Po porodu me prevezli na kresle na pokoj - mela jsem jednoluzak, to je tu normalni.Citila jsem se vycerpane a cely den jsem se motala (ztratila jsem dost krve) - jednou jsem se malem slozila, tak jsem mela nakazano, ze jakmile chci opustit postel, tak musim zavolat sestricku na doprovod.
Ja jsem byla prekvapena, jak je clovek po porodu opravdu cely rozlamany... a silene unaveny...kazdy den jsem se ale citila o malinko lepe a ke konci uz jsem byla schopna si dojit pro vodu na chodbe sama :-)) (neslo ani tak o stehy, jako o bolave vnitrnosti a unavu).
Hodne jsem ocenila malinkatou sprsku na zachode na oplachovani spodku, to bylo fakt super. Sedet jsem jakztakz mohla, protoze jsem byla sita u stydcich pyscich a ne na perineu... ale stejne jsem siti citila, napriklad mi bylo dost neprijemne lezet na boku a mit nohy u sebe.
Kojit jsem se snazila hned od zacatku a Tima jsem tak po 4h budila a prikladala. Pokud vsak opravdu nechtel, tak jsem ho nenutila.
Prvni den jsem si volala sestricky a ptala se na rady ohledne kojeni, ale kazda mi rekla neco jineho, tak dalsi dny uz jsem se snazila se ridit podle sebe :-)
Kojeni samo o sobe bolelo, nejvic prisati. Nejdriv jsem si myslela, ze neco delam spatne, protoze ve vsech navodech na kojeni se pise, jak kojeni nesmi bolet... ale pak mi sestricky rekly, ze jsem zrzka a mam citlivou plet, takze me kojeni proste bude bolet... no radost... pozdeji jsem od kamaradek zjistila, ze prvni dny (tydny) boli kojeni snad kazdou, nez se bradavky otrkaji...
Spani: Tolik doporucovana poloha na zadech se nam vubec neosvedcila - Tim se mi v ni poradne dusil. Kdyz se to stalo poprve, tak jsem se vydesila - no vidite dite, ktere se nemuze nadechnout, hruza. Teda i doted mi z toho neni dobre, kdyz se to obcas stane, ale uz vim, ze to s Timem zvladnem.
Tima jsem tedy davala na bok a jeste jsem mu naklonila postylku.
Pres noc jsme ale stejne vetsinou spali spolu :-)))
Tima nejak moc nevysetrovali, semtam ho zvazili a zmerili mu teplotu. Vykoupali ho jednou, pak jsem ho uz chtela koupat ja. V patek mu vzali krev z paticky na test metabolickych poruch. V sobotu dorazila pediatricka, prohlasila, ze je Tim zlutej a nakazala ho strcit pod lampu. Kdyz jsem se ptala jestli je to nutne, zda ma vysoke hladiny bilirubinu, tak rekla, ze je to OK, ale blizko hranice. No to se mi jako padny duvod nezdalo, ale nehadala jsem se s ni. Privezli lampu, Tima svlekli do naha, narvali mu na oblicej ochrane bryle a strcili ho pod ni. Samozrejme rval a ja se mu nedivim - do ted mi rikali, jak ho mam oblikat, ze je malej a neumi jeste dobre regulovat teplotu... a ted ho svliknou...
Ale ja nakonec prisla na system: Po kojeni jsem Timovi opatrne nasadila brejlicky a jeste jsme spolu asi 10 min spinkali v posteli, a pak jsem ho opatrne prenesla pod lampu... tentokrat nerval...
No a v nedeli jsme se naobedvali, sbalili fidlatka a odjeli domu!!!!
Pak nastaly nase trable s prsama a kojenim... ale to je jina story... |
