Deník Iowa, USA, lecba pes equinovarus u pana Ponsetiho

Dnesni rano jsme meli presne casove naplanovane, abysme stihli vsechny pripravy pred odchodem do nemocnice, tj. hlavne v klidu nakojit a odmocit sadry a samozrejme taky posnidat :o) Jenze jsme si vzpomneli, ze ma dnes Ponseti 94. narozky, a ze jsme mu k te prilezitosti chteli vlepit do knihy o CR, kterou jsme privezli jako darek, nase rodinne foto. Takze se nam ten plan trochu naboural, zacali jsme vymyslet, kam postavit fotak (na hromadu matraci :o), kde vytiskout fotky, sehnat lepidlo, nuzky, vytisknout fotky, takze nakonec to byla pekna nestihacka. Davidek se nestihal divit, proc ho maminka po ranu svleka a dokonce koupe, a proc v takovem spechu... Nastesti to nase zlaticko ma stale velkou trpelivost s nami, tak mu ani nevadilo, ze je v pokoji na koupani ve vanicce celkem chladno (i venku je chladno, destivo, a nelze tu zapnout topeni). Sadru jsme uspesne prolili vodou, i kdyz jsem si nebyla jista, jestli to bylo dostatecne dlouho. V rychlosti jsme sadru zabalili do rucniku, igelitoveho sacku, a sup s malym do kocaru a frrr do nemocnice. Vsechno jsme nakonec stihli.

Po prichodu do nemocnice jsme se jen nahlasili a hned nas bez cekani vzali do male mistnustky/ordinace, kde jsme se vklidu mohli pripravit na sejmuti sadry… za chvili dorazila sestra s malym nozikem, sadru po delce rozrizla (viz foto) a bez problemu, bez revu a v cistote sundala. Pritom rikala, ze to sundavani je vzdy jak rozbalovani vanocniho darku… :o) Taky ze jo… :o) nozka po sejmuti byla…. Chvilka napeti… krasne rovna :o) jen mirne zarudla. Nevim, cim to zarudnuti je, asi tim, co vkladaji pod tu sadru, ke koleni. Nad kolenem uz zadne zarudnuti nebyva, videla jsem to na mnoha dalsich fotkach deti od Ponsetiho.

Po odsadrovani jsme meli opet chvilku cekat, az se Dr. Ponseti propracuje predchozimi mistnustkami s rodici do te nasi. Mezitim se na nas prisla podivat velmi prijemna postarsi asistentka Dr. Ponsetiho, celkem pekne jsme s ni poklabosili, myslim, ze jsme ji nakonec dost zdrzovali :o) Ja se konecne zeptala na to cviceni, protahovani nozicek, ktere se u nas tak casto provadi, rekla bych, ze ho doporucuji vsude. Ona rekla, ze zadnou takovou fyzioterapii neprovadeji, nedoporucuji (ocividne vubec nevedela, co tim cvicenim myslime). Rekla, ze tedy neni doktor, ale ze o nicem takovem nevi. My vime, ze ona je u kazdeho pacienta, ktereho Ponseti ma na starost, proto z toho vyvozuji, ze by o tom vedet musela, a ze proste Ponsetiho metoda proste zadne cviceni nezahrnuje!! Nacetli jsme s manzelem kupu materialu, brozuru psanou primo Ponsetim, o zadnem cviceni nikde ani zminka. Ale o tom bych chtela napsat nekdy jindy.

O chvili pozdeji opravdu dorazil pan Ponseti, opet obklopen nekolika lekari, sestrami. Uz jsem pochopila, ze zrejme jen sestry jsou zdejsi, zbytek jsou lekari “prikukujici”, nebo na stazi.

