Všechny naše deníky

Dnes jsme s maminkou a babičkou vyrazili na sáňkách - abychom využili posledního sněhu. A mezitím, co si babička odskočila pryč, postavili jsme s maminkou velkého sněhuláka. Bohužel byl tento sněhulák první, kterého jsem pomáhala stavět, a zároveň tuto zimu poslední, protože jindy už nám sníh nenapadl.

Tatínek volal mamince, že je za 20 minut doma. Měli jsme obě radost, protože jsme ten den udělali velký úklid a také krásnou vánoční výzdobu. Jelikož jsem jí pomáhala, trvalo nám to dost dlouhou dobu :-) Jenže uběhlo asi 40 minut a tatínek nikde. Maminka mu volala a řekl jí, že se cestou od tety Ivety vyboural a že pro něj jede sanitka. Nakonec to dopadlo tak, že ho odvezli do nemocnice do Říčan, kam za ním maminka s dědou po 21 hodin jela. Já jsem zůstala s babičkou doma. Měl otřes mozku, sešité obočí a rozdrcenou čéšku. Maminka je z toho nešťastná, ale je ráda, že to dopadlo vcelku dobře.

V půl 11 jsme se stali pěti-stými návštěvníky Zoo v Tróje. Celý den nevykouklo sluníčko, ale naštěstí ani nezapršelo. Klece, výběhy a akvária se zvířátky mě natolik zaujali, že ani nebylo nutné mě přemlouvat k jízdě v kočárku. (Aspoň v 1. půlce před vyspáním.) Líbili se mi malá prasátka v bahně, ještěrky (na které jsem si chtěla šáhnout, bohužel sklo mi v tom bránilo),.. Tatínek s maminkou mi ukázali všechna zvířátka, která v Zoo byla. (Kromě hadů a těch, která jsem zaspala.) Ve 12 hodin, hned po té, co jsem si prohlídla žirafy, jsem usnula s blaženým úsměvem ve tváři. (Což se hned tak nevidí!) Po půl hodince mě probudil křik volavky a jelikož jsem zrovna stáli u zajímavých plameňáků, už jsem neusnula. S tatínkem jsem se svezli malou tramvají – moc se mi to líbilo! Také jsem s ním nakrmila kačenky – sama jsem jim dala sušenku. Fascinovala mě lanovka, ale prý jsem na ní ještě malá.. Slova jsem viděla velmi z blízka a jelikož se mi opravdu líbil, pořád jsem se na něj usmívala. Vydrželi jsem tam do 15 hodin.Už se těším až půjdeme znovu. Jen maminka se smála, že se mi tam stejně nejvíc líbili ostatní kočárky, pejsci a také kočička, od které jsem se nemohla odtrhnout. Chtěla jsem jí dát sušenku, jenže ta se neujala. Pán, který tam pracuje mi prozradil, že jsou tam kočičky mlsné jen na masíčko.

Kytičky mám moc ráda. Jakmile nějakou zahlédnu, hned to dám okázale najevo. (Jako pokaždé, pokud něco chci, ukážu a vydám zvuk, aby všichni věděli.) Běda, nechtějí-li mi vyhovět, mračím se a zkouším to znova, už netrpělivěji. Tuhle zkoušku nervů většinou prohraje maminka a já dostanu své. Z kytičky mám radost, dělám „JÉJE“ a směju se, jak se mi líbí. Prohlížím si je, škubu a občas se je snažím spapat. Párkrát se mi podařilo dopravit kousíček do pusinky a věru dobré to nebylo. Nejlepší na tom všem ale je, jak okolo mě začnou maminka s tatínkem běhat, vyhrožovat a dolovat jí ven. Občas to proto zopakuju a bavím se!

Postýlku jsem dostala pár týdnů před svým narozením. Vydržela jsem v ní pouhých 5 měsíců, jenže mi tam samotné začalo být smutno a tak jsem si (již obvyklým a zaručeně funkčním způsobem) vyřvala místo u našich ve velké posteli. Sice se pak stěhovala s námi, ale fungovala jen jako nutná dekorace a odkladiště hraček. Takže stejně nakonec v březnu 2007 putovala za 1000,- do sekáčku.

