|
|
|
2. 7. 2008, 6. poslední návštěva u pana doktora I. část |
Dnes je v plánu odsádrování po 3 týdnech (po tenotomii), školení na nošení dlahy, a loučení..... zítra domůůůůůů. Jsem hodně nervózní, jak David přijme celodenní nošení dlahy
|
|
| Autor: Mia-Li , 13.7.2008 | |
| (U místní lékařky v ČR, když jsme dostali dlahu po 10denní pauze, bylo téměř nemožné nechat Davidovi dlahu delší dobu.... řval a řval, pořád, hodiny a hodiny... jako nikdy předtím... :o((( Pro mou přecitlivělou maminkovskou duši neskutečné trápení...............)
Ranní přípravy na poslední návštěvu u pana doktora proběhly poklidně, už rutinně. Jedna maminka nám před svým odjezdem přenechala větší káď na koupání malého, takže jsme sádry pohodlně promáchali. Menší komplikací bylo pouze to, že jsem tuto sádru před pár dny obřadně porazítkovala a jinak kreativně poznamenala, viz. foto (doufaje a modlíc se, aby tato sádra byla poslední v Davídkově životě). Tak jsem od manžela schytala "vylágoš", co je to za hloupý nápady, že bude boban po koupeli modrej uplně celej. Naštěstí se toto nevyplnilo. :o) (asi proto, že jsem tu barvu před koupelí radši omyla zvlášť..)
Poslední návštěva u pana doktora Ponsetiho a jeho týmu v Iowě proběhla ve velmi poklidném duchu, v takřka rodinné atmosféře. Sice jsme si před odchodem ještě sepsali dotazy kolem PEC, na které jsme ještě před odjezdem zpět do ČR chtěli získat odpovědi, ale už se nám to nepodařilo. Velké vyptávání se totiž do té řekla bych až slavnostní, loučící atmosféry už nějak nehodilo.
Hned jak jsme vešli na oddělení, hned se k nám personál hlásil, jako obvykle. Taky jsme hned po vstupu u té přijímací přepážky viděli velkou krabici a hned pojali podezření, že by to mohla být naše dlaha :o) Taky že byla, uf, přecijen jsme měli malinkou obavu, aby se něco na poslední chvíli den před odletem nepokazilo, v tom našem plánu. Ale vše klaplo na jedničku.
Tentokrát všichni věděli, že tam jsme naposledy. Sestra nás hned šla odsádrovat, byla to ta nejšikovnější, tak bylo hned hotovo. Pochválila mé veledílo.
Pak následovalo obvyklé společné obdivování krásných, napravených nožiček, jako po každém sundávání sáder, (které tu někdo přirovnal k rozbalování dárečků. Myslím, že to perfektě sedí.... pro mnohé často již zoufalé rodiče pohled na nožinky po odsádrování se rovná daru naprosto úžasnému...)
Pak nám nechali čas nožičky omýt atd. Já jsem Davídka převlékla do oblečení, které jsem už měla připravené na nošení dlahy (= všechno přes hlavu), abychom mu ji už mohli po nasazení zde na klinice po skontrolování ponechat, asi až do příjezdu domů do ČR.
Po chvíli nás pan doktor Morcuende, který prováděl tenotomii, přišel proškolit ohledně nošení dlahy, k čemuž se po chvíli připojil i Dr. Ponseti. Poté nožky prohlédl, závěr: "nožky jsou po ortopedické stránce v pořádku". Davídka prohlédl stejně jako při první návštěvě opět od hlavy až k patě (aniž bychom ho o to žádali). Shledal, že "hlavička ke straně", čili torticollis je jen ve velmi mírné formě, a že Davídek již žádnou rehabilitaci nepotřebuje. Rovněž od pana Ponstiho dostáváme přesné pokyny, kolik hodin denně dlahu v příštích měsících nosit, kdy zaslat fotografie noh na kontrolu, v jakých polohách a jakým způsobem je máme nafotit.
|
|
Zobrazeno doposud 547 x.
|
|