Dnes jsem se citila uz vice v klidu a v pohode, nez pri prvni navsteve, kdy pro nas bylo vse uplne nove, takze uz jsem vedela, na co se zamerit pri cele sadrovaci akci, ktera se mi poprve zdala trochu neprehledna, v tom mnozstvi lidi, mluvicich anglicky :o)

Nejprve pan doktor samozrejme opet prozkoumal nozicky, ptal se nas pritom na vsechno znovu… na jmeno, kolik mel sader u nas, kolik zde v USA, a ze my jsme vlastne ty z CR, ze severnich Cech, a ze byl kdysi v Brne :o) (To nas potesil, ze si aspon toto zapamatoval, jinak je jasne, ze ma mnoho dalsich pacientu) Shodli jsme se, ze leva nozka vypada po prvnim sadrovani moc pekne. Potesilo ho nase konstatovani, ze se nam zda leva lepsi nez prava, ktera sadru v USA jeste nedostala a ktera byla po ceskem sadrovani velmi pekna.

Pak nozku dale vysetroval, nahlas rikal ty uhly, stupne ci co atd, asistentka si to zapisovala. Pri tom nechaval prikukujici lekare, aby si sahli na to ci ono…. Uz pres fotografie, ktere jsme mu poslali predem, totiz diagnostikoval “rocker bottom deformity”, tedy deformitu, ktera vznika dodatecne po ukonceni sadrovani nevhodnym dlahovanim, nebo tak nejak. Takze toto ukazoval okolostojicim lekarum.

Pak se pustili do sadrovani, tentokrat jsem postup lepe sledovala. Hraci skrinku drzel Davidkovi pred oblicejem tentokrat manzel. Davidek do ni opet spokojene placal rucinama, ale uz se mu zrejme nezdala tak atraktivni, takze obcas musela zasahnout oblibena ceska obycejna rachtaci slepicka. Ale i tak neprojevil naznak nespokojenosti.

Velky rozdil, ktery pozoruji oproti sadrovani, ktere jsme absolvovali v CR: vlastni sadrovani provadeji 2 lekari. Dr. Ponseti drzi celou dobu dolni cast nozicky ve spravne pozici (viz foto) – prstiky a druhou rukou kotnicek. Druhy lekar priklada sadrove obvazy, zacina u spicky a u prstiku to mota pres prsty Dr. Ponstetiho. Kdyz je to “zamotane”, Ponseti vytahne sve prsty od prstiku miminka, a sadra tim padem zustava u prstiku uvolnena!!!

Na prvni vrstvu primo na kuzi maji nejaky lepsi matros, ne takovy vatovy cuckovaty. Ten aplikuji nejprv pod kolinko, a hned to pod kolinko zasadruji. Pak nanesou podkladovy material az pod zadecek a tentokrat presadruji celou nohu az k zadecku. Neomotavaji to cele porad dokola, na koleni zvrchu tvori zesileni tak, ze ten sadrovy obvaz nekolikrat jakoby prelozi, nejede kolem dokola, to mi prislo celkem vychytane :o)

Kdyz je hotovo, sadru uhladi, ustrihnout cucky u stehynka a nozikem pekne oriznou sadru kolem prstiku, aby byly videt.

Vysledkem 2. navstevy v nemocnici jsou zasadrovane obe nozky, opet stejnym zvlastnim zpusobem.. spicky smeruji spise dolu, zvlastne vytoceny.

Levou (horsi) sadroval mlady italsky lekar, ocividne v tom ma velkou praxi. Sadry vysvihl rychle, Ponseti ani nemusel moc napovidat, a vysledkem nebyly zadne bambule...

Pravou lepsi tentokrat bohuzel sadrovala prihlizejici lekarka, ocividne to delala poprve. Ale spodni cast nohy pridrzoval ve spravnem postaveni Ponseti, ona jen omotavala, takze by vse melo byt ok, co se tyce spravneho vytoceni. Sadra je pouze mene uhlazena a trochu vic se z ni sypou drobky.