V porodnici mě koupali pouze sestřičky bez přítomnosti maminky. Té jen jednou ukazovali na cizím dítěti, jak "na to". Doporučili nám k tomu: Mycí potřeby českých firem, bez parfému, vlásky zpočátku jen vodou, nekoupat každý den, spíš obden. Po příchodu z porodnice se maminka bála, aby mi neublížila, proto bylo pár dní koupání v režii babičky Hanky. Za necelý týden se první odvážil taťka (šikulka!:-) a od dalšího dne už mě koupala většinou maminka. (I když někdy pomohl i taťka.)

Když vzpomínám na naše první společné dny, nechápu, kde se ve mně vzalo tolik síly na opatrování, byť jednoho, zato ohromně tyranského dítětě – tebe!J Pokud opomenu těch prvních pár dní, kdy jsi jako každé novorozeňátko jen spala a papala, nebudu daleko od pravdy, když to nazvu jediným možným způsobem – horor! Z chytrých příruček jsem se dozvěděli jediné – buď jsi hyperaktivní, nebo naprosto zvláštní dítě. Pokud příručka psala průměrných hodin na spaní, ty jsi spala polovinu. Po několika měsících jsem všech ohromně inteligentních příruček měla plné zuby. Touha omlátit autory jejich díly se zvětšovala přímoúměrně přesvědčení, že nikdo z nich nevlastní dítě. Jinak totiž nechápu radu: chovejte co nejčastěji své dítě, bude cítit vaši lásku a bezpečí“ Touto radou jsem se dostali k tomu, že jsi absolutně odmítala přijmou fakt, že i maminka musí na záchod, jíst, natož vařit, takže jsem si často připadala jako indiánská babička a s přibývajícími nočními hodinami jako chodící mumie. Tatínek musel být přesvědčený o mém přehánění – jestliže přišel v 11 hodin večer – ty jsi ve třičtvrtě na 11 konečně zavřela oči a po několikátém pokusu (ten začínal okolo 8) se nechala položit do postýlky. Pokud měl tatínek dorazit o půlnoci, mohla jsem si být jistá, že před půl 12 neusneš. Když otevřel byt, našel ho v poklidném tichu a v postýlce sladce spinkala jeho milovaná dcerka s klidným andělským výrazem. Zato v posteli s totálně vyčerpaná neschopná matka toužící po chvilce klidu. (Když pohlédnu dva roky dopředu, kdy tvou neustálou zálibou být v náručí maminky mi jednoho krásného dne luplo v zádech a já skončila na pohotovosti, protože bez injekce bych toho moc nenachodila. Dobrou hodinu trvalo, než jsem se vůbec mohla zvednout. To ale předbíhám.)

Teď jsem ty první dny vylíčila takovým způsobem, že snad vypadá, že tě nemám ráda. Opak je pravdou. Když jsem hleděla na ten maličký uzlíček, rozplývala jsem se něhou a pořád si nemohla uvědomit, že JÁ jsem maminka a TY jsi moje děťátko. Každá maminka říká, že ta bolest při porodu za to stála a já nejsem jiná. Když jsem tě držela v náručí, přišlo mi roztomilé cokoliv si udělala. Pamatuju si, jak mi přišlo úžasné, jenom když jsi prdíkovala. Každá mince má dvě strany. Jak jsem byla nevyspalá, neměla jsem čas na nic, fungovala jsem jen jako velká závěsná houpačka a obrovské chodící prso, byla jsem nadšená, že tě mám a den ode dne jsem tě milovala víc a víc..

