pokračování 3
Tak takhle to u nás momentálně vypadá, ale hrozně rychle se to proměňuje. Tuhle výroční zprávu o stavu vývoje píšu po chvílích už přes týden, a tak si krásně uvědomuji, co všechno se jen za těch pár dnů změnilo, co jsem zatím musela připsat nebo opravit. Jak ze zprávy vidíte a cítíte, jsme z Jiříka celí pryč, žasneme nad ním, i když je jistě stejný jako všechny děti a dělá obvyklé pokroky. Ale my jednak nemáme srovnání, protože žádné malé děti v nejbližším příbuzenstvu nebo v okruhu blízkých známých nejsou, naposled jsme takhle zažili leda vlastní mladší sourozence, a jednak jsme už přece jen rodiče docela pokročilého věku, tak si rodičovství patřičně ceníme a užíváme si ho. Jenom holt je Jiřík pokusný králíček, musí naši péči vydržet. Tatínek by to bral hodně ležérně, maminka je možná zase až moc akurátní a úzkostlivá, no snad se to nějak vyrovnává.
V každém případě si všichni dohromady docela dobře rozumíme, Jiřík je až na tu beraní hlavu vcelku hodné dítě, veselé a spokojené, teď tak nejvíc protestuje, když má jít spát anebo když je uvězněný v kuchyni postýlce, která slouží jako ohrádka, nebo když ho proti jeho vůli odtrhuju třeba od šuplíku s nářadím nebo šitím, od talířů nebo od pračky. Chtěl by pořád běhat, objevovat, prozkoumávat.
Každý den nám uplyne hrozně rychle, hned je zase večer. Jiřík si podržel zimní čas, takže se teď obyčejně budí mezi 7. a 8. hodinou, vydrží tak tři hodiny, pak si zase zhruba hodinku zdřímne, odpoledne pak ještě jednou, většinou venku, to různě dlouho, a občas jde spát kvečeru ještě potřetí, když odpoledne moc nespal a už je moc unavený. Večer chodívá spát kolem deváté, ale když spí přes den třikrát, tak to s námi táhne klidně do deseti. Já toho přes den moc neudělám, jsem ráda, když se jakž takž najím, umyju nádobí a poklidím, každých pár dnů prádlo, žehlení a další, no a večer teď obvykle usínám s Jiříkem, takže večer už taky nic neudělám. Kolikrát pak ale vstanu v noci a někdy mezi jednou a třetí “večeřím”, přečtu si kus novin, dopisuju Jiříkovi deníček, píšu maily, uklízím prádlo… Tatínek zase naopak s prací kolem té desáté večer, když nastane klid, začíná a tou dobou, co já vstávám na noční šichtu, odchází spát, takže se mnohdy doslova koná střídání stráží. Leckdy mám pocit ptáků s mládětem na hnízdě – u mláděte se neustále střídáme, tatínek nám nosí do hnízda ve věži potravu (chodí nakupovat a tahá ty těžké přepravky s týdenním nákupem k nám nahoru), odnáší odpadky, učí mládě létat, maminka o mládě pečuje, krmí, dbá na čistotu v hnízdě…
P. S. Jak tak tuhle zprávu píšu dlouho, tak Jiřík chůzi každý den zdokonaluje – už přejde z pokoje do pokoje (17.5.) a projde klidně celým bytem!
