Re: Sebeobrana aneb Telefon mě zachrání

Upřímně řečeno my jsme chodili v mládí takových km pěšky mezi dědinami i lesem zkratkou. Na cestě mezi poli mi nikdy úplně tma nepřišla. Spíš když cesta vedla pak lesem ten přechod to bylo horší. Chodím pěšky všude možně a chodila i po tmě do práce z práce parkem tam kolikrát tma. Býval vyhlášeny a je pravda, že v některých místech ani za světla není radno se zastavovat nebo si sednout na lavičku. Nosívala jsem obrovskou kovovou baterku. Myslím, že je nejlepší jít tak, abych měla okolo sebe přehled. Pokud jde někdo za mnou tak udržet stejné tempo nebo nechat na širším světlejším místě předejít. Pokud bych viděla zastavit auto tak si klidně nachystám telefon s 155 pod palcem a peprak. Těžko se bude někdo v 11 v noci ptát na cestu. Kamarádce se stalo , že pubosi ukazovali rozkrok. Ve městě je to vždycky trochu horší protože tam přeci jen víc podivných existencí než v horní dolní. No a určitě bych si nosila v tašce tenisky přeci jen v těch se zdrha líp než na steklich.