Po dvou hodinách na sále společně s novopečeným tatínkem, který už pospíchal domů, aby se pochlubil s prožitým zážitkem, mě odvezli na pokoj. Bylo tam 7 postelí, naštěstí jen 2 maminky. Za cvhíli mi tě přivezli se slovy „zkuste ji přisát“ a odešli. Všechny přečtené příručky ohledně kojení se z hlavy vykouřili a já si nemohla vzpomenout na jedinou chytrou radu. Nenápadně jsem okukovala zbylé 2 maminky a s láskou pozorovala ten nádherný malý uzlíček s rozkošnou malou pusinkou, unavenými očičky a tak roztomilou tvářičkou. Když přišla sestřička s otázkou, zda jsi se chytla, jen jsem rozpačitě odpověděla, že nevím jak..Pomohla mi jednoduchým pohybem, kdy vzala mé prso, strčila ti ho pusy a bylo to. Jak jednoduché J Od té doby nebyl žádný problém, papala si jako spokojené miminko a zatímco ostatní miminka pobrekávali, byla jsi jak andílek. Byla jsi nejhodnější sluníčko v porodnici, ale poslední večer mě měl varovat, co mě s tebou v příštích měsících čeká. Poslední kojení večer před propuštěním tě odnesli, ale po chvíli se ozval řev. Ten neustávala a já měla čím dál větší pocit, že jsi to ty. Taky, že ano. Přinesli tě, že jsi se asi málo napapala a máš hlad. Jinak dny v porodnici byly neměnné – kojení po 3 hodinách, sprcha, chvilka odpočinku, kojení. Přes den jsi byla většinou u mě. Přišli nás navšítvit babičky, děda, Ivča a samozřejmě tatínek. Ostatní jsem do porodnice nepustila, protože jsem byla natolik unavená, že další návštěvy bych už asi nezvládla. Ve 23 bylo poslední kojení, kdy jsem padala únavou, už aby tě odnesli, protože postele byli vysoké a já se bála, že usnu a shodím tě na zem. Měli miminka nosit i v noci, ale byli jsme tka unavené, a domluvili to se sestřičkou na 5 hodinu ranní (což je pro mě vlastně půlnoc!J)Každý večer mi bylo strašně smutno a už jsem se těšila, až si tě odvezu domů a hrdě si tě po vezu v kočárku. I když to tam nebylo tak špatné. Nejhorší byla 19-ti letá maminka, která si neustále stěžoval, jak to bolí a že s tím nikdo nic nedělá, ale když se jí při vizitě ptali, tak odpověděla, že je v pohodě. V noci přivezli další mladou maminku, která půlku noci provzdychala, což nebylo vzhledem k nedostatku spánku nejpříjemnější. Ráno přišel personál a ještě jí seřvali, co to předváděla při porodu a jaktože má miminko pozitivní test na drogy. Holt o zábavu bylo opravdu postaráno! Novorozeneckou žloutenku jsi měla jen trochu, takže nic nebránilo tomu, abychom mohli 15.8.2005 konečně domů. Přišel si pro nás tatínek a než jsme se sbalili, ještě jsem se snažila nakojit vietnamské novorozeňátko na prosbu jeho maminky. Pak už, v den kdy nám hojně pršelo štěstí, jsme byli propuštěni domů. Taxíkem jsme byli doma za chvíli a já tě mohla představit dalším členům rodiny – tvé prababičce Haně a zvířecím kamarádům.

Typické Lvíče je slunné, šťastné, hravé a veselé když je po jeho. Když není, objeví se bouřkové mraky a začne burácet hrom, nebo nastane ublížený ústup. I když se mladý Lev zdá být příliš sebevědomý, neměl by se soustavně snižovat. Potlačování jeho nadšení a dobré nálady může způsobit hluboké jizvy, které zatemní jeho slunce na mnoho let. Velká pýcha Lvů prudce reaguje na útok na jejich ješitnost, obzvláště na veřejnosti.

Lví smysl pro spravedlnost obvykle takovému dítěti otevře oči. Není zlomyslně agresivní. Jenom má touhu být v čele přehlídky. Tito chlapci a dívky mají silnou potřebu se předvádět a ztratí-li rodiče kontrolu, je těžké je potom odradit. Malý Lev pyšně stojí na hlavě na školním dvoře nebo chodí po plotě, aby přilákal pozornost dívek. Moudří rodiče začnou brzy svému dítěti vysvětlovat, že takové předvádění není zrovna moc důstojné. To zpravidla zapůsobí jako mávnutí kouzelného proutku, protože děti řízené Sluncem mají vrozený smysl pro důstojnost.

Všimnete si toho i u nejmenších Lvíčat. Mají jistý druh královského chování, které působí dojmem, že dítě je králem všeho, co zkoumá. Razí se pro něj termín "jeho výsost dítě". Lví mláďata začnou brzy ovládat hřad a omotají si maminku s tatínkem i s celým příbuzenstvem kolem prstu. Je to zvláštní, ale malý Lev sedící na trůně tedy na své dětské stoličce pobryndaný džusem a vaječným žloutkem a potřebující přebalit si nějak dokáže zachovat důstojnost. Takovému dítěti připadá přirozené dovolit zbožňujícím rodičům a přátelům skládat mu hold, zatímco vlídně přijímá jejich pozornost, dary a lichotky. Nedělá mu žádné potíže být terčem obdivu. Všimněte si toho potěšeného samolibého výrazu, když se nad ním cizí lidé rozplývají.

