Jen pro zajimavost... za tu dobu, co tu jsme, jsme uz poznali tolik deti s PEC a jejich rodicu... jak uz jsem kdesi zminila, poznavaci znameni "zasadrovane mimi".
V soucasne dobe to "peceme" hlavne s maminkou z Danska a z USA San Francisko a jeste s jednou Americankou... kazdy vecer po 8 kdyz uz deti spi se schazime na pokec... je to opravdu balzam na dusi (ale prichazim o cas na psani :o)... zkusenosti nas vsech se dosti podobaji, vsechny 4 mame chlapecky do jednoho roku veku...
Vsechny jsme kratce po porodu zapocali "kdesi jakousi lecbu".... sadrovani ruzne dlouhou dobu od nekolika tydnu po cele dlouhe mesice nepretrzite, tenotomie jednou, dvakrat, nejruznejsi typy dlah rovnez po ruzne dlouhou dobu az po dlouhomesicni celodenni noseni, danska maminka bohuzel i operaci...... Vsechny jsme dospeli k bodu, "nozky se nelepsi, lecba nezabira, s tim je treba neco udelat" a vsechny jsme se nelehko odhodlaly k dlouhe ceste sem a vsechny si od pana Ponsetiho moc a moc slibujeme a povazujeme ho temer za boha... Vsechny jsme prosly stejnyma emocema, vsechny jsme se pozastavovali nad stejnymi detaily puvodni lecby, vsechny nas napadaly stejne otazky....
Dnes jsem ulovila 2 nove maminky.... jejich historie lecby a pocity a zkusenosti vice mene jako pres kopirak stejne s nasimi.... treba se casem primeju nejake nejzajimavejsi utrzky zde sepsat.
Na zaver pro zasmani... padl navrh usporadat "painting party" a pomalovat spolecne nasim detickam sadry :o)) tak jsem zvedava, jestli to klapne.
| 
