Při jedné takové „příjemné“ kontrakci,kdy jsem už zoufalstvím brečela,mi volal manžel.Tak jsem mu bekla do přístroje,že to děsně,ale opravdu děsně bolí a ať za mnou nejezdí,že ho tam nechci.No prostě hysterka hadr.
Sestra mě přišla prohlídnout a samozřejmě mi řekla,že jsem otevřená jen na dva prsty a Karolínka si to užívá někde pod mými žebry,že jí ani nenahmatá hlavičku.No to mě pochopitelně ohromně „povzbudilo“,tak jsem začala bulet hezky naplno,předsevzetí šlo do háje.
V tomto stavu mě našla švagrová(zdrav. sestra),když se na mě přišla ve tři hodiny podívat,jak mi to „pěkně jde“.
Porodní asistenka se s ní znala,tak jí řekla,že musím chodit,nebo skákat na míči,jinak se neotevřu.(A já si tak poklidně ležela na postely a hezky se litovala).
Tak mě švagrová čapla a šup se mnou do sprchy.Vzala mi tam míč,tak jsem pěkně skákala,ona mi mezitím masírovala bříško(aby ta malá potvůrka sestoupila dolů) a kříž.Kontrakce byly po minutě a trvaly minutu.Švagrová se bála,že jí tam omdlím.Prý bylo úplně perfektně vidět,jak se mi při kontrakci stahuje břicho.
Pak mě PA „prohrábla“ a začala mě prsty roztahovat.Myslela jsem,že jí tam umřu a nevěděla,jestli se mám hlavou prorvat do druhé místnosti a nebo jí vykopnout zuby.Ale hrozně to pomohlo otevírání se.
A pak znova sprcha a míč a masáže.Asi v půl čtvrté jsem začala jsem krvácet,tak švagrová zavolala PA.Ta řekla,že to je dobře,šáhla do mě a já byla na osm prstů-konečně!!!A to během půl hodiny od doby,kdy mě švagrová vzala do parády.No nemohly tomu věřit,že to šlo tak rychle(nooo,rychle,nebýt těch 12 hodin předtím)tak jsme už mohli na sál.Švagrová zavolala manželovi,že může přijet.V 15,45 přijel manža,mě dali infůzi a do toho jsem ječela,že jí nechci,že už rodím.Nakonec jsem porod absolvovala v ručníku,protože jsem odmítala vzít si tričko a zaboha mě nikdo memohl přemluvit.
Ty nohy jsem měla přivázaný na vlastní žádost,řekla jsem,že jinak ty nohy od sebe nedám(a taky nedala,švagrová i PA měly co dělat,abych si mladou nezatlačila snad zpátkyJ)Samotný porod už byl hračka,tlačila jsem tak,až jsem si vytlačila konečník,ale na čtyři zatlačení byla Karča venku.Pamatuju si jen,že mě to pálilo,jak už mi odtekla skoro všechna plodovka.Manžel z toho byl dost hotovej,hlavně z mých zvukových projevů,švagrová stála u nohou a koukala,jak malá leze ven a lákala manžu,ať se jde taky juknout,ale ten byl prý zelený,že mu to takhle stačí.Pak mi daly malou k prsu a hned se chytla,prdelka.Pak vyšla placenta,na tu jsem byla zvědavá,bylo to dost veliký.PA mi pak udělala jen jeden steh,naštěstí mě ani nemusely nastřihávat.Jo a ještě na začátku jsem řekla,že jestli to bude kluk,tak ať ho strčej zpátky a při tlačení se mě PA ptala,jestli ho mají fakt zatlačitJNo mě bylo v tu chvíli úplně jedno,co ze mě vyleze,hlavně ať už je to venku.A když mi řekly,že je to holka,tak jsem ani necítila bůhvíjaké štěstí.To přišlo až když mi tu mojí vytouženou blonďatou holčinečku položily na bříško…
Stejně bylo zajímavý(a to znáte určitě taky),že mezi kontrakcema jsem ze všemi laškovala a dělala si prdelky a při kontrakci jsem šla do kolen a nevnímala nic,jen mi bylo špatně,pak zase kontrakce skončila a já jsem byla zase relativně v pohodě.Pak jsem se styděla,že jsem vyváděla,tak naštěstí mě uklidnily,že jsem byla v normě,manžel dokonce prohlásil,jaká jsem byla statečná.Teda můžu říct,že u prvního porodu jsem byla sama jen se sestrou(byla to pěkná kráva)a takhle jsem tedy nevyváděla.
A nebýt švagrový a tý PA,tak tam rodím ještě asi dneska.Prý se mnou byla sranda,ale já to tak necítila.Po porodu jsem řekla,že již nikdy více.Ale když teď koukám na tu svojí malou princeznu,šla bych do toho znovuJ |