Vaše dítě bude bezohlednější než průměrné děti, bude víc riskovat a bude aktivnější. Rozmazlené dítě Lev může stát skutečným tyranem. Pochopitelně se nic nestane, když mu občas podáte knihu nebo sklenici mléka nebo mu prokážete jinou přátelskou službu. Ale takový malý ústupek Lvovým rozmarům stačí ažaž, pokud ovšem nemáte tajné přání stát se čekatelkou na místo princova štolby. Zato s dětmi, které se naučily, že chtějí-li být respektovány, musí respektovat práva druhých, se dá užít spousta legrace. Jsou stejně hravé a přítulné jako ta roztomilá lvíčata v zoologické zahradě a stejně jako ona potřebují přísnou disciplínu a lásku. Krotitelé Lvů uplatní stejně často láskyplný polibek jako silnou rákosku. Jedno bez druhého je vždy neúčinné a nebezpečné.

Existují dva druhy chlapců a dívek ve znamení Lva. První typ jsou extroverti, veselí, vstřícní, vřelí a štědří, i když občas příliš ctižádostiví. Ti druzí jsou tišší, naoko téměř zakřiknutí. Těmto zjevně bázlivým Lvíčkům zřejmě zasadili ránu dominantní rodiče nebo jejich ješitnost utrpěla tím, že se sourozencům dostávalo příliš pozornosti.

V dětství si chlapci rádi hrají na vojáky a mají v oblibě hry, které představují riziko. Holčičky se budou chovat jako dámy, ač se silnou vůlí, budou se jim líbit hezké šaty a asi je potěší dostávat úkoly v domácnosti. Občas se děvče Lev stane rozpustilou divoškou, ale nakonec zvítězí marnivost a tato fáze pomine. Nečekejte od těchto dětí, že budou rády vynášet odpadky nebo vytírat podlahu. Proti podřadným úkolům se bouří, proto jim raději přidělte důležitější a důstojnější povinnosti, které jim dodají pocit autority.

Malí Lvi se umějí rychle učit, pokud se jim chce. Jsou inteligentní a často bohatě odmění trpělivého učitele, ale mají tendenci být v učení trochu líní. Raději nějak proklouznou pomocí své slunečné povahy a neodolatelného kouzla. Jejich úsměvy a komplimenty mohou učitele poněkud oslnit a není neobvyklé, že tyto děti dostávají lepší známky, než si zaslouží. Často se musí donutit, aby si osvojily studijní návyky. Ovšem na druhé straně je donucování ztrátou času. Nejsnazší způsob jak dosáhnout, aby si takové dítě zlepšilo známky, je zapůsobit na jeho ješitnost, aby excelovalo nad ostatními.

Vaše Lvíče zřejmě rozdá hodně svých peněz, ale samo se také rozhodně neošidí. Není špatné mu vštípit pravidlo, které Rockefeller učil děti: "Něco rozdej, něco utrať a něco ušetři." Hlavně poslední radu by si mělo vzít k srdci.

Když povyrostou, mladí Lvi a Lvice si povšimnou zástupců opačného pohlaví dřív než mládež v jiných znameních. Očekávejte bouřlivé dospívání, protože vaše dítě se bude stokrát za den zmítat v citových extrémech. Jeho přátelství i lásky budou hrozně dramatické a plné extáze a utrpení. Všechny děti Lvi milují večírky. Poskytněte jim spoustu volnosti, nebo si ji prostě vynutí samy. Strohé příkazy ničí jejich hrdost a důstojnost. Podpoříte-li jejich odvahu i ješitnost upřímným ujištěním, že jim věříte, že to dokážou, budou rády silné za vás.

Vychovat srpnové dítě není nikdy snadný úkol. Nastanou chvíle, kdy si budete myslet, že se vám vašeho Lva v kleci nikdy nepodaří zkrotit. Ale jde to, když si budete pamatovat, že potřebuje mírnou, ale nepřetržitou kázeň a že láska a náklonnost jsou dva magické klíče k jeho zlatému srdci. Ze Lvů, kteří byli jako malé děti zbožňováni, nevyrostou nešťastní dospělí, ale vyrostou z těch, kteří byli citově zanedbávaní. Nezapomeňte, že předstírají, že jsou velmi stateční, ale vskrytu duše mají strach, že nejsou. Každý večer je pevně obejměte a milujte je z celého srdce.

Na poradně jsem se dozvěděla, že máš srdíčko v pořádku. A hlavně - že už jsi otočená a hlavičku máš dole. Popravdě ani nevím, kdy se tak stalo, nijak jsem to nezaregistrovala.