Po 19. narozeninách se objevují první slovesa, např. frekventovaná žádost "ťéť" (číst) nebo zrovna tak časté "ukili" (uklidit - rozhází hračky a pak chce, abychom s ním šli uklízet), "ďapə" (zapnout, např. zvlhčovač), "papa" (papat), něco jako "palili" (padají - mamince vlasy), nebo "mogili" (morduje - vyskočí mi na břicho a rajtuje po mně), "něbili" (nelíbí - se mi/nám to) a něco jako "ňéje" znamená nejde to. Také se začal pokoušet o skloňování a další tvary - "tátoi/tátoni" znamená (mj.) dativ tátovi (dej, dones to tátovi), ale taky přivlastňovací tátovo (v tvaru místního dialektu), přičemž ze situace musí vyplynout, co tátovo vlastně myslí - polštář, skříň, pivo… Podobně "mámni" funguje jako dativ mamince, mámě, ale taky jako posesivní genitiv - maminky něco. Párkrát jsem registrovala tvar "babji", ale taky "bábini" ve významu babičky něco. A když jsme u toho dialektu, tak Jiřík už se patřičně projevuje, už oposlouchal nářeční tvary ukazovacích zájmen tůto a tůty a říká např. "ťoti ňé". A zdá se, že začíná rozlišovat i rod a číslo, zrovna v tomhle případě "ťoťo" a "ťoti", jinak např. "gak" je vlas, "gaka" řasa a plurál obojího "gaky", "pá" už je konečně jenom pán a ne i paní jako doposud, paní je teď "paňa". Začala se ozývat předložková spojení, např. "ňa tomni" na topení (Kampak si dáš sušit ponožtičky?), "na toni/ koni" (na koni nebo na koně - chce na nás rajtovat). V některých slovech střídá "t" a "k", např. v kromě zmíněném koni taky ve slově "kolo" s hodně měkkým "-l-" nebo skoro "-j-", tedy až "tojo", nebo kupodivu jen varianta "Komá" Tomáš, i když obě hlásky umí a a jiných slovech běžně používá, např. "kó(u)li" (koule), "okoňo" (okno) a naopak "táta", "tam" (s měkkým "t-" až skoro "ť-") a výše uvedené "ťoťo".
Už dávno je zřejmé, že rozeznává barvy, a v létě to potvrdil celkem správným tříděním barevných kolíčků na hromádky. Podobně správně podává žádané pastelky nebo kostičky (umí modrou, červenou, zelenou, žlutou, bílou, růžovou a hnědou ) a teď k tomu přidal i jména některých barev. Nejdřív je jmenoval opisem – "ňam ňam" znamenalo červenou jako maliny, které jsou ňam ňam, "káky" je zelená jako tráva, "brm brm" modrá jako naše auto, teď už leckdy řekne přímo např. "těně" (červená), "beje" (bílé), něco jako "moŋa" je oblíbená modrá, případně "obagi" je světle modrá jako obloha.
Nadšeně mi pomáhá s úklidem, takže už musel dostat vlastní hadr ("dádi"), protože jinak každou chvíli popadl brynďák, svoje tričko nebo cokoli podobného a jal se utírat prach z nábytku nebo vytírat podlahu. Svým kartáčkem na vlasy samozřejmě uklízí taky. Má přesně okoukané, co všechno je třeba utřít - kam všude hadrem sáhne, to by tátu v životě nenapadlo. Jak někde najde drobeček nebo vlas, už ho sbírá a nese mi ho. Táta z toho omdlívá, prý - ten chudák bude postižený jako maminka! Teď už jsou s ním domácí práce celkem dobře vykonavatelné, sleduje, co a jak dělám a napodobuje. Vysavače už se nebojí, naopak by vysával nejradši denně (tuhle jsem se divila, proč vysavač tak divně vrčí a netáhne, až jsem zjistila, že do hadice je nacpáno několik kostiček), při vytírání už ho nemusím dávat do kuchyňské postýlky, ale vydrží stát v obýváku na prahu a dívat se a fakt do toho mokrého (skoro) neťape, pere se mnou prádlo, dává ho do pračky, chodí se dívat, jak se točí, jak vytéká voda, a pak zase vyndavá, podává mi kolíčky… Jenom vaření a mytí nádobí ho nebaví, jednak na to moc nevidí a jednak to dlouho trvá.
Už řadu měsíců si nejvíc vyhraje s pěnovým puzzle se zvířátky a číslicemi, nejdřív jenom trhal, ale nějakou dobu už ho baví skládat, resp. podávat a hledat, kde co je a kam co patří. Tímhle způsobem už rozeznává číslice od nuly do osmičky (devítka je pro něj taky šestka)!!! Prostě jako každý jiný obrázek. Fakt správně ukazuje, kde je která číslice a svým způsobem některé i jmenuje. Samozřejmě tak umí i všechna zvířátka, co v puzzle jsou, bohužel výrobci místo takových zvířátek jako koza nebo pes zařazují sépii, chobotnici, rejnoka a jiné druhy ryb. Ale ještě není tak nejhůř, je tam hroch, nosorožec, klokan, lev, žirafa…, to všechno Jiřík ovládá a slovně nebo posunky jmenuje. Hroch - otevírá pusu, na žirafu natahuje krk, lev – rejdí si rukou ve vlasech (má hřívu), slon – ucpe si rukou nos (naznačuje chobot), králíček – dupe… Ryby jsou "bibi" a rejnok, sépie apod. jsou taky "bibi", ale "didi" (divné). Tohle puzzle jsme Jiříkovi koupili loni k Ježíšku a velice se osvědčilo. Nejdřív jako teplá podložka na povalování, pak cvičil zručnost prstíků při tom trhání, posléze ke vzdělávání. Teď si lámeme hlavu, co Jiříkovi pod stromeček letos, ale zatím nevíme, co by tak pro jeho věk bylo akorát.
Další oblíbenou hračkou jsou kostičky, od toho, že se jen dívá a boří, případně podává, časem přešel i k stavění, a zatímco kolem roku dal na sebe tak dvě tři kostičky, tak teď už dokáže běžně víc než pět, i sedm, osm a ne jen prostě na sebe, ale už jde i do šířky a začíná budovat hrady. K 11. narozeninám dostal krabici se čtyřmi otvory různých tvarů a příslušné kostky, už tehdy to zkoušel, ale moc mu to nešlo, tak se dlouho spokojil s tím, že víko odklopil a kostky dával dovnitř rovnou. Přes léto tahle věc dost zahálela a na podzim ji znovuobjevil a najednou to jde! Dává kostky dovnitř správnými otvory, říkáme barvy a tvary, vrací se k tomu několikrát za den a baví ho to. |