Po tolika sadrovnani, ktera mame za sebou (s dneskem 12), zacinam vnimat detaily a byt narocna, co se tyce "provoznich detailu" sadry... :o)) (jeji masivnost, uhlazeni - aby se z ni nesypalo a nelezly provazky, porovnani prstiku vedle sebe, jestli se krizi, jak je na ne videt - hlavne malicek byva schovany, jestli dostatecne vycuhuje vata nahore u zadecku aby nedrela, .... :o)) .... ale nejdulezitejsi je samozrejme, jestli je nozka zafixovana ve spravne poloze, coz jako laik posoudim tezko.. i kdyz uz i v tomto ohledu mam moznost srovnani.

Tak uz jsem zacala psat nektere veci, ktere nechci zapomenout, behem dne na papir, a pak to treba nekdy prepisu na net (treba jako ted). Budu to zatim psat jen tak halabala, jak se mi co vybavi, a pak, opet casem to preberu, utridim, promazu… :o)

Dnesni odpoledne bylo ve znameni deste, silneho vetru. Odpoledne jsme chteli vyrazit do mesta na nejaky koncert, ale sef RMDH (Ronald McDonald House) nam rekl, ze urcite bude opet bourka jako v noci, tak jsme vyrazili pouze na objevovaci vychazku do okoli RMDH jako obvykle. Opravdu hodne foukalo, bylo dusno, ja stale citim obavu z tornada, i kdyz zdejsi obyvatele si z toho hlavu moc nedelaji. V pradelne visi nouzove pokyny co delat pri tornadu, budu to muset nastudovat :o).

Po pravde, okoli RMDH neni nic moc, sama parkoviste. Dnes jsme zjistili, ze krome parkovist a velke basketballove areny typu “kotel” tu jsou tri dalsi ohromna hriste, jedno fakt ohromne rovnez typu “kotel”, na americky fotbal a dalsi na baseball. Na sport si tu ocividne potrpi. Skoda jen, ze zrovna neni sezona. Takovy ten kotel pry pojme 70 000 lidi, a dalsich 15 000 se jich tam nevejde, a jsou pred branama a v ulicich. Ted jsou zrovna univerzitni prazdniny, takze se ani nesportuje, a nam Iowa pripada celkem vylidnena.

JAK DAVID SNASEL PO PAUZE ZNOVUNOSENI SADER... aneb klasicke maminkovske strachovani J  (ne moc zajimave cteni...) 

Kdyz jsme jeli do USA, mela jsem obavu, jak David bude po temer dvoumesicni pause opet snaset sadry, kdyz uz je starsi, pohyblivejsi a vice vnima okoli a dlahu mel v CR pouze na noc. Kdyz jsme se mu ji pokouseli nechat cely den, vzdali jsme to , protoze David ukrutne bez prestani celle hodiny plakal… Stejne jsme uz byli ve fazi pochyb o dosavadni lecbe a nevedeli, zda mu dlaha neni vic ke skode nez k uzitku. Kdyz tedy David dostal v USA prvni sadru na levou nohu, poplakaval a byl nevrly asi pul dne. Nastesti mel pravou volnou, tak ta zmena asi nebyla tak razantni, kdyz mohl pravou pokopavat… Mela jsem obavu, zda opet nevrlost neprijde s ocekavanym zasadrovanim i prave nozky. Ale po druhe navsteve u Dr. Ponsetiho, po zasadrovani obou nozek jakoby si Davidek rozdil ani neuvedomil, to se nam moc ulevilo. Ted jeste uvidime, jak zvladnem prechod od sader na dlahu za par tydnu. Ale rikam si, ze kdyz ted bude zvykly na sadry a ihned dostane dlahu, snad by to pro nej nemusel byt takovy sok, pouze zmena pohybu. A pripadna vetsi nevrlost by nemela dle P. trvat dele nez 24 hodin.

Pred malou chvili jsme dorazili z 3. navstevy u Ponsetiho.

