1.den
Ráno jsou různě po zdech a nábytku nalepeny názvy států: Srbsko, Chorvatsko, Slovinsko, Bosna a Hercegovina,Černá Hora, Kosovo a jejich vlajky. Děti to velmi zajímalo, ani nemohly dosnídat, už vymýšlely, která vlajka patří k jakému státu. Zajímavé je, že zjistily, že dva z těch států a jejich vlajek není možné dohledat v atlase. Povídáme si o tom, jestli ještě dnes vznikají nové země, docházíme k závěru, že máme starý atlas a vlajky Černé Hory a Kosova musíme identifikovat pomocí internetu.
Státy pak hledáme na mapě (opět stará), vytiskla jsem slepou mapu této oblasti a děti si na ni lepily názvy jednotlivých zemí tak, jak se nám je podařilo dohledat. Povídáme si o nich- většina je hornatá, hlavně Černá Hora a Slovinsko,zajímavé je, že většina pobřeží patří Chorvatsku. Koukáme se na fotografie, zběžně zmiňuji občanskou válku. Pouštíme si hudbu od Gorana Bregovice.
2.den
Vylepuji obrázky římskokatolického kostale, pravoslavného kostela a mešity + názvy. Děti vymýšlí co patří k čemu (římskokatolické kostely jsou v naší zemi nejběžnější, mešitu znají z například z pohádky Lotrando a Zubejda). Povídáme si o tom, že v zemích bývalé Jugoslávie najdeme všechny tyto tři typy staveb, povídání o různých náboženstvích. Zajímavé svátky pravoslavných křesťanů (např. Slava) a muslimů. Dám jim další obrázky (i několik interiérových) a snaží se je roztřídit na tři hromádky. Poté vymýšlíme typické znaky římskokatolického kostela, pravoslavného kostela a mešity. Co mají společného, co jiného, podle čeho je rozeznáme. Na co přijdeme si zapíšeme do sešitu. Všechny tři stavby si holky po té postavily ze stavebnicových kostek (viz foto).
3.den
Máme za sousedy Francouze, a tak si povídáme, co bychom udělali, kdyby mezi námi a jimi tekla velká řeka- postavili bychom most. Uděláme na zemi z kartonů jejich a naše území a ze stavebnice děti staví most.
Pak pouštím video o mostarském mostu - http://www.youtube.com/watch?v=QS-nGvv63wE , u toho si trošku povídáme co je na fotografiích. Upozorňujeme na to, když vidíme mešitu/kostel.
Pak jim povídám pohádku o jednom městě:
Bylo jedno město, jehož prostředkem tekla řeka a přes ni stál starobylý most. Byl to krásný most, na který se jezdili koukat turisté z celého světa.
Na jedné straně mostu žili lidé, kteří stavěli mešity a chodili se do nich modlit. Na druhé straně mostu žili lidé, kteří stavěli a navštěvovali kostely. Měli různé předky, kteří v průběhu staletí postupně zapomněli, že všichni lidé jsou si navzájem příbuzní a tak podobní.... Žili tu vedle sebe, ale navzájem se nevyhledávali.
Jednou zemřel vládce celé jejich země. Lidé různých národů (tedy s různými předky), kteří do té doby společně v zemi žili, si chtěli založit své vlastní státy. Jenže mnohde to bylo těžké, protože lidé byli vzájemně pomíchaní, lidé patřící k různým národům mnohde žili i v jednom městě. Přesně tak jako to bylo v tom městě našem. A tak se nemohli dohodnout, kde jaké státy vlastně budou. Ti lidé se měli rádi čím dál tím míň, až se začali opravdu nenávidět. Tak nenávidět, že po sobě začali střílet, ničit si navzájem domy, začala válka. Válka sousedů se sousedy. Probíhala na mnoha místech a naše město nebylo výjimkou. Byli v něm zničeny postupně všechny mosty spojující obě poloviny města, byl zničen i ten krásný, starý most. Kromě toho přišlo o život mnoho lidí, někteří se odstěhovali.
Pak válka utichla. Mnozí v ní ztratili své blízké, celá zem a všichni lidé v ní byli unavení. Začali se stavět nové domy, kostely a mešity, postaven byl i nový most, který vypadá přesně jako ten, který tam stával už kdysi dávno. Zase tam jezdí turisté a fotografují krásy města. A co místní lidé? Mají odvahu přecházet z jednoho břehu na druhý? Nebojí se žít ve městě? Poučili se? Zjistili, že mešita i kostel slouží ke stejnému účelu- tedy obracet se k Bohu? Vždyť ti i ti hlásají, že Bůh je jen jeden.... jeden společný.
U čtení si prohlížíme mapu býv. Jugoslávie s jednotlivými státy. Pomocí barevných céček/korálků ukazuji, kde žijí jaké národy, jak jsou navzájem promíchané, jak se nemohou dohodnout. Nakonec si povídáme o celé situaci, co si o ní myslíme, jak se asi ti lidé cítí, atd.
4. den
Pouštíme si na youtube tradiční jihoslovanské kolektivní tance (kolo) i moderní hudbu (Goran Bregovic)
Spousta zajímavostí o lidech žijích v zemích bývalé Jugoslávie (ale i v dalších zemích), o tradičních pokrmech, o památkách a přírodním bohatství, viz stránky CK Mundo : http://www.mundo.cz/srbsko. Všelicos z toho jsme využili a ještě využijeme.
|
