· Pokud Vaše dítě přes den po jedné hodině stále ještě neusnulo, vezměte je z postýlky a pokuste se je udržet bdělé až do dalšího času na spánek. Doba „udržení v bdělosti“ může být velmi namáhavá. Vaše dítě bude asi ukňourané a možná usne dokonce při hraní. V tom případě je klidně přikryjte dekou a nechte je čtvrt hodiny spát. Přece jen zvládlo usnout samo bez pomoci.
· Důležité je, abyste své dítě ráno a přes den budili v jeho obvyklých časech, i když bylo třeba vzhůru delší dobu. Když by mělo dohnat promeškaný čas na spánek, zaběhne se někdy velmi nevhodný rytmus spaní.
První dva dny, příp. noci mohou být pro rodiče a dítě obtížné. Některé děti ještě nikdy ve svém životě neusínaly samy ve své postýlce. S jakou energií se budou bránit, záleží na jejich temperamentu a na jejich dosavadních „učebních“ zkušenostech. Tomu odpovídajícím způsobem reagují velmi odlišně na tento plán jednání.
Některé děti nepláčou nikdy déle než 15 minut a zvyknou si již během dvou tří dnů. Jiným dětem to trvá poprvé i jednu až dvě hodiny, v některých případech ještě déle, než usnou. Za tuto dobu k nim maminka a tatínek chodili desetkrát nebo ještě častěji, aby je utěšili a ukázali: Jsme tady, všechno je v pořádku.
Když se rodiče důsledně drží plánu, nastane po třetím dnu výrazné zlepšení, ne-li dokonce vyřešení, problému.
Naštěstí se děti učí nové zvyklosti mnohem snadněji a rychleji než dospělí. Jen velmi zřídka to trvá déle než jeden týden, a zcela ve výjimečných případech déle než dva týdny. To nejpozději si děti zvyknou sami usínat a prospat celou noc.
| 