Tato 3. navsteva se mi zdala nejpohodovejsi, asi jsem se uz kompletne zbavila pocatecni nervozity a nejistoty. Po prichodu a nahlaseni se na recepci nas hned vzali do jedne z tech malych vysetroven. Po chvili prichazi sestra sundat sadry. Jako posledne to jde bez problemu, jsme zvedavi na vysledek. Leva je zas o fous protazenejsi, pomalu se myslim dostavame do te "overcorrected" pozice (jakoby pretazene smerem ven) Navalena pata se zlepsila, z cehoz specielne mam velkou radost.

Prave nozce presadrovani ocividne take prospelo. Vypadala sice jiz pred tim obstojne, ale spicka precijen mela tendenci smerovat spis dovnitr, nez rovne.

Pred prichodem doktora Ponsetiho mame dost casu nozky omyt, ocistit od zbytku sadry a taky vyuzivame cas na zvazeni maleho. Vaha je k dispozici hned na chodbe, coz se mi zda opravdu super (asi od 2. mesice jsme celkem hodne bojovali s pribyvanim a kojenim, sadrovanim od narozeni jsem mela o prirustcich dost spatny prehled).

Mozna jsem jeste nezminila drobny detail, ze si zde nepreji promazavani nozicek pred sadrovanim.

Po vazeni jeste cekame. V mezicase se prichazi podivat a poklabosit asistentka pana doktora a dalsi sestra, obe uz dobre zname z minule, je prijemne, ze maji zajem. Samozrejme tuto prilezitost vyuzivame ke kladeni nejruznejsich dotazu.

Posledne jsme se ptala na to protahovani, dnes mam pripraveny dotaz na seznam kvalifikovanych lekaru, kteri jsou uvedeni na Ponsetiho strankach, jestli prosli nejakymi specialnimi testy. Rekla, ze takove testy zadne bohuzel nejsou, ze nekteri lekari na tomto seznamu uvedeni zde u pan P. ani vubec nebyli!! Ze treba jen zaslali fotky a popis vysledku sve prace… Dal jsem se ptala, jak dlouhou dobu tu skolici se lekari vetsinou travi… rekla, ze vetsinou jen par dni, ze to ale nestaci na to, vse poradne okoukat…

Bohuzel jsme se take dozvedeli, ze dnes neni pritomen onen italsky lekar, ktery nam posledne tak sikovne zasadroval levou nozku, ale ve stredu pry jiz opet pritomen bude. Super.

Po chvili konecne dorazil “stary pan”, kupodivu v doprovodu pouze jenoho lekare, nam jiz znameho Americana. Bylo fajn, ze tentokrat se tlupa dalsich doktoru nekonala.

Uvodni vysetreni nozek panem Ponsetim probehlo jako obvykle. Ja sama jsem tentokrat presne rozumela, ze achylovky jsou opravdu hodne tuhe, brazda nad levou patickou hluboka, tenotomie opravdu nutna na obou nozkach bude.

Opet jsme meli nachystany dotaz, a sice na “rocker bottom deformity”, kterou nam pan Ponseti diagnostikoval jiz po zaslani prvnich fotografii…… o co se vlastne jedna, a jestli se to uz zlepsilo. Pry: vada uz je napravena (jupiii), ale chce si to overit pri pristi navsteve rentgenem. Jestlize to bude OK, bude ve stredu provedena tenotomie a posledni (doufejme uplne naprosto jednou pro vzdy posledni :o)) zasadrovani na zhojeni achylovek (3 tydny sadra).

Ta vada vznika spatnou manipulaci s nozkou, nebo spatnym sadrovanim… (ajaj, to me boli u srdce, instinkty me ohledne domaciho protahovani, o sadrovani nemluve, zrejme neklamaly…) Vysvetloval to do detailu, ale na to moje znalost AJ nestacila. Ukazoval na vnitrni kotnik, mluvil o jakesi slase a o nejake mezere, ktera pri te vade vznika, a u nas se to pry uz zda dobre. (Jinak ten pojem “rocker bottom deformity se treba do budoucna pokusim dohledat, a vytvorit jakysi slovnik pojmu.)

