho krmila a hrála si s ním a najednou vidím, že Filípek má něco mezi zadníma nožičkama. A jelikož jsem chytrá holčička, která si pamatuje, hned jsem použila novou informaci a volám:

„ Filípek má vemínko!“

Nechápu, proč se všichni začali strašně moc smát. No řekněte, člověk dává k dobru moudrosti, co kdyby to náhodou někdo nevěděl a oni se smějou. . . .

Občas potřebuji něco koupit v obchodě s oblečením a tak se nevyhnu tomu, abych nebyla "pronásledována" naší Lucinkou.

Samozřejmě takové nakupování nás obě stojí spoustu úsilí a nervíků, ale jak říkám - občas se mu nevyhneme. Lucka si najde zábavu všude a ve zmíněných obchodech se nejraději probírá masou oblečení, visících na stojanech a určitě si připadá jako v džungli. Taky miluje obíhat v co nejkratších intervalech již zmíněné stojany. Ale co dělá ze všeho nejraději, je houpání na tyčích, kde je pověšeno oblečení - tuto zábavu miluje... a já z toho šílím.

Vždy, když dojde na houpání, vyrazím dopředu a říkám Lucce velice důrazně, že se na tom nehoupá. To opakuji nejméně desetkrát a po té následuje, pro nás obě, již dobře známá věta: " Lucko, ty jsi se zbláznila, to přece není houpačka, na tom se nehoupe!" A naoko napřahuji svou ruku k plácnutí přes zadeček. To naši Lucinku na chvilku zastaví od dalšího hloupnutí a já mám pár minutek na docela klidné prohlížení oblečení.....

Nedávno jsme koukali na krtečka s autíčkem. Krteček se tam houpe na oji od kol a já slyším naší Lucinku: "Ty jsi se zbláznil? To není houpačka, na tom se nehoupá."

Ahojky,

jmenuji se Lucinka Kovářová, narodila jsem se 12.2.2002 ve 4:05 hod.

Maminka byla 11.2. ještě na cvičení a plaváníčku pro těhulky. Asi v 19:00 hod. jsem začala dávat najevo, že se chystám ven. Nejdříve jsem se ozývala po 15 minutách, potom po 8 minutách, tak se maminka šla vykoupat, umyla si vlásky a vůbec se připravila do porodnice.

Když jsem se hlásila asi po 5 minutách, tak si pořád maminka nebyla jistá, zda už ven půjdu nebo ne a tak volali s tátou do porodnice, jestli už mají přijet nebo ještě počkat doma.

V době, kdy sedali do auta a odjížděli do porodnice, jsem se ozývala zhruba po 3 minutách.

Dojeli jsme do porodnice, maminku tam vyšetřili a řekli, že je otevřená na 3 centimetry. Pak si maminka vlezla do vany a tatínek ji držel za ruku a povídali si. Za hodinku a pul byla maminka otevřená na 8 centimetrů a byl čas, abych se podívala z bříška na svět. ( na porodní sál jsme šli v 1:30 hod.) Párkrát maminka tátu okřikla, když ji radil, jak má dýchat a řekla mu, ať to jde dělat sám, když to udělá líp. Pak sestřička řekla mamče, že si má pár stahů jen tak prodýchat. Maminka prodýchala dva a když ji sestřička řekla, že má prodýchávat dál, odsekla, že pár jsou dva…….

Maminka se moooooc snažila a tatínek ji hodně moc pomáhal, ale stejně nám to všem trvalo 2,5 hodinky, než jsem vykoukla na svět, to bylo 4:05 hod. ráno…..

Pak mě umyli, udělali všechna potřebná vyšetření, zabalili mě a dali mamince. Tatínek tam byl celou dobu s náma a tak jsme si hodinku a pul užívali všichni spolu.........................

Ahojky,

měla jsem doma krásný bílý nočníček, který už, jako správná velká holčička, používám. Jednoho dne se stalo, že nám prasknul a tekl, tak jsme se s mámou vypravily koupit nový nočník.

Sice jsem celou cestu mluvila o růžovém nočníku, ale nakonec mi padl do očka krásný červený a bylo rozhodnuto. Šel s námi domů.Celou cestu jsem si ho nesla jako velký poklad.

Před domem, ve kterém bydlíme, už jsem to nevydržela a povídám mámě, že chci dělat e-e do nočníku. Nejdříve mě chvíli přesvědčovala, že počůráme kytičku, ale řekněte, proč čůrat na travičku, když máte sebou nočníček?

A tak jsem si sundala kalhoty a sedla si na nočník. Seděla jsem na chodníku přímo před domem a moc se mi to líbilo. Sice mi nějakou tu chvilku trvalo, než jsem ze sebe něco vymáčkla, ale stálo to za to.

Pobavila jsem spoustu lidiček :-))