Re: manžel je psychicky nemocný a já už nemůžu

Amalie, nejsi bambula, jsi velmi silná, což může být právě na překážku...protože máš velkou vůli.
A tou vůlí se snažíš napasovat ty věci, aby byly k žití...abys změnila to a to a to...ale člověk ani nemá právo měnit druhé.
Jen sebe.
Kdybys věděla, jak to, co píšeš, všechno chápu, leccos z toho jsem prožila, jen v jiných rolích.
Většina z nás se snaží, jak umí v té chvíli nejlíp...ale opravdu mysli hlavně na sebe, v tom je ten klíč. Máš hodně energie, která se rozpustí kolem...dej jí sobě, opravdu to potřebuješ...pak z toho bude profitovat i dcerka.

Asi blbá rada (pro někoho těžko splnitelná) - miluj sebe sama a dělej všechno z čistého srdce...bez hněvu, vzteku, podráždění...pak se ti opravdu ta cesta bude otevírat. Pozoruj...vědomě, zkus to.

Je to pár řádků, ale je v tom hrozně moc práce, hrozně moc pochopení, ke kterému dřív nebo později stejně dojdeš...pokud to budeš dělat vědomě, bude to mnohem dřív.
Tvůj chlap ti něco "říká" svým chování, možná ti něco zrcadlí, ony ty partnerské vztahy nejsou jen tak .
Zkus to rozklíčovat, co ti o tobě "říká", co naznačuje... v čem ti plní určitou "službu". Ale řekla bych, že už tu jeho službu nepotřebuješ... .