Takze nam z tohoto vyplynul vice mene dost presny plan, co nas zde v USA jeste ceka, a jak dlouho: dnesni 3. “USA-sadry” do stredy. Ve St bude roentgen, zda je ta vyse zminena vada uz OK. Kdyz ano, bude provedena tenotomie, nasledne zasadrovani, a skoleni ohledne spravneho noseni dlahy.

Kdyz jsme vyjevili prani pockat ty 3 tydny po tenotomii, aby nam sundali sadry a nasadili dlahy zde, tak se docela divili, protoze je bezne, ze cizinci jezdi po tenotomii se sadrama domu. Ale zaver byl, “kdyz chcete, tak tim lip”.

Dale se rozproudil prijemny rozhovor s panem doktorem na tema “Ponsetiho vzpominky na pobyt v CSSR, v Brne a v Praze” J. Pritom Davidkovi udelali otisky nozicek pro zhotoveni dlah. Zpusob, jakym to provedli, se mi take zdal sikovny. Sestra otevrela malou papirovou krabicku naplnenou ruzovou penovou hmotou a sup, nozicky do ni otiskla, zaklapla, hotovo. Dlahy budou pripravene ihned po sundani sader. Dokonale J.

Sadrovani probehlo dle obvykleho vzorce - Ponseti drzi nozky ve spravne poloze, druhy lekar omotava. Nejprv zafixuji nozku pod kolinko, pak zbytek. Ponseti stale diriguje lekare, jak spravne motani provadet. Mam z toho celkem dobry pocit, mota to pomalu, ale jiste J, zrejme ne poprve (ne jako ta nesikovna lekarka pri prvni navsteve, ale rovnez ne tak hbite jako nas oblibeny Ital).

Davidek ma opet k dispozici svou oblibenou hraci “televizku”, povedly se mi celkem pekne fotky. Avsak ten motaci doktor byl dnes opravdu pomalejsi, Davido zacinal byt ospaly a nevrly. Nepomohla ani osvedcena slepicka utesitelka. Tak mu prinesly jinou televizku a tim si Davida (i me) opet ziskali. Hraci televizku s rybickama a opickama bych dala povinne do vsech sadroven J.

PRSTIKY

Kdyz bylo hotovo, moc se mi nezdaly prstiky, dost precuhovaly sadru, sestra to celkem dost orizla. Ponseti mi asi cte myslenky J, nakazal opravu… primotali kolem prstiku jeste prouzek sadry a znovu orizli, takze prstiky jsou nejen jedna radost viditelne poskladany vedle sebe, ale maji pod sebou i podlozeni, aby se briska pri pohybu nedrela o hranu sadry a aby si Davidek prstiky pri pohybu nemohl ukopnout. Jsou to asi nejlip udelany prstiky J, ze vsech 12 sadrovani, ktera jsme dosud absolvovali (musim nafotit).

Jinak se mi jeste vybavuje zajimavost.. pri kazdem sadrovani se P. pta, zda uz se maly plazi. Myslim ze kdybych rekla ano, udelali by sadry masivnejsi, hlavne kolena (ten maly divoky Dan Albert ma sadry opravdu poradny. Jak jsem na vlastni oci videla, ma ohromnou radost, kdyz lezi na brisku na parketove podlaze, vriska, mlati rucinama a hlavne tluka zasadrovanejma nozinama do podlahy… dela to preci nadherny ramus J).

