pokračování 2
Poslední týdny ho velice baví vytahovat šuplíky a otevírat skříňky. Nejdřív s knihami – věčně stál před otevřenou skříňkou, ohmatával hřbety knížek, mírně je povytahoval a zase zasouval, pár jich vyndal docela – to ho drželo řadu dní, ale teď se přeorientoval na kredenc, stojí před ním jako hokynář před svým krámem a naprosto fascinován se dotýká talířů a hrnců ( jedna mísa už jeho objevitelskému nadšení padla za oběť ) a nedá se odtamtud nijak odlákat. Když se ho zeptáme, půjdeš se mnou, na což vždycky nadšeně natahoval ručičky, tak teď rozhodně prohlásí: ne! Ostatně “ne” teď taky používá dost často. Když něco chce, tak si sice neřekne, ale ukazuje tak dlouho, dokud to nepochopíme a dokud to nedostane. Zato když nechce, tak umí to svoje “né” pěkně zřetelně. A ještě k tomu zavrtí hlavou. Řečové projevy má zatím poměrně omezené, s tím ukazováním a s “ne” si totiž docela dobře vystačí. Takže k “ňam” koncem března po asi týdnu konečně přibylo “máma”, ovšem “táta” se přes veškerou tatínkovu (i maminky) snahu dosud neozvalo. Ne že by nevěděl, kdo to je, ukazuje správně, ale neříká. Všechno ostatní jsou vesměs citoslovce – “bá” = bác, “chrrrr” = vrr a znamená všechno, co vrčí – digestoř v kuchyni, vysavač, vrtačku, cirkulárku venku…, ale taky je to frr, tak letí ptáček (Jiřík mává oběma rukama), hit posledních týdnů “brm brm” (co sedí v kočáru a rozhlíží se) = auto, motorka, jeho odrážedlo i kočárek, pak zmíněné zvuky zvířat a “fff”, že fouká vítr, nově “ťap ťap” znamenající nejen onu činnost, ale i botičky, pantofle a zřejmě i nožičky, pak snad ještě “pá” = pán, “ba” = babka (v knížce) a “bebe” = bebíčko a “kák” = kakání. A univerzální “ha” nebo “áá”, když nás chce upozornit, že objevil něco zajímavého, např. když si všimne ptáčka na stromě nebo na okapu za oknem (malý ornitolog po mamince!), nebo že prší apod., nebo oblíbeného, třeba miminko v časopise nebo koníčka v knížce nebo – a to hlavně – ovladač k televizi. Ví, kde zmáčknout… Ale jakkoli je aktivní slovní zásoba nevelká, tak pasivní má obdivuhodnou, rozumí ohromně, reaguje na to, co mu říkáme, a registruje známá slova i v našich hovorech a hned ukazuje. A paměť a fištrón má taky. Nové věci a kde jsou a co s nimi i příslušná slova k nim si zapamatuje hned a pamatuje si i lecos, co už není. Měli jsme třeba několikrát za sebou zlatý déšť ve váze na ledničce a ještě teď, když už tam dávno není, se tam podívá, když se ho ptáme, co ještě máme kromě maminky zástěry a jedné jeho krabice a šnečka žlutého. Nebo když ukazujeme v knížce vajíčka v ptačím hnízdě, tak ukazuje na skříňku, kde jsme měli kraslice, a vrtí hlavou.
Někdy legračně asociuje – tuhle ukazoval se svým brm brm na auta parkující v řadě vedle sebe a na konci řady na rohu stál kontejner – podle Jiříka taky brm brm – měl přece taky kolečka! Anebo mu říkáme, že kočička dělá mňau, a tuhle jsem přidala “čiči” – okamžitě ukázal na nočník (=ččč)!
Když se veze v kočáru, tak kolikrát neví, na co ukázat dřív – jedno brm brm za druhým, travička, kytičky, ptáčkové, světýlka…
Dobře vidí i slyší, registruje i sebetišší zvuky, nic mu neunikne. A asi i rozlišuje barvy, oblíbenou žlutou dokonce ukáže na nafukovacím míči a na autíčku mezi ostatními barvami. A taky čichá ke kytičkám a dělá “ááá”, ty voní.
Umí si sundat rukavičky, ponožtičky, čepičku i kalhotky, a když ho oblékáme, tak pomáhá – nastavuje ručičky, pokládá si ponožtičky na nohy a čepičku na hlavu. A vůbec registruje, kam co patří, ví, kde co má hledat, a něco i případně na své místo uloží.
Babička před prvními narozeninami vyrukovala s nočníkem, prý že už je čas, že já v roce chodila přes den už bez plen, no tak holt jsme to zkusili. Nejdřív mu i to posazení bylo divné, bránil se, nechápal, ale když si ho za pár dnů okoukal a osahal, pohrál si s ním jako s každou krabicí, tak se mu zalíbil, už ví, že ho má v kuchyni pod postýlkou, sám si ho vytahuje ven a říká “tsss” nebo “kchchcch” a po ránu se nám docela daří to chytnout. Tak ho velice chválíme a Jiřík se ráno sám nadšeně vydává správným směrem. Zdá se, že pochopil účel, jenomže ještě sotva cítí, že se mu chce, natož aby to hlásil.
Večer se stejným nadšením jako ráno na nočník míří do koupelny. Koupání má rád, tentokrát už si mnohem víc užívá i bazén. Zimní běh jsme vynechali, teď je to příjemnější. A Jiřík je zatím větší a má z toho víc rozum. Teď už se dívá i po ostatních dětičkách, zajímají ho hračky v bazénu, chce si je chytit, ale ne jen proto jako na podzim, aby si je nacpal do pusy. Baví ho skákat z okraje bazénu do vody – mně do náručí. S poléváním a potápěním je to slabší, zatím měl obličej na mžik pod vodou dvakrát, nadšený z toho nebyl, já to ostatně neumím dodneška. Tak uvidíme.
(pokračování následuje)
