"Jsme stejně staří, chodili jsme spolu na gympl a s menšími přestávkami jsme spolu od šestnácti let. Těhotenství se nedařilo a bylo nám už třiatřicet. Proto jsme se tenkrát rozhodli pro adopci," vyprávějí Vávrovi a popisují napínavé předadopční martyrium.
VojtaJak ses dozvěděl, že jsi adoptovaný? Jaký jsi měl pocit? Přemýšlíš někdy o své biologické matce? Nikdy ses adopcí netrápil? Ptali se někdy spolužáci, odkud jsi nebo proč nejsi bílý? Adoptoval bys děti? Co je podle Tebe důležitější? Geny, nebo výchova a prostředí? Věříš v něco? Jaký je podle tebe smysl života? Co bys chtěl v životě a čím bys chtěl být? Změnil bys něco ve své rodině? |
"Málem nám žádné dítě nedali. David si z nich trochu utahoval. Například na otázku, v jakém věku si dítě přejeme, odpověděl nula až nekonečno," směje se Hanka a David popisuje psychologické testy jako úplně směšné a zbytečné. "Člověka nemůžou odhalit. Proto jsem reagoval, jak situace vybízela."
Na otázku, čím by si přáli, aby dítě bylo, odpověděl: kosmonautem. Psychologický závěr byl, že je David infantilní a není způsobilý pro adopci, Hance navrhli, aby se s ním rozvedla, a pak že ji doporučí jako vhodnou adeptku. David naději definitivně pohřbil při natáčení filmu Kopytem sem, kopytem tam, kdy se dostavil k pohovoru ne zcela odmaskován od postavy Mikuláše, kterou ztvárnil ve filmu.
"Byla jsem vystrašená, psali jsme odvolání, dopisy, David s úředníkem na sebe řvali, ale bylo to neprůstřelný. Zachránila nás revoluce, kdy se pohovory polidštily. V té době bylo asi víc rasismu, studovalo a pracovalo tu hodně černochů a o černé děti nikdo nestál. Nám nezáleželo na barvě pleti. A tak jsme dostali Vojtu," říká Hana.
ViktorkaJaké to je být adoptovaná? Zajímá tě tvůj původ? Jak vycházíš s rodiči? Co je důležitější: geny, nebo výchova? Vážíš si tatínka jako umělce a architekta? |