To je k dnesni 3. navsteve u Dr. Ponsetiho vse... Za zminku mozna stoji, co doktor P. zminoval, pri rozhovoru o CSSR... v nasi knize pry objevil bohuzel jen 1 stranku o Brne, kde pobyval... V Praze zazil koncert "Vltava" primo na Vltave (ze by na parniku? :o), pry to byla nadhera..... Iowa pry nemuze zdaleka tolik, co nabidnout, co CR (pozdeji me napadlo... "Vas, pane doktore")... zna Smetanu, Dvoraka.... Dvorak pry pobyval v Iowe (zajimave!), pry zde slozil "Z jineho sveta"!, dale zminoval Mendela...

No, a taky nas potesilo, ze nas dnesni "motaci" doktor pozval na ryby.... padli si totiz s manzelem do noty ohledne rybareni morskeho/rybnikoveho, on ma pry nejake rybniky ci co, tak nemame vahat ho kontaktovat, kdyz zde budeme mit ty tri tydny cas... opravdu mile, urcite to vyuzijem..

navsteva festivalu v centru, seznameni s fajn rodinkou, v planu mame setkani.... treba rozepisu pozdeji

ocekavame velke zhorseni pocasi... v okoli tornada, stale sledujem na TV pocasi.... destivo, vetsi nakup = poznavame 3 nove dobrovolniky (jednoho zve manzel na pivo, prijima....:o))

.... takze dnes prevazne lenosime

Do nemocnice jsme dorazili na cas, avsak hned na prvni pohled je nam jasne, ze dneska to je na dyl. Jako vzdy se po prichodu registrujeme na "recepci", ale dnes nas neposilaji jako vzdy do male utulne cekarny oddeleni "Clubfeet" (anglicky vyraz pro pes equinovarus), nybrz do velke cekarny, ktera je zrejme spolecna pro vice oddeleni nemocnice.... to je poznat taky hned... vidime deti i dospele s ruznymi postizenimi a problemy (vozickari, deti napojene na jakes hadicky, lidi s ruznyma dlahama atd. a k nasi radosti i nekolik malych "equinovaru"..) Jednotlivi pacienti jsou vyvolavani rozhlasem. Celkem to ubiha, pozorujem male "deti equinovarky", nektere uz behaji, to je super, vidime, ze nozky vypadaji vyborne, deti chodi vyborne... Poznavaci znameni je v tomto pripade dlaha s botickama, ktera maminkam casto vykukuje z kabelky, jinak bych nepoznala, ze je dite pacientem pana Ponsetiho. Krom toho je na stene cekarny velika obrazovka, promitaj tam podmorskej svet, kone, kytky... snazej se nas asi vyrelaxovat... na druhe obrazovce bezi normalni program.

Rozhlasem nas vyvolali asi az za hodinu. Po prichodu na oddeleni se nas hned ujimaji sestry a velice se omlouvaji za dlouhe cekani, maji dnes nejaky frmol... berou nas na nejaky salek, to tu jeste nebylo... vice lehatak oddelenych plentami.... na nekolika uz odsadrovavaji male equinovarky, minimalne troje zname od videni z Ronald McDonald House, jedny osobne. Ujima se nas sestra, opet se velmi omlouva, ze nestihaji, a ze ji to asi bude dele trvat, ze sundavani sader neni jeji parketa. Musim uznat, ze opravdu neni, trva ji to fakt dlouho :o) ale ocenuji jeji peclivost, aby maleho nic nebolelo. To nase zlato trpelive to zvlada celkem v pohode.

Pote jdeme na rentgen, je to pouze o par dveri dal.... Libi se mi, ze ochrannou zasteru dostavam ja i David. Uz jsme jeden rentgen absolvovali, v CR. Krcni pater. To bych ani nebyla ja, kdyby me nenapadlo: jaktoze chrani pred zarenim me a Davida ne??? Zde maleho prikryli malou kryci deckou. Super. Snimky jdou na oddeleni Clubfeet pres pocitac.

