· Pokud Vaše dítě stále pláče, jděte k němu pokaždé po uplynutí čekací doby a zůstaňte u něj maximálně 2 minuty. Můžete s ním klidným, pevným hlasem mluvit, utěšovat ho a hladit ho. Pokud se postavilo, položte ho zase zpátky. Pokud chce zase potom vstát, položte ho a běžte krátce zase pryč. V žádném případě ho nesmíte vzít do náruče, anebo mu podat jiné „pomůcky“ jako je dudlík nebo flaštička. Vaše dítě by také nemělo usínat ve Vaší přítomnosti. Smysl této věci je spíše mu ukázat: „Všechno je v pořádku. Já jsem tady, ale Ty se musíš nyní naučit usnout sám.“ Mnohým rodičům pomůže tyto věty pokaždé vyslovit. Vaše miminko cítí na znění Vašeho hlasu Vaši jistotu a odhodlanost, jakož i Vaše teplo a náklonnost – i když smyslu Vašich slov ještě nerozumí.
· Některé děti reagují na přítomnost svých rodičů ještě zlostnějším křikem. V takovém případě zůstaňte u svého dítěte jen krátce. Osvědčilo se pravidlo: Čím je dítě zlostnější, tím u něj zůstávejte kratší dobu. Ale přesto k němu stále choďte, aby se necítilo osamocené.
· Ať už se Vaše dítě uklidnilo či nikoliv – maximálně po dvou minutách – opět místnost opusťte a podívejte se opět na hodinky, tentokrát vyčkejte o něco déle – podle plánu 5 minut – a jděte opět k němu a přesvědčete se, že je všechno v pořádku. Postupujte přesně tak, jak je popsáno nahoře. Zase opusťte po 1 až 2 minutách pokoj a vyčkejte. Dobu čekání prodlužte tentokrát na 7 minut.
· Pokud Vaše dítě ještě nespí, choďte k němu nyní každých 7 minut, abyste ho utěšili a ukázali mu, že jste tady – dokud skutečně ve své postýlce neusne.
· Při denních spáncích, večer a při každém probuzení v noci začněte první den pokaždé třemi minutami čekací doby a postupně zvyšujte na sedm minut.
· Příští den začněte pokaždé s pěti minutami čekací doby a postupně zvyšujte až na deset minut. Delší čekací doby byste si u svého dítěte neměli dovolit. Běžte ke svému dítěti jen tehdy, když křičí pořádně. Při tichém nářku nebo kňourání je vysoká pravděpodobnost, že se dítě samo uklidní. Proto je smysluplnější ještě počkat | 
