„Jsem už dost starý na to, abych dál bydlel u táty!“ řekne si jednoho dne Bůh a udělá si vlastní svět. A ve čtenáři romské pohádky Ráj na zemi ze stejnojmenné sbírky Gejzy Demetera hrkne – jaký otec? A neměl by Všemohoucí mít vyšší důvody pro stvoření světa než jen neúnosnou bytovou situaci? Tenhle Bůh však vykazuje další lidské vlastnosti – stárne, je unavený a svému nejmilejšímu člověku, Romovi, okatě nadržuje. Nenásilná fúze profánního a sakrálního pak provází všechny Demeterovy zkazky, v nichž čerpá z vypravěčství svého dědy Jana Telváka-Biňáče, přitom však volně řetězí motivy tradičních humorných i magických a mýtotvorných pohádek do ryze autorské podoby.
Úvodní Ráj na zemi obsahuje známý mýtus o Pánu Bohu, který prvního člověka nedopekl (běloch), druhého připálil (černoch) a teprve třetí byl pěkně dozlatova (Rom). Demeter ovšem v rámci fair play přihazuje ještě čtvrtého homunkula – Asiata, jemuž déšť uhasil oheň v peci, a on proto „celý zežloutl“. Kromě toho je verze legendy o stvoření Romů pouhým prologem k eposu, který sleduje jejich osudy v boží zahrádce. Romové nedodrží slib a zahrádku poničí ve válečném tažení. Stávají se věčnými štvanci a o svůj ráj na zemi přicházejí. „Už tolik nebreč,“ chlácholí Bůh prvního Roma, když spolu sledují tu spoušť; Rom zařve, způsobí zemětřesení a zahrádka navěky zapadá sněhem.
V celé sbírce hrdinové často a dobře jedí, aby neztratili sílu, vysvětlují, proč rozumějí cizím jazykům, a vesměs mají snahu odůvodňovat své jednání. Kauzálním zákonitostem je přikládána stejná důležitost jako kouzelným vlastnostem magických předmětů. Rozostření hranice mezi světem kouzel a přísnou logikou všedního dne činí tyto pohádkové povídky neodolatelně zvláštními. Nehledě na to, že většina čertů je v jádru dobrá, zatímco z většiny venkovských kněží se nakonec vyklubou převlečení čerti.
Nabízí se otázka, proč se dospělý muž, který se celá 90. léta živil jako reportér a zaujal povídkovým triptychem Mrtví mezi námi, obrací k dětskému žánru. Předně romské pohádkářství odedávna bylo určeno dospělým a zahrnovalo celou sumu zkušenosti a moudrosti lidu bez písemného dědictví. A zadruhé, když autor pátral po romských pohádkách, narazil jen na ohlasovou tvorbu z pera českých autorů, jež mu věčným omíláním kočování, zpívání a tancování připadala nejapná. Rájem na zemi skládá hold tradici romské ústní slovesnosti, jakož i dědovi Biňáčovi, který ho v Dlhém nad Cirochou vychoval a formoval jeho autorské vidění. Je to sice říše pohádek, ale svým přesahem má co nabídnout i čtenáři seriózní literatury. |