Po rentgenu se vracime na oddeleni Clubfeet, prijimaji nas na vysetrovnu, opet omluvy, dnes maji honicku, vice lidi. Sestricka kdyz vidi, ze se poustim do kojeni a po nasi zmince, ze je boban unaveny, zhasina velke svetlo. Po nejake chvili prichazi pan Ponseti, rozsvici jen malou lampu a odpovida, at nechame maleho spat…. Vysetri nozky, a s Italskym lekarem studuji rentgen… ptame se na spoustu detailu kolem te “dodatecne” vady “rocker bottom deformity”. Na rentgenovem snimku jsou vyznaceny i jakesi dve linie… jedna vede od patni kosti do stredu nohy, druha linie vede od stredu nohy ke spice. Linie nejsou rovnobezne, je na nich videt prohnuti spicky nohy smerem nahoru… = kolebkova noha, opak spravne klenby nohy. Manzel se opetovne doslovne pta, jestli vada vznikla predchozim sadrovanim, jasna odpoved zni “ano”. Asi pusobime jako tatari, kdyz se manzel znovu pta, “jestli tedy byly nozicky sadrovany spatne”, opet jasna odpoved “ano”.

Doktor nam sdelil, ze byla sadrovanim zde v Iowe zlepsena, avsak ne zcela a ze provedeni tenotomie (dnes) napomuze vyrovnani vady.

Pote doktori oznami, ze uz dnes potrebuji pauzu, a provedeni tenotomie si domlouvame za hodinu a pul, pote, co si daji pauzu. Sestra malemu na doporuceni lekare oblast achylovek maze jakousi znecitlivujici masti, prelepi naplasti a jeste lehce prevaze obvazem, aby si to maly nezkopnul.

Odchazime, take si dat pauzu a obed.

Ve smluveny cas je vse pripraveno. Ptaji se nas, jak se citime, zdali chceme byt zakroku pritomni. Oba rozhodne pritomni byt chceme. Zatimco doktor M. dokoncuje pripravy, vyptavam se, jestli to bude maleho bolet a jak moc…. Odpoved “ano, deti placou hodne”.

Davidek lezi jako vzdy na kraji lehatka, ja u jeho hlavy. Doktor Ponseti drzi jednu nohu, italsky doktor druhou, doktor M. se chysta na provedeni tenotomie. Desinfikuje oblast achylovky, dava znecitlivujici injekci. David pri injekcich vubec neplace, pry je to diky predchozi aplikaci masti. Doktor M. provadi tenotomii, Davidek zacina plakat, za chvili je prvni nozka hotova… plakat prestava, cemuz se divim, bohuzel nevi, ze ho ceka jeste druha a pri te place uz opravdu opravdu hodne…. :o( neni mi z toho moc fajn, rikam si, k cemu byly ty injekce….. place hodne i behem zasadrovani nozicek ihned po zakroku… Pan doktor Ponseti si behem sadrovani dava obzvlast zalezet na patni oblasti a na spravnem vytvarovani klenby. Kdyz je hotovo, jsem hrozne moc rada, ze muzu maleho zacit utesovat.

Pote opet roentgen zasadrovanych nozek a opet zpet k doktorum…. I my rodice rozpoznavame, ze pata opravdu poklesla a ta dodatecna vada se vylepsila.

Avsak doktor Ponseti neni s levou nozkou uplne spokojen a pta se, kdy jedeme domu, a zdali muzeme prijit v pondeli na presadrovani leve nozky, ze by jeste o trochu zvetsil vytoceni. V tu chvili jsem moc rada, ze jsme si naplanovali 5tydenni pobyt az do konecneho sundani sader a nasazeni dlah, a ne 3tydenni, jak je obvykle, ze cizinci jedou hned po tenotomii domu. Pondelni termin samozrejme potvrzujeme.

Na cestu nam jeste chteji dat neco malemu na bolest, odmitame, maly je prave v pohode…. Nejakou medicinu mu obstarame sami.

