Tak uz jsem zacala psat nektere veci, ktere nechci zapomenout, behem dne na papir, a pak to treba nekdy prepisu na net (treba jako ted). Budu to zatim psat jen tak halabala, jak se mi co vybavi, a pak, opet casem to preberu, utridim, promazu… :o)
Dnesni odpoledne bylo ve znameni deste, silneho vetru. Odpoledne jsme chteli vyrazit do mesta na nejaky koncert, ale sef RMDH (Ronald McDonald House) nam rekl, ze urcite bude opet bourka jako v noci, tak jsme vyrazili pouze na objevovaci vychazku do okoli RMDH jako obvykle. Opravdu hodne foukalo, bylo dusno, ja stale citim obavu z tornada, i kdyz zdejsi obyvatele si z toho hlavu moc nedelaji. V pradelne visi nouzove pokyny co delat pri tornadu, budu to muset nastudovat :o).
Po pravde, okoli RMDH neni nic moc, sama parkoviste. Dnes jsme zjistili, ze krome parkovist a velke basketballove areny typu “kotel” tu jsou tri dalsi ohromna hriste, jedno fakt ohromne rovnez typu “kotel”, na americky fotbal a dalsi na baseball. Na sport si tu ocividne potrpi. Skoda jen, ze zrovna neni sezona. Takovy ten kotel pry pojme 70 000 lidi, a dalsich 15 000 se jich tam nevejde, a jsou pred branama a v ulicich. Ted jsou zrovna univerzitni prazdniny, takze se ani nesportuje, a nam Iowa pripada celkem vylidnena.
JAK DAVID SNASEL PO PAUZE ZNOVUNOSENI SADER... aneb klasicke maminkovske strachovani J (ne moc zajimave cteni...)
Kdyz jsme jeli do USA, mela jsem obavu, jak David bude po temer dvoumesicni pause opet snaset sadry, kdyz uz je starsi, pohyblivejsi a vice vnima okoli a dlahu mel v CR pouze na noc. Kdyz jsme se mu ji pokouseli nechat cely den, vzdali jsme to , protoze David ukrutne bez prestani celle hodiny plakal… Stejne jsme uz byli ve fazi pochyb o dosavadni lecbe a nevedeli, zda mu dlaha neni vic ke skode nez k uzitku. Kdyz tedy David dostal v USA prvni sadru na levou nohu, poplakaval a byl nevrly asi pul dne. Nastesti mel pravou volnou, tak ta zmena asi nebyla tak razantni, kdyz mohl pravou pokopavat… Mela jsem obavu, zda opet nevrlost neprijde s ocekavanym zasadrovanim i prave nozky. Ale po druhe navsteve u Dr. Ponsetiho, po zasadrovani obou nozek jakoby si Davidek rozdil ani neuvedomil, to se nam moc ulevilo. Ted jeste uvidime, jak zvladnem prechod od sader na dlahu za par tydnu. Ale rikam si, ze kdyz ted bude zvykly na sadry a ihned dostane dlahu, snad by to pro nej nemusel byt takovy sok, pouze zmena pohybu. A pripadna vetsi nevrlost by nemela dle P. trvat dele nez 24 hodin. |
