Manžel je psychicky nemocný a já už nemůžu

Díky všem za názor.S manželem 16 let,není mi ještě 40,1dítě, druhé nechtěl-moje velká bolest..Když jsme spolu začali chodit, věděla jsem, že má psychické problémy, ale že budou časem tolik horší,jsem nevěděla. Manžel dle psychiatra, kam jsem ho po letech trápení, přemlouvání a placení za konzultaci doma, protože do ordinace nechtěl,dostala, trpí depresemi. Myslím,že nepřiznává vše a tak diagnoza není konečná. V přímé rodině mají schizofrenii...Roky jsem vydržela, ale už mi dochází dech a bohužel se to podepisuje na mém zdraví, chování dcery, klimatu. Prožívám denní psycho.Od příchodu z práce si lehne,leží,zajímá ho jen jídlo,tablet, postel, o víkendu je to celé dny,jen leží nebo jí, zavřený v pokoji, neabsolvuje s dcerou (ani se mnou) žádné aktivity venku, hřiště,výlet,kino(asi 5x za rok max.po donucení),o školní aktivity děcka se nezajímá,prý neví,proč se s ní učím, že by jí stačily trojky,.. když jsem měla podezření na rakovinu, odjel a vrátil se, až jsem měla všechny testy a zákroky za sebou, prostě vždy se problém musí vyřešit bez něj,stalo se několikrát,....nejdříve chtěl cestovat, tak si semtam zaplatil někam jízdenku, že jede na týden do přírody,nakoupeno, nabaleno,ten den večer byl zpět, koupí si drahé vybavení-spacák za 5 000 atd. uloží do skříně a nic,pak vymyslel cestování dále, takže si vždy zabukoval letenky,nejel, pak chtěl domek,koupili jsme pozemek,ležel ladem 6 let,nestavělo se,pak vymyslel, že chce chovat včelstva,hledal zase pozemek pro včely,nerealizoval,chtěl chovat kozy a ovce a po mě chtěl abych mu dělala sýry a kozy dojila,prosadila jsem,že ne.pak vymýšlel koupi zahrady, když jsme měli jet už podepsat smlouvu, rozmyslel si to 20 min předtím a já musela trapně odvolávat,,,,teď vymýšlí polozbořený domek, jeden mnoha stovek za všechny ty roky, sní o tom, že ho opraví a bude tam přespávat občas, když bude chtít být sám, upozorňuju, že máme hypotéku na byt a na další nemovitost by se musela vzít další,na kterou už nemáme.navíc,když se něco rozbije,volám řemeslníky,není schopen řemeslně vůbec,místo vrtačky lepicí páska..takže na spravení domu ani prachy ani schopnosti,..prostě neustále chce někam utíkat, já mám v místě bydliště práci, rodinu,dcera kamarády, on neustále jakoby na útěku,jako že zrovna tohle nové bude to pravé ořechové, nemůžeme o ničem komunikovat, začne se okamžitě hádat,dáme pár vět za týden,komunikace nula,sdílení nula,pohlazení nula, sex nula, nejdříve jsem se roky doprošovala, to jsme spolu spali tak z 10 doprošování jednou,teď se už nedoprošuju,nespíme spolu,dcera ho má ráda,vím,že bych jí ublížila,kdybychom odešly,ale občas řekne,ať si tatínek najde jinou ženu, proč tě tak trápí,mami,nemám ho ráda,jako tebe,ale stejně by jí odchod ublížil.já jsem často nemocná,stres mi působí na imunitu,na dceři(10)vidím,jak by potřebovala pořádného tátu!!!nikdy jsem nechtěla mít rozbitou rodinu,nechci dítěti ublížit,bojuju roky,zapírám sebe,své pocity,ale není horší žít v takové patologii pro nás všechny? na vše jsem sama,.snad pozitivní je, že je schopen doma se o dceru postarat (když nemusí mezi lidi,jde to,má asi i sociální fobii,problémy jezdit autobusem,vidět stejné jak on říká ksichty..stejná práce,podotýkám,že má dobře placenou práci a nenamaká se,jak já.happy)a taky se většinou nestará o peníze,odevzdává a hotovo,ale když chybějí, tak se nestará taky...co vy na to...blbka co měla dávno odejít nebo vydržet, když nikde to není ideální....co ale ještě vydržím, nevím, občas musím jít do lexaurinu..celé roky se mu snažím pomoct, al eje to horší a horší a já už nemám sílu pro sebe, dítě,do práce i pro něj, zvlášť,když je to jako enrgie hozená do černé díry...