Meli jsme obavy, jestli Davidek nebude mit bolesti. Vecer v obvyklou uspavaci dobu je plactivy, davame mu davku miminkovske mediciny proti bolesti. Pote usina, noc probehla jako obvykle, rovnez nasledujici den nepozorujeme na Davidkovi nic zvlastniho, proto jsme moc radi. Jen na jedne sadre se pres noc objevila v miste zakroku mala skvrna krve. Volame do nemocnice, dostavame info, ze se po tenotomii jedna o obvykly jev. Za chvili jsme zjistili, ze jsme trochu hloupi, tato informace stoji i na pokynech pro rodice, ktere jsme dostali pri prvni navsteve.

Zaverem bych jeste napsala, ze tyto sadry, v poradi ctvrte zde v USA, uz nejsou vytocene nezvykle jako zpocatku. Jsou vytocene vyrazne do strany, uhel v kotniku je rekla bych “chodici pozice”.

Dnes je v nemocnici na "nasem" oddeleni naprosty klid, zpusobeny velkymi zaplavami, ktere hodne ochromily bezny chod mesta a tim i nemocnice. V Ronald McDonald house jsme obdrzeli letak, ze vsechny terminy v nemocnici jsou zruseny, vyjma "nezbytnych". Radime se mezi ty nezbytne, do nemocnice to mame kousek, neni co resit, kdyby tam nahodou nikdo nebyl.

Personal i pan doktor tam jsou, je dostatek prostoru pro pohodovou konverzaci... Sadry sundava nase oblibena sestra, velmi zrucna. Hladce levou sadru sundava... jsme radi, ze David opet neplace, nevim proc jsme si mysleli, ze tak brzke sundani sadry po tenotomii boli. Nozka je v nasich ocich BEZVADNA…. Ranka po tenotomii malinka, a jen drobna modrina. VRASKA NAD PATICKOU ZMIZELA, pata poklesla, tvar klenby vypada prirozene. Mame velmi, velmi dobry pocit.

Pan doktor Ponseti nozku velmi setrne vysetruje, je rovnez spokojen, do zapisu diktuje “nozka velmi dobre zkorigovana”. Pri jakemsi hmatu maly precijen malicko bolesti kvikne, prislo mi legracni, jak pan Ponseti nozku instinktivne okamzite polozil a ruce od nozky vzdalil… :o) At si kdo chce co chce mysli, toto maminku proste hreje u srdce, takovyto pristup…

Probirame s panem Ponsetim spoustu veci, ale ted, kdyz pisu, uz je pozde, jsem unavena, mam problem si vse vybavit…. V pameti mi utkvelo predevsim: “Operace na PEC bych ze zakona zakazal…”….. “Komplexni PEC ma priblizne 5% deti…”, dale nam vysvetloval vznik PEC v prenatalnim vyvoji, pry v dusledku vlastnosti nejake latky, ktera pusobi na dozravani slach,a ktera zpusobuje zpomaleni vyvoje nozky… Vse si nedovedu vybavit, ani jsem vse nevybavila, ale myslim, ze zminil, ze se to da nalezt v jeho knize, kterou mame k dispozici on-line. Pochopila jsem, ze tim nam osvetlil ucinnost jeho metody a take duvod mozneho relapsu.

Je legracni, ze to tu tak vzdalene popisuji, ale aspon to nezapomenu a treba pozdeji dohledam a prilozim.

Dale… PEC se pry venuje od r. 1950.

Vykladal nam toho vic, zde jsem jen kratce zminila, na co stacila ma AJ a pamet.

Takze levou nozku presadrovali (mimochodem sadroval Ital, jak jinak nez bezvadne) a hotovo. Dalsi termin 2. 7., tesne pred nasim odletem, cili za 2 tydny. Bude odsadrovano, zkontrolovano, nasazena dlaha, provedeno skoleni na jeji noseni.

Pri odchodu nam sestra dlahu jeste ukazala, uz je pripravena….. nadhera ;o)…. Mam chut zde opet s cimsi srovnavat, ale nebudu. :o)