Dnesni rano jsme meli presne casove naplanovane, abysme stihli vsechny pripravy pred odchodem do nemocnice, tj. hlavne v klidu nakojit a odmocit sadry a samozrejme taky posnidat :o) Jenze jsme si vzpomneli, ze ma dnes Ponseti 94. narozky, a ze jsme mu k te prilezitosti chteli vlepit do knihy o CR, kterou jsme privezli jako darek, nase rodinne foto. Takze se nam ten plan trochu naboural, zacali jsme vymyslet, kam postavit fotak (na hromadu matraci :o), kde vytiskout fotky, sehnat lepidlo, nuzky, vytisknout fotky, takze nakonec to byla pekna nestihacka. Davidek se nestihal divit, proc ho maminka po ranu svleka a dokonce koupe, a proc v takovem spechu... Nastesti to nase zlaticko ma stale velkou trpelivost s nami, tak mu ani nevadilo, ze je v pokoji na koupani ve vanicce celkem chladno (i venku je chladno, destivo, a nelze tu zapnout topeni). Sadru jsme uspesne prolili vodou, i kdyz jsem si nebyla jista, jestli to bylo dostatecne dlouho. V rychlosti jsme sadru zabalili do rucniku, igelitoveho sacku, a sup s malym do kocaru a frrr do nemocnice. Vsechno jsme nakonec stihli.
Po prichodu do nemocnice jsme se jen nahlasili a hned nas bez cekani vzali do male mistnustky/ordinace, kde jsme se vklidu mohli pripravit na sejmuti sadry… za chvili dorazila sestra s malym nozikem, sadru po delce rozrizla (viz foto) a bez problemu, bez revu a v cistote sundala. Pritom rikala, ze to sundavani je vzdy jak rozbalovani vanocniho darku… :o) Taky ze jo… :o) nozka po sejmuti byla…. Chvilka napeti… krasne rovna :o) jen mirne zarudla. Nevim, cim to zarudnuti je, asi tim, co vkladaji pod tu sadru, ke koleni. Nad kolenem uz zadne zarudnuti nebyva, videla jsem to na mnoha dalsich fotkach deti od Ponsetiho.
Po odsadrovani jsme meli opet chvilku cekat, az se Dr. Ponseti propracuje predchozimi mistnustkami s rodici do te nasi. Mezitim se na nas prisla podivat velmi prijemna postarsi asistentka Dr. Ponsetiho, celkem pekne jsme s ni poklabosili, myslim, ze jsme ji nakonec dost zdrzovali :o) Ja se konecne zeptala na to cviceni, protahovani nozicek, ktere se u nas tak casto provadi, rekla bych, ze ho doporucuji vsude. Ona rekla, ze zadnou takovou fyzioterapii neprovadeji, nedoporucuji (ocividne vubec nevedela, co tim cvicenim myslime). Rekla, ze tedy neni doktor, ale ze o nicem takovem nevi. My vime, ze ona je u kazdeho pacienta, ktereho Ponseti ma na starost, proto z toho vyvozuji, ze by o tom vedet musela, a ze proste Ponsetiho metoda proste zadne cviceni nezahrnuje!! Nacetli jsme s manzelem kupu materialu, brozuru psanou primo Ponsetim, o zadnem cviceni nikde ani zminka. Ale o tom bych chtela napsat nekdy jindy.
O chvili pozdeji opravdu dorazil pan Ponseti, opet obklopen nekolika lekari, sestrami. Uz jsem pochopila, ze zrejme jen sestry jsou zdejsi, zbytek jsou lekari “prikukujici”, nebo na stazi.
Dnes jsem se citila uz vice v klidu a v pohode, nez pri prvni navsteve, kdy pro nas bylo vse uplne nove, takze uz jsem vedela, na co se zamerit pri cele sadrovaci akci, ktera se mi poprve zdala trochu neprehledna, v tom mnozstvi lidi, mluvicich anglicky :o)
Nejprve pan doktor samozrejme opet prozkoumal nozicky, ptal se nas pritom na vsechno znovu… na jmeno, kolik mel sader u nas, kolik zde v USA, a ze my jsme vlastne ty z CR, ze severnich Cech, a ze byl kdysi v Brne :o) (To nas potesil, ze si aspon toto zapamatoval, jinak je jasne, ze ma mnoho dalsich pacientu) Shodli jsme se, ze leva nozka vypada po prvnim sadrovani moc pekne. Potesilo ho nase konstatovani, ze se nam zda leva lepsi nez prava, ktera sadru v USA jeste nedostala a ktera byla po ceskem sadrovani velmi pekna.
Pak nozku dale vysetroval, nahlas rikal ty uhly, stupne ci co atd, asistentka si to zapisovala. Pri tom nechaval prikukujici lekare, aby si sahli na to ci ono…. Uz pres fotografie, ktere jsme mu poslali predem, totiz diagnostikoval “rocker bottom deformity”, tedy deformitu, ktera vznika dodatecne po ukonceni sadrovani nevhodnym dlahovanim, nebo tak nejak. Takze toto ukazoval okolostojicim lekarum.
Pak se pustili do sadrovani, tentokrat jsem postup lepe sledovala. Hraci skrinku drzel Davidkovi pred oblicejem tentokrat manzel. Davidek do ni opet spokojene placal rucinama, ale uz se mu zrejme nezdala tak atraktivni, takze obcas musela zasahnout oblibena ceska obycejna rachtaci slepicka. Ale i tak neprojevil naznak nespokojenosti.
|
